Tatra 163: Porovnání verzí

Přidáno 502 bajtů ,  před 2 měsíci
m
doplnění
m (Doplnění ročníků dakar 2020 a 2021.)
m (doplnění)
značka: odkazy na rozcestníky
Nesklopná [[kabina]] je až třímístná (byť v lomech jen zřídka obsazena více než jen řidičem) s kapotou, přestože se [[Kapotová karosérie|kapotová kabina]] pro evropské sklápěče dnes téměř nepoužívá - v době vzniku se sériově vyráběla jen podobně odvozená kapotová [[Scania]]. Vpřed sklopná [[kapota]] motoru je [[laminát]]ová s kovovým krytem motoru, zbylá většina kabiny je [[Kovy|kovová]]. Její uložení bylo pozměněno, aby se v případě potřeby dala v [[servis]]u kabina přizvednout kolem zadního uložení dozadu pro lepší přístup k motoru.
 
Původně měly vozy kapotu delší, později byla přední část o 295 mm zkrácena pro vyhovění legislativní délky soupravy na úkor přístupnosti motoru. První prototyp 36ASK1 36 270 6x6.2R byl vystavenpředstaven na brněnské výstavě Autotec 1997, měl atypickou polohu skříně baterií, turbodmychadla motoru, kompresor ještě vzadu a tak jako prototyp 2 měl ještě i ploché 4dílné čelní sklo a filtr vzduchu za kabinou s klasickou "kobrou" sání nad střechou. 2. prototyp nesl i označení ještě jako vozidlo 815-2 : 24BSK8 36 270 6x6.2R a absolvoval zkoušky v reálném provozu na Sibiři. Postupně se ale provedení motoru prakticky sjednotilo, kompresor se odstěhoval na přední víko motoru a byl kvůli kombinovanému pérování zadních náprav posílen na dvouválec, filtr sání pod kapotu a odlišnost od motoru trambusu byla již minimální (sklon chladiče oleje, nalévání oleje přes odstředivý čistič a další drobnosti). Jeden samotný upravený podvozek pobýval určitou dobu v [[Rusko|Rusku]], kde se stal základem realizace společného projektu s firmou [[ZIL]] - ta dodala kabinu, kapotu a korbu, ale po krátkých zkouškách kompletního vozu se podvozek vrátil do [[Kopřivnice]], hlavní díly byly použity pro prototyp Jieka a projekt dále nepokračoval.
 
Do Tatry [[Jamal]] se montovaly motory Tatra řad T3B-928 (Euro I-II), T3C-928 (Euro III) a T3D-928 (Euro IV-V), nejčastěji používaným motorem byl T3C-928-81. Seznam všech motorů:
Tatra Jamal se vyráběla v min. 7 různých variantách. Každá varianta měla jinak provedenou [[korba|korbu]] nebo zadní [[část]] podvozku. Většina Hemangů (31RSK8 38 230 6x4.2R) měla kvůli ceně pohon jen čtyř zadních [[kolo|kol]], zato ale náprav zvýšené nosnosti (tzv. "supertěžká" varianta KingFrame) a vzhledem k teritoriu montovanou klimatizaci. Ostatní T 163 mají hnaných všech šest kol, přičemž pohon přední nápravy je řaditelný.
 
[[Podvozek]] využívávyužíval stejných komponent jako vozy T 815 řady TerrNo1.
 
== Varianty pro jiná odbytiště ==
Po představení prototypu se ukázalo, že o vozidlo je zájem i v jiných teritoriích a vznikly tak další verze - ať již plně legislativní pro [[střední Evropa|střední Evropu]], tak např. verze "pracovní stroj" s motorem emisní homologace "off road" pro provoz v lomech, ale s možností přesunu bez nákladu po veřejných komunikacích, či verze na větších "tankových" kolech s vyšší nosností za cenu horší manévrovatelnosti.
 
Speciální kapitolou byl vůz provedení pro teritorium "[[Brazílie]]" (35ESK4 33 230 6x6.2), který se vyznačoval ještě dlouhou kapotou, použitím motoru [[Euro II]] s odvzdušněním klikové skříně do sání montovaného do rámu vozu s podélným [[sklon]]em kvůli přímo na motor montované souosé brazilské spojce a převodovce [[ZF]]. Celý záměr montáže vozů v Brazílii (byla vydána kompletní výrobní a obchodně-technická dokumentace) a připravován výrobní areál ale zkrachoval (předznamenáním bylo již brazilské výstavní [[faux pas]]) a existující prototypy byly prodány v [[Česko|ČR]] a většinou přestavěny (S3, tahač, ...).
 
== Závodní verze ==
Mistrovství Evropy v '''okruhových závodech''' tahačů se účastnil od r. [[2000]] [[Stanislav Matějovský]], původně v týmu Šmídl Truck Racing (v posledním závodě 2002 jej pro zranění nahradil A.Ferte, v sezóně 2003 jej do zániku týmu vedeného S.Matějovským na přelomu 2003/4 usedal za volantemvolant Tatry Jamal Evo IV nahradiltehdy nejmladší jezdec seriálu [[Adam Lacko]], skončil v seriálu na 5. místě) s kapotovým speciálem s označením '''Tatra SRT''' (Super Race Truck), později '''Jamal'''; motor upravený nebo tovární R6 [[MAN]] D2866LF (objem 12 L), později SMR 126R, upravená trambusová kabina MAN L2000, automatická 5°převodovka 5HP600 a samosvorný diferenciál [[ZF]] 5HP600, pružení Sachs, - od r. 2001 Penske, telemetrie Magneti Marelli, který měl ovšem s vozem Jamal společné pouze to, že jeho druhá a další generace vznikaly v dílnách vývoje v Kopřivnici s podporou továrny, měl podobný tvar umně naroubované kapoty a na ní nesl stejné logo. Jedním z důvodů bylo, že seriálu se mohly dále účastnit pouze vozy evokující produkty existujících výrobců a to vedlo k nucené změně z dříve používaného základu silničních tahačů [[LIAZ]], respektive [[Škoda Auto|Škoda]], ačkoliv návěsový tahač Jamal, navíc ve čtyřkolovém provedení, nikdy z kopřivnické továrny nevyjel (existující kusy jsou vesměs přestavby) a rozhodně bychom v závodní verzi marně hledali výkyvné polonápravy nebo cokoliv jiného, typického pro vozy Tatra. Důvodem, tehdy vedle špičkového Cat[[Caterpillar]]u poměrně(a dávného MAN-Phoenixu) ojedinělého kapotového uspořádání vozu, navřeného v původní verzi novinářem a bývalým jezdcem MAN a [[DAF]] Hans-Georgem von der Marwitz, byla lepší aerodynamika, rozložení hmotnosti na nápravy a tím i vhodnější dynamické vlastnosti vozu kolem všech - příčné, podélné i svislé osy při akceleraci, brzdění i v zatáčkách. S. Matějovský (*29.7.1961) se s vozem Tatra Jamal EVO II týmu Hasseröder Tatra Team stal v roce [[2001]] ve třídě [[Super Race Truck]] skupiny '''B''' (slaběji obsazená skupina speciálů s restriktory sání turbodmychadla, tím nižším výkonem motoru a menšími povolenými úpravami) mistrem Evropy [[ETRC]]. 2 vozy Evo III postavené pro ročník 2002 pro další jezdce (AlanAlain Ferte a Markus Boesiger) týmu Hasseröder byly následně přestavěny německým týmem Deutsche Post World Net Truckteam na trambustrambusy PAM 03 MAN - kabiny MAN L2000 (nyní bez kamuflujících úprav) byly posunuty vpřed, dostaly logomasku MAN, upravený podvozek a Marcus Oestreich skončil v seriálu 2003 na 2. místě. Následovala další přestavba těchto 2 vozů na siluetusiluety [[VW]] Titan s krátkou kapotou, kterákteré bylabyly vítěznouvítězné v ročnících 2004 a 5, kdy seriál evropského poháru skončil a byl nahrazen evropským mistrovstvím s odlišnými pravidly. Vůz A.Adama Lacka skončil po zániku týmu v depozitáři kopřivnického muzea.
 
[[InstaForex Loprais Team]] upravil svůj závodní speciál 4x4 pro '''pouštní maratony''' s podvozkem a prodlouženou kabinou Tatra poháněný motorem [[Deutz]] BF8M 1015CP do verze "Jamal" s podobnou kapotou v roce '''[[2011]]'''. [[Aleš Loprais]] s ním vyhrál [[Silk Way]] Rallye [[2011]] a bojoval o prvenství na [[Rallye Dakar 2012]], (startovní číslo 504 Aleš Loprais - Michal Ernst - Petr Almáši), kde v den svých narozenin v neměřeném spojovacím úseku etapy aktuálně na 2. pozici havaroval.
Posledního jihoamerického dakaru '''2019''' se účastnila posádka InstaForex Loprais Teamu #507 [[Aleš Loprais]] - Ferran Marco Alcayna - Petr Pokora s vozem Tatra Queen 69 ReBorn s motorem Gyrtech a skončila v celkové klasifikaci kamionů na 5. místě (nejlépe 2. v 10. etapě a celkově 5. po 5-7. a 9-10.). Spolu s Hinem na místě 9. byli jediní, kdo se vklínil v první jedenáctce mezi velké tovární týmy Kamaz, Iveco a Maz.
 
Prvního dakaru v [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]] '''2020''' se zúčastnily posádky vozů Fesh Fesh #521 Patrice Garrouste - Szymon Gospodarczyk - Petr Vojkovský (celkově 9.) a #510 Robert Jan Szustkowski - Jaroslaw Kazberuk - Filip Škrobánek (celkově 18.). Vůz A. Lopraise s novýmobdobným podvozkem a kabinou bylpůvodní mj.Queen s novou kapotou hranatého tvaru byl přejmenován na [[Praga]] V4S DKR (značka by měla být ale určena výrobcem kabiny) a posádka #502 Aleš Loprais - Khalid Al-Kendi - Petr Pokora skončila celkově 7.
 
Ročníku '''2021''' se zúčastnila stejná posádka InstaForex Loprais Praga týmu A.Lopraise #524 s dále upraveným vozem (mj. automat Allison) a skončila celkově mezi kamiony 5. (nejlépe 2. ve a po 2. etapě). Jako rychlý doprovod stejného týmu jela posádka #520 Tatra Queen 69 ReBorn Jan Tománek - Tomáš Kašpárek - Jiří Stross, která pro kanibalizaci důležitého dílu pro 1. vůz závod nedokončila (nejlépe 12. po 1. etapě, do 8. nenastoupili).
 
== Odkazy ==
285

editací