Bitva na řece Allia a vyplenění Říma: Porovnání verzí

Clusijané požádali o pomoc Řím. Římané vyslali ke Galům vyslance. Podle [[Titus Livius|Tita Livia]] byli římskými vyslanci tři synové Marka Fabia Ambusta z mocné patricijské rodiny. Ti byli spíše stateční než moudří. Vyzvali Galy, aby jejich spojence a přátele nechali být, jinak by došlo na válečné akce. Galové, dosud Římanů neznalí, by nebyli proti, pokud by jim byla přenechána půda, kterou Galové potřebují a kterou Klusijští neobdělávají. Římští vyslanci to odmítli a vášně poněkud vzkypěly. Následné bitky se zúčastnili i Fabiové a Quintus Fabius dokonce probodl jednoho z galských náčelníků, což bylo a je hrubé porušení přirozeného zvykového práva -– chování vyslanců, a tedy „''[[casus belli]]''“.

Nejednota v&nbsp;názoru na&nbsp;spravedlnost války, rychlá reakce Galů a římská nepřipravenost vedla k tomu, že nastoupilo šest neúplných [[Římská legie|legií]]<ref group=p>podle anglofonní wikipedie (PVID: 486216185)</ref>&nbsp;-–&nbsp;tehdy jen milicí (neprofesionálních nepříliš dobře vycvičených vojáků). Bitva proběhla 18. července, který potom vstoupil do římských dějin jako „''dies ater''“ (černý den), na&nbsp;břehu řeky Allia, nedaleko jejího ústí do&nbsp;[[Tibera|Tibery]] (asi 16 a&nbsp;1/4 km od&nbsp;Říma). [[Vojenský tribun s konzulskou mocí|Vojenští tribuni]] nevybrali předem umístění tábora a&nbsp;ani nezbudovali násep, za&nbsp;nějž by vojáci mohli v&nbsp;případě potřeby ustoupit. Rovněž opomněli zpytovat vůli bohů a&nbsp;obětovat jim.

Galů byla přesila.<ref group=p>byla asi polovina počtu Římanů&nbsp;-&nbsp;podle anglofonní wikipedie (PVID: 486216185)</ref> Vojenští tribuni roztáhli formaci, aby nemohli být obklíčeni. Zálohu umístili na vyvýšeninu vpravo. Brennus se napřed vrhl na římskou zálohu a přestože měla výhodu terénu, bylo jí to málo platné. Lehce vystrojená a vyzbrojená křídla byla zahnána. Skoro celé levé křídlo, které se dalo na rychlý útěk, bylo na břehu Tibery nepřítelem pobito nebo se utopilo. Přeživší Římané&nbsp;-–&nbsp;a&nbsp;bylo jich hodně&nbsp;-–&nbsp;uprchli hlavně do&nbsp;[[Véje|Veii]], ale ani nedali vědět v&nbsp;jakém stavu jsou a&nbsp;kde.

Jen zbytek pravého křídla armády se v&nbsp;panice vrátil do&nbsp;Říma, kde jeho vojáci ani nezavřeli brány a utekli na opevněný [[Mons Capitolinus|Capitol]] (jeden z římských pahorků)&nbsp;-–&nbsp;45&nbsp;m&nbsp;nad&nbsp;mořem. V jeho severní části byl hrad ([[citadela]]&nbsp;-–&nbsp;[[tvrz]]&nbsp;-–&nbsp;pevnost) 48&nbsp;m&nbsp;nad&nbsp;mořem (kdežto Řím jen 20&nbsp;m&nbsp;nad&nbsp;mořem) rozloha onoho hradu byla jen asi hektar. Tam se také stáhla část z&nbsp;bojeschopných mužů, kteří v&nbsp;Římě zrovna byli, i&nbsp;s&nbsp;rodinami a&nbsp;zásobami, a&nbsp;vedení státu. Většina ostatních se zachránila ve&nbsp;městech v&nbsp;okolí, hlavně v&nbsp;[[Caere]] (dnes [[Cerveteri]]), kam byla dopravena i&nbsp;většina bohoslužebných předmětů, které nebyly na&nbsp;Capitolu. Galové ještě večer přitáhli k&nbsp;městu a&nbsp;zmateně se před ním utábořili. Následujícího jitra do&nbsp;něj vtáhli.

Město vypadalo opuštěně. Tenkrát ještě neexistoval pojem ''[[Otevřené město]]'' a&nbsp;Galové nevěděli co dělat: staří Římané zůstali ve&nbsp;svých domech a&nbsp;oblékli se do&nbsp;svátečního. Řada starých patriciů se tak odebrala do&nbsp;chrámů. Hádka v&nbsp;něm mezi Marcem Papiriem a&nbsp;galským válečníkem, který mu sahal na&nbsp;vousy, byla podnětem k&nbsp;vraždění a&nbsp;začátku plenění Říma: co mělo nějakou cenu a&nbsp;šlo odnést Galové odnesli, co šlo zkonsumovat zkonsumovali&nbsp;-–&nbsp;zbytek zničili a&nbsp;postupně pálili, což v&nbsp;tehdy převážně dřevěném městě znamenalo jeho úplnou zkázu, aby obležené na&nbsp;Capitolu demoralisovali a&nbsp;přiměli je ke&nbsp;kapitulaci. Při&nbsp;jednom kontaktu Římanů, kteří se začali organizovat v&nbsp;okolních městech, se&nbsp;senátem, si asi obléhatelé všimli, že se na&nbsp;strmý Capitol dá vylézt, a&nbsp;tak to jedné noci zkusili také. Stráže ani psi si ničeho nevšimli. Jen [[Juno]]niny posvátné husy daly vědět a&nbsp;vzburcovaly obránce. Galům se už okupace Říma zajídala, prostředí a&nbsp;klima jim nesvědčilo&nbsp;-–&nbsp;vypukly mezi nimi nemoci. Při&nbsp;shánění potravy mívali ztráty.

Ještě v&nbsp;době obležení Capitolu byl ustanoven [[Římský diktátor|diktátorem]] [[Marcus Furius Camillus]]. Organizoval obranu, přemluvil Římany, aby se neodstěhovali do&nbsp;Veii a&nbsp;celkově se přičinil, až na&nbsp;urbanistickou chaotičnost, o&nbsp;obnovu Říma&nbsp;-–&nbsp;města i&nbsp;moci státu. Byl potom zván „druhým zakladatelem města”.