Od přelomu [[18. století|18.]] a [[19. století]] až do [[rok]]u [[1820]]. Prvním impulsem byly reformy [[císař]]e [[Josef II.|Josefa II.]]. V této době se vzdělaní Slováci snažili o kodifikaci [[Slovenský jazyk|slovenského jazyka]]. Tímto se zabývaly dva proudy, každý s trochu jiným názorem na směr slovenského jazyka – [[evangelíci]] a [[bernolákovci]]. Evangelický názor na spisovnou slovenštinu byl ten, že by jím měla být [[Bible kralická|biblická]] [[čeština]]. Bernolákovci sdružení kolem katolického kněze<ref>[http://referaty-seminarky.cz/smysl-a-cile-narodniho-obrozeni-v-cechach-a-na-slovensku/ Smysl a cíle Národního obrození v Čechách a na Slovensku]</ref> [[Anton Bernolák|Antona Bernoláka]]<ref name="study">[http://www.studuju.cz/latka-441 Slovenské národní obrození]</ref> zastávali názor, že by touto slovenštinou mohl být jazyk vycházející ze západoslovenského [[nářečí]]. [[Anton Bernolák]], [[Juraj Fándly]] a další založili v Trnavě v roce 1792 spolek [[Slovenské učené tovarišstvo|''Slovenské učené tovarišstvo'']], jehož cílem bylo rozšiřování kultury v nové gramatické formě slovenského jazyka.
=== 2. etapa ===
2. etapa trvala přibližně od 20. do 30. let 19. sroletístoletí. V této době došlo k opravdovému ''„probuzení“'' Slováků.<ref name="dejepis" /> Vznikly další dva proudy. První byli zastánci poslovenštěné češtiny, kterým se do čela postavili [[Jan Kollár]] a [[Pavel Josef Šafařík]]. Druhá skupina byla uspořádaná kolem [[Ján Hollý|Jana Hollého]] a [[Martin Hamuljak|Martina Hamuljaka]].<ref name="study" /> V roce 1834 vznikl v maďarském [[Budín (Budapešť)|Budíně]] [[Spolok milovníkov reči a literatúry slovenskej]], jehož členy byly mj. právě Ján Kollár a Martin Hamuljak. Slovenský spisovný jazyk, odlišný od [[Anton Bernolák|Bernolákovy]] jazykové normy se pokusil vytvořit [[Ján Herkeľ]].
