Povstání spartakovců: Porovnání verzí

Samotný ''[[Spartakovci|Svaz spartakovců]]'' (zkráceně spartakovci), který se pojmenoval po [[Spartakus|Spartakovi]], vůdci [[Spartakovo povstání|vzpoury římských otroků]], vznikl na začátku první světové války jako levicové protiválečné hnutí. Jeho zakladatelé [[Karl Liebknecht]] a [[Rosa Luxemburgová]] opustili řady [[Sociálnědemokratická strana Německa|Sociálnědemokratické strany]] (SPD) v roce 1914, když strana oficiálně podpořila vstup Německa do války. Společně začali organizovat veřejné protiválečné demonstrace, za které následně strávili roky 1916 - 1918 ve vězení. Ve stejnou dobu vzrostl odpor k válce uvnitř SPD natolik, že se od strany odštěpilo její krajně levicové křídlo a v dubnu 1917 založilo [[Nezávislá sociálně demokratická strana Německa|Nezávislou sociálně demokratickou stranu]] (USPD). Spartakovci se stali její součástí, ale udrželi si v rámci strany výraznou nezávislost. V prosinci 19191918 spartakovci společně dalšími krajně levicovými skupinami opustili USPD a založili [[Komunistická strana Německa|Komunistickou stranu]] (KPD).

Jako první obsadila brigáda Reinhard, jedna z jednotek Freikorps, 10. ledna 1919 velitelství spartakovců ve [[Spandau|Špandavě]] a 11. ledna 1919 vydal Noske oficiální rozkaz k potlačení povstání. Freikorps, který byl vyzbrojen plamenomety, kulomety, minomety a dělostřelectvem, rychle postupoval proti slabě vyzbrojeným povstalcům a 12. ledna 1919 měl pod kontrolou všechny vládní budovy. Mnoho povstalců se vzdalo dobrovolně, ale i tak armáda popravila přes 100 z nich. Okupaci Berlína započaly jednotky Freikorps 13. ledna 1919 a okamžitě začaly násilné excesy proti levicovým představitelům. Vůdci povstání se uchýlili do ilegality ve strachu o svůj život. Berlínem začaly kolovat plakáty, které za finanční odměnu žádaly jakoukoliv informaci, cojež by vedla k dopadení Liebknechta a Luxemburgové. To přišlo v devět hodin večer 15. ledna 1919<ref name="DDT">{{Citace monografie

}}</ref>, kdy byli oba zatčeni a převezeni do hotelu Eden. Po vyslýchání spojeném s mučením byl Liebknecht při převozu do vězení zastřelen a jeho tělo bylo předáno do márnice jako neznámá oběť. Luxemburgovou ubili vojáci rukojetí pušky a tělo hodili do vodního kanálu, kde bylo nalezeno až 1. června 1919. V berlínském tisku vyšly 16. ledna 1919 články, podle kterých byl Liebknecht zastřelen na útěku a Luxemburgová ubita rozlíceným davem. Vedení Komunistické strany převzal [[Leo Jogiches]], který se pokusil obě vraždy objasnit, ale při svémjeho vyšetřování ho Freikorps taktéž zatkl a v březnu 1919 byl ve vězení zastřelen.