Josef Jedlička (odbojář): Porovnání verzí

Odebráno 15 bajtů ,  před 1 měsícem
m
typo
m (→‎Reference: typografie za použití AWB)
m (typo)
 
* Důstojnický kurz při štábu Československé střelecké brigády;
* Kurz střelby rychlopalných děl v [[Samara|Samaře]] a
* Plukovní dělostřelecký kurz ve [[Sljuďanka|Sľjuďance]]. {{#tag:ref|Na nejzápadnějším cípu [[Bajkal|Bajkalského jezera]] se nachází městečko Sljudjanka (v roce 2010 přibližně 20 tisíc obyvatel). Ve městě je zastávka všech vlaků včetně dálkových expresů, které projíždějí [[Transsibiřská magistrála|Transsibiřskou Magistrálou]]. Ta objíždí jezero z jihu. Město bylo pojmenováno podle slídy, která se nachází v okolních skalách, jenž se zvedají strmě hned za městečkem. Hlavním důvodem, proč město vzniklo byla ovšem železnice, dále pak cementárna a také rozsáhlé zotavovny velkých podniků. Není divu, že městečko Sludjanka vlastně obklopuje velké seřaďovací nádraží. <ref name="SljudjankaPOPIS"/>|group="p"}} {{#tag:ref|Josef Churavý (v hodnosti poručíka dělostřelectva) byl s platností od 1. června 1919 přemístěn k československé důstojnické škole ve Sljuďance, kde působil jako učitel v dělostřeleckém oddělení. Není vyloučeno, že se zde setkal s Josefem Jedličkou - svým budoucím spolupracovníkem v pražském Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) a pozdějším kolegou v protiněmeckém odboji.|group="p"}}
 
Se svým 2. střeleckým plukem se dne 2. června 1917 Josef Jedlička zúčastnil [[Bitva u Zborova|bitvy u Zborova]].<ref name="VojzeslJedlicka" /> {{#tag:ref|Josef Jedlička bojoval v bitvě u Zborova jako velitel čety. (viz Zborov. Památník k třicátému výročí bitvy u Zborova 2. července 1917. Praha 1947, strana 78)<ref name="PetrKouraJosefJedlicka" />|group="p"|name="ZborovJedlicka"}} Od září 1917 potom tento pluk působil v sestavě 1. střelecké divize Husitské. Pluk absolvoval těžké boje s Rakušany a Němci u [[Kyjev]]a, [[Kazaň|Kazaně]], Kazaně, Nižného Tagilu, [[Ternopil|Tarnopolu]], Volosůvky a jinde. Po převzetí moci bolševiky a při odchodu z Ukrajiny sváděl pluk (od 2. února 1918 do 26. května 1918) boje se sovětskými vojsky u [[Kurgan (město)|Kurganu]], Bogatinské, [[Čeljabinsk]]u, [[Kazaň|Kazaně]], Mostové, Bugulmy a na jiných místech.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Později byl (v listopadu 1918 až prosinci 1918) tento pluk stažen z fronty.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
V období od 13. května 1919 do 10. června 1919 se Josef Jedlička (jako velitel plukovního dělostřelectva 2. střeleckého pluku) podílel na ochraně východosibiřské železniční magistrály (v úseku Ilanskaja - Vengerka). Tento pluk zde dělostřeleckou podporou chránil ustupující jednotky československých legií před útoky bolševických vojsk.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
=== Radiotelegrafická skupina ON – východ ===
V létě roku 1940 byla vytvořena Radiotelegrafická skupina ON – východ. Vedením této skupiny byl pověřen major Vladimír Ellner. {{#tag:ref|Major Vladimír Ellner (vedoucí Radiotelegrafické skupiny ON – východ) byl Stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a později ještě před odesláním do koncentračního tábora Mauthausen byl pravděpodobně umučen v Malé pevnosti Terezín.<ref name="VojzeslJedlicka" />|group="p"|name="Ellner"}} Jejím úkolem pak bylo navázat a udržovat rádiové spojení ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Skupina se nejčastěji scházela v uměleckém ateliéru {{#tag:ref|Na adrese: Náměstí 14. října 1307/2, Praha XVI, Praha 5 (v letech 1940 až 1945 Stamicovo náměstí, německy Stamitzplatz) V ateliéru malíře [[Emanuel Prüll|Emanuela Prülla]] v nejvyšším patře domu bylo v letech 1940 a 1941 stanoviště vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. Vysílačku ''Magda'' používali radisté [[Bohumil Bachura]] {{#tag:ref|Radista [[Bohumil Bachura]] byl zatčen dne 27. června 1942 v souvislosti s ilegální činností v rámci odbojové skupiny ''Parsifal'' a později byl dne 27. ledna 1945 zastřelen v Malé pevnosti Terezín.<ref name="VojzeslJedlicka" />|group="p"|name="Bachura"}}, František Chyba, Jindřich Fröde a [[Otakar Batlička]]. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a [[Otakar Batlička]] byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen.<ref name="Patek13cvancara" /> [[Emanuel Prüll]] byl rovněž vězněn v KT Mauthausen a dožil se konce německé okupace.<ref name="PruvodcePrahou532.533" /> |group="p"|name="AtelierEP"}} bývalého příslušníka Vojenského zeměpisného ústavu, později Uměleckých dílen Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově, akademického malíře majora [[Emanuel Prüll|Emanuela Prülla]]. Radiotelegrafická skupina ON – východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR. Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Stanice byly opatřeny rusky psaným návodem k obsluze a provozu. Dále Jedlička obdržel i potřebné spojovací údaje (časový rozvrh vysílaných a přijímaných relací, volací znaky, provozní frekvence, šifrovací klíč apod.). Od konce června 1941 příslušníci této radiotelegrafické skupiny pomáhali majoru RNDr. Josefu Jedličkovi udržovat radiové spojení jeho pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
=== Kontakty Josefa Jedličky ===
Jako významný člen řádu svobodných zednářů měl a udržoval Jedlička značně rozsáhlý rejstřík společenských a politických kontaktů. Ty sahaly do protektorátního Ministerstva vnitra, Ministerstva veřejných prací, [[Česká tisková kancelář|ČTK]], novinářských kruhů a do jiných organizací.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Z těchto míst Jedlička čerpal pro odboj cenné informace. Josef Jedlička zpravodajsky velmi úzce spolupracoval s ředitelem Archivu ministerstva zahraničních věcí profesorem PhDr. [[Jaroslav Papoušek (dějepisec)|Jaroslavem Papouškem]] (1890–1945)<ref name="PHDRJaroslavPapousek" /> a jeho manželkou, historičkou kultury profesorkou [[Naděžda Melniková-Papoušková|Naděždou Melnikovou - Papouškovou]] (1891–1978) – autorkou mnoha studií o výtvarném umění<ref name="NadezdaMelnikovaPapouskova" />. K dalším významným spolupracovníkům Josefa Jedličky patřil redaktor ČTK PhDr. [[Václav König]] a redaktor nakladatelství ''Čin'' [[Jaroslav Kratochvíl (spisovatel)|Jaroslav Kratochvíl]], na kterého byli (kromě dalších osob) napojeni i bratři [[František Klečka]] a Vojtěch Klečka.<ref name="VojzeslJedlicka" /> K významným informátorům Josefa Jedličky také patřil historik, publicista a novinář PhDr. František Bauer.<ref name="FrantisekBauer" />. {{#tag:ref|PhDr. František Bauer (* 7. září 1897, Turnov – † 1. října 1967, Praha) byl počátkem ledna roku 1942 zatčen pro podezření z odbojové činnosti. Díky svým dobrým kontaktům s gestapem byl již o šest týdnů později pro nedostatek důkazů propuštěn. Od 3. ledna 1956 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii „Agent“ pod krycím jménem ''Horák''.<ref name="VojzeslJedlicka" />|group="p"|name="Horak"}}
 
Zvláštní kapitolu kontaktů představoval Jedličkův trvalý styk s představiteli ostatních složek domácího vojenského odboje, především pak s plukovníkem [[Josef Churavý|Josefem Churavým]], podplukovníkem [[Josef Balabán|Josefem Balabánem]], podplukovníkem [[Josef Mašín|Josefem Mašínem]] a štábním kapitánem [[Václav Morávek|Václavem Morávkem]].<ref name="VojzeslJedlicka" /> Roli spojovacího článku mezi Václavem Morávkem a Josefem Jedličkou sehrál člen Obrany národa [[Josef Pelej]].<ref name="PruvodcePrahou146" /> Tito dříve jmenovaní [[Tři králové (protinacistický odboj)|Tři králové]] patřili k Jedličkovým osobním přátelům. (Prostřednictvím plukovníka Josefa Churavého udržoval major RNDr. Josef Jedlička rovněž úzký kontakt s ústředím odbojové organizace PVVZ.<ref name="VojzeslJedlicka" />)
=== Josef Jedlička v ilegalitě ===
[[Soubor:Josef.Jedlicka.Civilni.(1897-1942).jpg|náhled|Civilní fotografie Josefa Jedličky z období na přelomu 30. a 40. let dvacátého století]]
RNDr. Josef Jedlička ukončil (na vlastní žádost ke dni 1. března 1941) výkon státní služby ve funkci Vrchního komisaře vědeckých ústavů při Univerzitě Karlově v Praze. Z obav před prozrazením své odbojové činnosti tak sice oficiálně odešel do výslužby, ale ve skutečnosti přešel z konspirativních důvodů do ilegality.<ref name="VojzeslJedlicka" /> V květnu 1941 opustil Jedlička svůj vlastní byt (Heřmanova 1087/10, Praha VII - Holešovice, za protektorátu Hermanngasse), kde až dosud bydlel. Pod cizí identitou se skrýval na různých místech, převážně však v bytě malíře a grafika Františka Vojáčka a jeho ženy Olgy Vojáčkové.<ref name="VojzeslJedlicka" /> {{#tag:ref|V bytě Olgy Vojáčkové a Františka Vojáčka (na adrese Pod Kotlářkou 121/2, Praha XVI, protektorátu se ulice jmenovala Kesslergrund) se od září 1940 déle než rok ukrýval odbojář major RNDr. Josef Jedlička. Oba manželé byli v noci z 9. října 1941 na 10. říjen 1941 zatčeni gestapem. Olga Vojáčková válku přežila.<ref name="PruvodcePrahou539"/> František Vojáček byl v koncentračním táboře Mauthausen popraven dne 24. dubna 1942.|group="p"|name="Vojackovi"}} Vojáčkovi vlastnili galerii a obchod s obrazy a uměleckými předměty (v Praze I, U Karlových lázní).<ref name="VojzeslJedlicka" /> Obchod sloužil již dříve jako agenturní (zpravodajská) ''přepážka'' {{#tag:ref|Tzv. ''přepážka'' patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.<ref name="ZdrojDefinicePrepazky" />|group="p"|name="Prepazka"}} využívaná agenty a informátory z ilegální skupiny ''Julek''.<ref name="VojzeslJedlicka" /> František Vojáček jezdil zároveň jako kurýr pro zprávy do Brna a do dalších míst na Moravu. Později začalo Jedličkovi jako agenturní (zpravodajská) přepážka sloužit také knihkupectví a nakladatelství Karla Švába poblíž Karlova mostu.<ref name="VojzeslJedlicka" /> {{#tag:ref|Knihkupectví a nakladatelství Karla Švába (na adrese: Mostecká 55/3, Praha I, německy se ulice jmenovala Brückengasse) sloužilo od jara [[1939]] jako agenturní (zpravodajská) přepážka štábního kapitána [[Václav Morávek|Václava Morávka]] pro styk se zahraničním. Karel Šváb spolupracoval s [[Obrana národa|Obranou národa]] a se [[Tři králové (protinacistický odboj)|Třemi králi]]. Od března 1942 bylo nejspíše knihkupectví pod dohledem gestapa. Dne 23. března 1942 byla gestapem zatčena Zdenka Schwarzová a Karel Šváb. O den později (24. března 1942) zatklo gestapo i Vincyho Schwarze. (Vincy Schwarz byl německý antinacista a překladatel knih Karla Čapka. Byl inspirátorem později založené odbojové skupiny "Předvoj".) Příkazy k zatčení všech vydal komisař gestapa [[Wilhelm Schutze]], vedoucí kontrašpionážního referátu II. Karel Šváb, Zdenka Schwarzová a Vincy Schwarz byli 30. června 1942 popraveni na Kobyliské střelnici v Praze (spolu s podplukovníkem Josefem Mašínem, plukovníkem Josefem Churavým a majorem RNDr. Josefem Jedličkou).<ref name="PruvodcePrahou47" />|group="p"|name="KnihkupKarlaSvaba"}}. Cesty mimo Prahu Jedlička kamufloval činností obchodního zástupce firmy ''Briliant'' (továrny na marmelády v Praze–Karlíně).<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
=== Nabídka vycestovat do SSSR ===
 
=== Zatčení Josef Jedličky ===
Zatýkací akce pražského gestapa (pod vedením Referátu IV b2), provedená v noci z [[8. říjen|8. října]] [[1941]] na [[9. říjen|9. října]] [[1941]] (přesněji: v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem) cílila na docenta RNDr. Vladimíra Krajinu (jednoho z nejvyšších představitelů domácího nevojenského odboje).<ref name="VojzeslJedlicka" /> Zátah se odehrál na Letné v konspiračním bytě {{#tag:ref|Klempíř Josef Rozum bydlel na adrese: Praha VII - Bubeneč, Nad Královskou oborou 147/25; 170 00 Praha 7. Později byl opět zatčen a po krátkém věznění na [[Věznice Pankrác|Pankráci]] byl převezen do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|KT Mauthausen]], kde byl v pátek [[13. únor]]a [[1942]] zavražděn.<ref name="VojzeslJedlicka" /><ref name="PadevetJedlickaJosef" />|group="p"|name="AdresaJrozum"}} klempíře ''Josefa Rozuma'', kde se měl Vladimír Krajina údajně tou dobou vyskytovat.<ref name="MagazinPRAVO.19.04.2014" /> {{#tag:ref|Podle zdroje<ref name="PadevetJedlickaJosef" /> se zde měl docent Vladimír Krajina skrývat od května [[1941]] do října [[1941]] a to společně s majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou. Takže gestapo mělo relativně přesné informace. |group="p"|name="PadevetRozumPozn"}} V tomto bytě hodlal Josef Jedlička buď zanechat k zakódování zpravodajské depeše pro šifranta nebo se tu měl Jedlička přímo setkat s přiděleným šifrantem od [[Politické ústředí|Politického ústředí]] (tj. mineralogem RNDr. [[Radim Nováček|Radimem Nováčkem]]), kterému měl předat k zakódování další zpravodajské informace určené jako radiové depeše pro centrálu sovětské vojenské rozvědky [[GRU]].<ref name="VojzeslJedlicka" /> Místo Vladimíra Krajiny však gestapo v bytě překvapilo neznámou a podezřelou osobu. Ta byla zasahujícími příslušníky gestapa ihned zatčena. Před zatčením se Jedlička snažil zničit koncepty zpravodajských depeší. V inkriminovaný okamžik se při vzniklé potyčce chtěl Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda – kriminální tajemník Klaus (Fritz) Petereit.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
=== Další kroky gestapa po zatčení Josefa Jedličky ===
 
==== Josefa Kochmannová, Anna Slezová ====
Jedlička také vyzradil gestapu informaci o Balabánově družce Josefě Kochmannové a její dceři Haně (* 1932). Komisař Oskar Fleischer nařídil tlumočníkovi gestapa Josefu Chalupskému {{#tag:ref|Josef Chalupský (* 21. července 1901) byl policejní úředník. Za protektorátu po německé okupaci pracoval jako tlumočník gestapa. Přijal německé občanství. Účastni se akcí proti [[Tři králové (protinacistický odboj)|Třem králům]] (podplukovník [[Josef Balabán]], podplukovník [[Josef Mašín]], štábní kapitán [[Václav Morávek]]). Osobně vyslýchal parašutistu [[František Pavelka|Františka Pavelku]] (výsadek [[Operace Percentage|PERCENTAGE]]). Účastnil se i akce [[Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje|proti ukrytým parašutistům v kostele v Resslově ulici]]. Měl na svědomí mnoho promarněných životů, po válce zůstal nepotrestán a působil jako agent státní bezpečnosti ([[Státní bezpečnost|Stb]]).<ref name="JosefChalupsky" />|group="p"|name="poznChalupsky"}} a inspektoru Šípovi sledovat Josefu Kochmannovou i její matku Annu Slezovou, ke které měl (dle policejního šetření) chodit na obědy štábní kapitán Václav Morávek.<ref name="PetrKouraJosefJedlicka" /> Díky pasivnímu přístupu Chalupského a Šípa nepřineslo sledování obou žen žádné konkrétní výsledky. Přesto byla Josefa Kochmannová dne 6. ledna 1942 zatčena a byla konfrontována s Magdou Jedličkovou. Jedličková se snažila Kochmannovou usvědčit z práce pro odboj, což Kochmannová odmítala.<ref name="PetrKouraJosefJedlicka" /> Nakonec Kochmannové významně pomohl Josef Chalupský. Přesvědčil kriminálního asistenta Karl Herschelmanna (Karel Herschelmann), aby vyřadil Josefu Kochmannovou a její matku Annu Slezovou ze složky určené pro stanný soud. Nakonec byly obě ženy v polovině února 1942 propuštěny.<ref name="PetrKouraJosefJedlicka" />
 
==== František Pavelka (PERCENTAGE) ====
 
=== Následné zatýkání dalších osob ===
Ještě v den zatčení Josefa Churavého (9. října 1941) byl zatčen druhý šifrant profesor experimentální mineralogie RNDr. František Ulrich. O den později (10. října 1941) byl ve svém bytě (v Praze XIV - Nuslích, Žateckých 1224/12, 140 00 Praha 4) zatčen mineralog (a šifrant [[Politické ústředí|Politického ústředí]]) RNDr. Radim Nováček.<ref name="VojzeslJedlicka" /> O dva dny později (11. října 1941) byli zadrženi malíř a grafik [[Emanuel Prüll]] {{#tag:ref|Emanuel Prüll byl stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a dne 6. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tady se mu však (neznámo jakým způsobem) podařilo přežít. V roce 1945 se vrátil do osvobozeného Československa. Od 6. února 1954 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii ''Agent'' pod krycím jménem ''Eman''.<ref name="VojzeslJedlicka" />|group="p"|name="Prull"}} a major Vladimír Ellner.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Za další dva dny (13. října 1941) byl zatčen radiový mechanik Jindřich Fröde a následně den poté (14. října 1941) radisté František Chyba a [[Otakar Batlička]].<ref name="VojzeslJedlicka" /> Další dva dny nato (16. října 1941) byli potom zajištěni Jaroslav Toufar a Ludvík Stříbrský, včetně dalšího radisty Ing. Jaroslava Kleinera. (Jaroslav Kleiner byl zatčen společně se svojí manželkou Antonií Kleinerovou. Oba byli totiž zároveň napojeni na činnost odbojové organizace PVVZ.) Kdy, kde a za jakých okolností byl zatčen elektrotechnik a radista [[Jiří Řanda]], není známo.<ref name="VojzeslJedlicka" />
 
Většina zatčených mužů (jakož i dříve zajištěný šifrant – mineralog Radim Nováček) byli nejprve společně vězněni a vyslýcháni na [[Věznice Pankrác|Pankráci]].<ref name="VojzeslJedlicka" /> Odtud byli dne 15. listopadu 1941 převezeni do [[Malá pevnost Terezín|Malé pevnosti Terezín]]. Stanným soudem v Praze byli dne 19. ledna 1942 odsouzeni k trestu smrti za velezradu.<ref name="VojzeslJedlicka" /> Dne 6. února 1942 byli deportováni do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|koncentračního tábora Mauthausen]]. Tady byli v odpoledních hodinách v pátek dne 13. února 1942 (nejspíše rukou nacistického lékaře [[Eduard Krebsbach|Eduarda Krebsbacha]] nebo některého z jeho pomocníků) popraveni (viz níže).<ref name="VojzeslJedlicka" />