Wikipedie

Rynek (Vratislav): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Stepet49 (diskuse | příspěvky)
2 864 editací
m Drobné úpravy v textu a odkazech.
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 609 editací
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - ulice
| název = Rynek (Vratislav)
| denominace =
| commonscat =
| popisek mapy =
| mapa =
| psč =
| počet adres =
| šířka = 178 m
| délka = 213 m
| starší názvy = Großer Ring
| datum vzniku = 1232
| obrázek = Wrocław-RYNEK - panorama z kościoła p.w. św. Elżbiety - panoramio.jpg
| končí =
| začíná =
| zeměpisná šířka = 51.110111
| zeměpisná délka = 17.031964
| čtvrť =
| obvod =
| městská část = [[Staré Město]]
| popisek = Rynek – pohled z kostela svaté Alžběty
| město = Vratislav
}}
}}'''Rynek''' ({{Vjazyce2|pl|''Rynek we Wrocławiu''}}, {{Vjazyce2|de|''Großer Ring in Breslau''}}) je název hlavního náměstí ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]], ve čtvrti Stare Miasto (Staré město). Nacházelo se zde jedno z největších středověkých [[Tržiště|tržišť]] v Evropě. Nyní je Rynek hlavní částí pěší zóny v centru města. Stojí na něm dvě největší radnice v [[Polsko|Polsku]] (Stará radnice a Nová radnice). Vzhledem k obtížnosti určování hranic jednotlivých nemovitostí v následujících historických obdobích, zahrnuje často termín Rynek vývoj oblasti, jejíž hranice jsou ulice Ofiar Oświęcimskich, Szewska, Igielna a Kiełbaśnicza.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner
| jméno = Olgierd
Řádek 31 ⟶ 32:
}}</ref> Vlastní náměstí Rynek tvoří městskou dispozici se sousedícím náměstím Plac Solny na jihozápadním rohu a náměstím kolem kostela [[Alžběta (matka Jana Křtitele)|svaté Alžběty]] v severozápadním rohu. Na Rynek ústí deset ulic - dvě v každém rohu: ulice Świdnicka a Oławska na jihovýchodním rohu, ulice Wita Stwosza a Kuźnicza na severovýchodě, ulice Odrzańska a św. Mikołaja na severozápadě. Z náměstí Plac Solny vycházejí ulice Ruska a Eugeniusza Gepperta. Ulice Kurzy Targ prochází východní stranou a úzká ulice Więzienna severní stranou. Na jižní straně je Przejście św. Doroty měnící se v pokračující uličku Zaulek Jerzego Grotowského (dříve Ulice św. Doroty). Centrální část náměstí je obsazena blokem budov otočeným o 7° ve směru hodinových ručiček, který tvoří Stará radnice, Nová radnice a bytové domy.<ref name=":9">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 12
}}</ref> Ve vnitřní části této středové zástavby (v tak zvaném ''tretu''),<ref group="pozn.">Tret je jiný výraz pro místo, kde se prodávaly drobnosti - tržiště. Další významy: dlažba, chodník, cesta, průchod.</ref> jsou tři uličky: Przejście Garncarskie, Przejście Żelaźnicze a Sukiennice.<ref name=":10">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 28
}}</ref> Napříč vedoucí ulička Zaułek Jerzego Grotowskiego pokračuje na jižní straně Rynku až do ulice Ofiar Oświęcimskich.
Řádek 46 ⟶ 47:
Poloha a uspořádání Rynku souvisí s nejranějším osídlením na levém břehu [[Odra|Odry]] v rámci současných hranic Vratislavi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 14
}}</ref> Podle historika umění, Mariana Morelowského, stávala v první polovině [[13. století]], ještě než byla vymezena plocha Rynku, na tomto místě budova, kde se prodávalo [[plátno]]. Jerzy Hawrot zmiňuje stávající první levobřežní osídlení ve Vratislavi, táhnoucí se současnou ulicí Wita Stwosza, v úseku od kostela [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]] ke kostelu [[Marie Magdalena|svaté Marie Magdalény]]. Druhá část osídlení se nacházela ve směru východ-západ a vedla přes ulice [[Veit Stoss|Wita Stwosza]] a [[Svatý Mikuláš|św. Mikolaja]]. První [[Lokátor|lokaci města]] a jeho hlavního tržiště provedl kolem roku [[1232]] [[kníže]] [[Jindřich I. Bradatý]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 12–15
}}</ref>
Řádek 59 ⟶ 60:
Druhá lokace proběhla mezi rokem [[1241]] a [[11. březen|11. březnem]] [[1242]] zásluhou [[Boleslav II. Lysý|Bolesława II. Lysého]]<ref group="pozn.">Rok 1241 považuje Olgierd Czerner za dobu přestavby města po jeho zničení Tatary.</ref>. Konečnou právní úpravu, která vytyčila rozlohu města a Rynku, provedl [[Jindřich III. Bílý|Jindřich III.]] se svým bratrem Władysławem v roce [[1261]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 15
}}</ref><ref name=":30">{{Citace elektronické monografie
Řádek 70 ⟶ 71:
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 70
}}</ref>
 
[[Náměstí]] bylo vytyčeno na ploché [[Terasa (geologie)|terase]], vzniklé [[Eroze|erozí]] [[Hornina|hornin]] v [[Pleistocén|pleistocénupleistocén]]u, kde jeho severní hranice byla vytyčena okrajem území zaplavovaného Odrou a jižní hranice byla dána mělkou prohlubní, kudy protékala voda při povodních. Tato terasa se nacházela ve výšce 117&nbsp;m nad mořem<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 235
}}</ref> a byla vyvýšena asi o 6,5&nbsp;m<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt a další (2011)
| jméno =
| titul =
| strany = 289
}}</ref> nad hladinou Odry. Podle Małgorzaty Chorowské bylo náměstí orientováno souběžně s obchodní cestou [[Via Regia]] spojující [[Francie|Francii]], [[Vlámsko|Flandry]], [[Porýní]], střední [[Německo]], jižní Polsko a [[Rus (oblast)|Rus]]<ref name=":0" /><ref name=":16">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner, Lasota (2002)
| titul =
| strany = 118
}}</ref>.
 
=== Rozloha Rynku ===
Původně bylo vratislavské tržiště vymezeno jako obdélník se stranami 600 × 480&nbsp;[[Stopa (jednotka délky)|stop]].<ref group="pozn.">Podle Małgorzaty Chorowské, byla ve 13. století ve Slezsku používána jako délková míra tzv. rýnská stopa, která odpovídá dnešním 31,3 cm. Velikost stopy/chodidla byla vypočítána z délky vlámského prutu (4,7 m). Rozdělení „virga regalis“ na 15 sekcí vyústilo v 31,3 cm délky stopy. V oblasti Chełmno byla nazývána rýnskou stopou, naproti tomu při rozdělení na 14,5 sekcí byla nazývána stopou pařížskou nebo královskou (pied du roi).</ref> I s šířkou přilehlých ulic 660 × 540&nbsp;stop<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Chorowska
| jméno = Małgorzata
Řádek 107 ⟶ 108:
}}</ref> Rozdíly v délkách vyplývají ze změn na jižní a západní straně náměstí. Jižní strana je nyní o tři metry kratší. Tato „odchylka“ je dána západním úsekem od ulice Przejście św. Doroty na náměstí Plac Solny. V minulosti západní stěna nárožního domu č.&nbsp;12 více vyčnívala směrem k dnešnímu náměstí Plac Solny.<ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Chorowska (2010) ↓
| titul =
| strany = 71
}}</ref> Podobná situace se odehrála na západním bloku, který je nyní o 2,7&nbsp;m kratší než byla původní strana. Poslední dvě rohové, jižní [[Pozemek|parcely]], na nichž se v současné době nachází administrativní budova Santander Bank Polska S.A. (2021), byly minimálně do roku [[1550]] nezastavěny, což mohlo mít za následek posun původní linie rozdělení parcel.<ref name=":2" />
Řádek 113 ⟶ 114:
Pro stavbu měšťanských domů byly pozemky kolem náměstí rozděleny do třiceti šesti stejných parcel: po deseti na severní a jižní straně a po osmi na západní a východní straně. Každá parcela byla široká 60&nbsp;stop (18,78&nbsp;m) a dlouhá 120&nbsp;stop (37,56&nbsp;m) po kratší straně a 240&nbsp;stop (75&nbsp;m) po delší straně.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 69
}}</ref>
Řádek 125 ⟶ 126:
* Zóna V: zahradní zóna, ta se ale jen zřídka nacházela v centru města.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 112
}}</ref>
Řádek 131 ⟶ 132:
Výše uvedené rozdělení nebylo konstantní a jednotlivé zóny a jejich prvky se měnily. Paweł Konczewski zjednodušil dělení pozemku na tři části: čelní budova, dvorní zóna domu a hospodářsko-skladová zóna.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Konczewski (2007)
| titul =
| strany = 100
}}</ref>
Řádek 137 ⟶ 138:
Až do [[19. století]] pozemky podléhaly různým změnám, bývaly děleny na menší části a následně se často opět spojovaly. Nakonec vzniklo šedesát nemovitostí, z nichž pět má nyní dvě čísla.<ref name=":2" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 18
}}</ref> V jižním a severním bloku zpočátku nebyly průchody. K vytvoření průchodu do ulice Więzienna došlo pravděpodobně ve [[13. století]].<ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt a další (2011)
| titul =
| strany = 290
}}</ref> Průchod vedoucí do tehdejší ulice Szubieniczna (později śv. Doroty, nyní Zaułek Jerzyho Grotowskiego) byl vytvořen v polovině [[14. století]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt a další (2011)
| jméno =
| titul =
| strany = 301
}}</ref> Totéž platilo i o ulici Kurzy Targ, která dnes prochází východní stranou náměstí. V prvních desetiletích 13.&nbsp;století zde stály dřevěné budovy a samotná ulice Kurzy Targ byla v 50. letech 13.&nbsp;století vytyčena jako spojnice mezi Rynkem a kostelem [[Marie Magdalena|svaté Marie Magdalény]].<ref name=":3" />
Řádek 152 ⟶ 153:
Rynek začal plnit své komunikační, správní a soudní funkce až po zrušení právní nezávislosti Nového Města. Do konce 13. století se termín ''[[Fórum (antika)|fórum]]'' používal jak pro Rynek, tak i pro náměstí Nowy Targ, které bylo na území Nového Města. Teprve od roku [[1327]] se začal rozlišovat starý trh, tj. Rynek (''aldin Markt'') od náměstí Nowy Targ (''nuvin Targ'').<ref name=":0" /> V roce [[1350]] se poprvé objevil název ''[[ring]].'' Olgierd Czerner uvádí, že to může být známkou dokončení budov tržnice (tretu) a vytvoření prstence kupeckých míst po obvodu náměstí.<ref name=":6">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 26
}}</ref> Zušlechťování Rynku bylo zahájeno ve 13.&nbsp;století stavbou radnice v jeho centrální části.<ref name=":0" />
Řádek 159 ⟶ 160:
| příjmení = Eysymontt (2011)
| jméno = a další
| titul =
| strany = 291
}}</ref>
 
=== Rozvoj Rynku ===
Od chvíle, kdy byla plocha náměstí vytyčena, se stal Rynek centrem obchodu, kultury a společenským centrem. Rynek byl místem nejen [[Residence|rezidencí]] a bytů vratislavských [[Patricij|patricijůpatricij]]ů a nejvlivnějších představitelů městské [[Komunita|komunity]], ale také místem setkávání všech sociálních skupin. Později se začali na Rynku objevovat i chudší obyvatelé, kteří se usazovali v domech uprostřed náměstí.<ref name=":24">{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 237
}}</ref>
 
==== Radnice ====
První záznamy o stavbě radnice pocházejí z let [[1299]] a [[1301]]. V té době již existoval takzvaný Kupecký dům, který měl sál o 2 lodích a přiléhal k dvoupatrové budově (''consistorium''). Ta byla zděná, v gotickém stylu, na západní straně s věží a scházela se zde valná shromáždění měšťanů (''generali iudicum''). Po roce [[1328]] byla k hale na její jihovýchodní straně přistavěna další budova, kde se scházela městská rada. V letech [[1343]]–[[1357]] byla postavena jednosálová budova Soudní komory, přiléhající k radniční budově z jihu a ke ''consistorium'' z východu. Vstup do ní byl na východní straně. V roce [[1354]] byla věž zvýšena a v letech [[1356]]–[[1357]] byly přestavěny vinné sklepy. V roce [[1358]] byla nad Soudní síní postavena Knížecí síň. Místnost získala dřevěný strop a zaklenutý [[arkýř]], ve kterém byla umístěna kaple svatých [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] a [[Jan Evangelista|Jana Evangelisty]] s [[Relikviář|relikviářemrelikviář]]em [[Svatá Dorota|svaté Doroty]], [[Patron|patronkypatron]]ky Vratislavi.<ref name=":3" /><ref name=":4">{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt (2011)
| jméno = a další
| titul =
| strany = 320
}}</ref>.
Řádek 182 ⟶ 183:
| příjmení = Eysymontt (2011)
| jméno = a další
| titul =
| strany = 320
}}</ref> v roce [[1559]] byla radniční věž opět zvýšena a zakryta stávající [[Kupole|kupolí]]<ref name=":4" /><ref name=":31">{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt (2011)
| jméno = a další
| titul =
| strany = 290
}}</ref>. Prostory radnice byly rozděleny na malé kanceláře a až do [[19. století]] byla radnice sídlem všech městských úředníků. V roce [[1853]] bylo vydáno nové městské nařízení a zahájen proces evakuace úředníků. Radnice byla prohlášena architektonickou památkou a díky architektu Karlovi Lüdeckemu, [[Muzejní konzervace|konzervátorům]] Alwinovi Schultzovi a Hermanovi Luchsovi, se začalo pracovat na obnovení původního vzhledu [[Interiér|interiéruinteriér]]u.<ref name=":5">{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt (2011)
| jméno = a další
| titul =
| strany = 321
}}</ref> V tomto období získala radnice [[Novogotika|novogotické]] [[Dekorativní umění|dekorativní]] prvky a v letech [[1890]]–[[1891]] bylo na jižní [[Fasáda|fasádu]] umístěno dvanáct soch významných členů městské rady a také Richarda Plüddemanna a Karla Lüdeckeho. Jejich autorem byli Oscar Rassau a Christian Behrens.<ref name=":5" /> Na konci třicátých let [[20. století]] Rudolf Stein odstranil některé prvky dekoru z 19. století a nahradil je jinými prvky [[art deco]]. Ve stejném období bylo postaveno nové schodiště.<ref name=":5" />
Řádek 209 ⟶ 210:
Dále se zde nacházely tzv. Bohaté krámy, Krámy pláteníků a Dům Velké váhy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 26–40
}}</ref>
 
===== Sukiennice =====
Nejstarší budovou, postavenou ještě před [[Mongolská říše|1. mongolskou invazí]] na území Polska ([[1241]]), byl Dům kupců (později znám pod názvem Sukiennice). Jeho existenci potvrzuje dopis od občanů [[Magdeburg|Magdeburgu]]u, adresovaný knížeti [[Jindřich I. Bradatý|Jindřichu I. Bradatému]], ve kterém jsou vyjádřeny výhrady k některým ustanovením, které nerespektují zásady magdeburského práva, zajišťujícím volný obchod. V budově bylo čtyřicet kupeckých místností, kde se plátno stříhalo a obchodovalo se s ním. Jeho další názvy byly: Dům sukna nebo Dům oděvů.<ref name=":6" /> Byl to sál o délce asi 100&nbsp;m, měl 2 lodě, na severní straně bylo 21 místností a na jižní straně 19. Místnosti byly bez oken, se sálem spojeny pouze dveřmi a mezi nimi byl 13&nbsp;m průchod. Vchody do Domu kupců byly na východní a západní straně. Zhruba uprostřed budovy byl příčný průchod, který procházel všemi prostorami tržiště. Dvě místnosti na jižní straně, u východního vchodu, sloužily administrativním účelům [31]. Byla zde [[manufaktura]] na stříhání tkanin a [[Zollamt|Celní úřad]]. V roce [[1515]] byla výrobna přemístěna do krajní místnosti na jižní straně, později do malé budovy na východní straně. V roce [[1574]] byl sem přenesen Celní úřad. Tato budova měla rozměry 8,4 x 9,8&nbsp;m.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner, Lasota (2000)
| titul =
| strany = 344
}}</ref>
Řádek 224 ⟶ 225:
| příjmení = Eysymontt
| jméno = a další (2011)
| titul =
| strany = 345
}}</ref>
 
Po zrušení obchodních [[Privilegium|privilegií]] se soukenické sály, zabírající střed Rynku, staly nadbytečnými.<ref name=":7" /> Proto byly v letech ([[1820]]–[[1825]])<ref name=":8">{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 69
}}</ref> zbořeny a nahrazeny klasicistními bytovými domy. Devět domů na severní straně a pět na jižní straně bylo postaveno v duchu konceptu [[Langhans]], dle návrhu Heinricha Ferdinanda Tschecha a Johanna Gottfrieda Tschockiho.<ref name=":7" /> Šířky domů se lišily v závislosti na velikosti předchozích jednotlivých krámů. Nové domy měly tři podlaží stejné výšky a byly zastřešeny sedlovou střechou. Fasáda v úrovni přízemí, kde se nacházely obchody, byla [[Rustika|rustikální]] a okna měla tvar [[Arkáda (architektura)|arkád]]. Přízemí bylo od horních pater odděleno výraznou římsou.<ref name=":7" /> Mezi domy byla vytvořena ulice [[Alžběta (matka Jana Křtitele)|św. Elżbiety]] (nyní ulice Sukiennice).<ref name=":8" />
 
Během [[Druhá světová válka|Druhé světové války]], v roce [[1945]], byly domy č. 5, 6, 7 a 8 zcela zničeny.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 105
}}</ref> Po roce [[1960]] byly provedeny první [[renovace]] zbývajících domů č. 1–4.<ref name=":11">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 113
}}</ref>
Řádek 247 ⟶ 248:
Severně od Sukiennice byla prodejní místa nazývána Bohaté krámy, kde se prodávalo drahé nebo [[Luxusní statek|luxusní]] zboží. Jednalo se o prodejní místa, uspořádaná ve dvou řadách mezi kterými byl průchod (Przejście Żelaźnicze). Ze severu na jih je protínal další průchod. První zmínky o těchto krámech pocházejí z roku [[1242]] a z kupní smlouvy z 10. června [[1266]], ve které kníže [[Jindřich III. Bílý|Jindřich III. Bíl]]<nowiki/>ý prodává ohrazenou prodejní oblast se 47,5 stánky obyvatelům města.<ref name=":17">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 27
}}</ref><ref name=":12">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner,Lasota (2000)
| titul =
| strany = 336
}}</ref> Původně se jednalo o dřevěné stavby a teprve po roce [[1373]] byly na příkaz městské rady nahrazeny zděnými stavbami a pokryty taškami.<ref name=":12" />
Řádek 257 ⟶ 258:
Bohaté krámy nabízely zájemcům především kovové výrobky, zejména železné tyče vážící méně než 50&nbsp;kg, kosy, čepele, měď, olovo, cín, ocel, ale rovněž [[kamenec]], [[vinný kámen]], benátské mýdlo, dřevný olej, vosk, kmín, cukr, rýže, mandle, rozinky, anýz, fíky, pepř, zázvor, muškátový oříšek, hřebíček, skořice a šafrán.<ref name=":13">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 27
}}</ref> V průběhu [[15. století]]<ref name=":13" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner, Lasota (2000)
| titul =
| strany = 339
}}</ref> byly stavby zděných krámů zvýšeny o dvě podlaží a tyto krámy, přeměněné na domy se začaly v první polovině 16. století propojovat s krámy nacházejícími se na straně Przejścia Garncarskiego. Z této doby pochází [[Portál (architektura)|portál]] s datem „[[1541]]“ v budově č. 10.<ref name=":13" />
Řádek 268 ⟶ 269:
V dalším rovnoběžném pásu byly tzv. Krámy pláteníků. Zde se prodávalo surové, vzorované a bílé plátno<ref name=":10" />. Třicet osm krámů přiléhalo k jižní stěně Smatruzu a k severní stěně Bohatých krámů. Byly rozděleny průchodem s názvem Střihačů plátna.<ref group="pozn.">Olgierd Czerner zmiňuje názvy těchto krámů: Biały Jednorożec, Zielony Jeleń, Niebieska Kula, Biały Struś, Czerwony Rak, Wilki Krzyż, Czerwona Jelenia Głowa, Biała Róża, Pod Czerwonymi Polakami, Złoty Klucz, Biały Łabędź, Niebieski Pies, Czerwona Róża, Czerwony Kogut, Czarny Niedźwiedź, Złoty Pelikan.</ref> Nejstarší dokumenty zmiňující krámy pocházejí z roku [[1299]], [[1303]] a [[1304]]. Krámy byly ve formě stánků, kryté plochou střechou, vyčnívající směrem k průchodu.<ref name=":14">{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 725
}}</ref> Krámy stály na obou stranách průchodu a táhly se od jihu k Bohatým krámům a severně k Smartuzu. Ve [[Středověk|středověkustředověk]]u se zde obchodovalo s kuchyňským nádobím a proutěnými košíky. Průchod dlouhou dobu neměl svůj název<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Antkowiak (1997)
| titul =
| strany = 350
}}</ref> a jméno Przejście Garncarskie bylo zavedeno teprve v roce [[1868]].<ref name=":15">{{Citace monografie
| příjmení = Antkowiak (1970)
| titul =
| strany = 210
}}</ref><ref name=":9" /> Jeho zástavba pochází převážně z [[19. století]], s výjimkou historických domů č. 6, 8, 10, 12 v jeho západní části, postavených v období [[renesance]].<ref name=":15" /> Budovy v jižní části Przejście Garncarskie byly zbořeny na počátku [[20. století]] a na jejich místě, stejně jako na místě domů č. 25–27 na východní straně, byl postaven obchodní dům Juliuse Henela.<ref name=":14" />
Řádek 285 ⟶ 286:
Po udělení privilegia knížetem [[Jindřich IV. Probus|Jindřichem IV. Probusem]], v roce [[1273]], bylo na severní části tretu umístěno třicet dva krámů s prodejem chleba a obuvi. Tyto krámy tvořily tzv. Smatruz, který je poprvé zmiňován v dokumentech z roku [[1477]]. Původně to byla dřevěná stavba, od roku [[1300]] zděná. Jednalo se o podlouhlou halu, která stála 18 m rovnoběžně s Bohatými krámy a byla rozdělena na dvě části. Východní část byla asi 11&nbsp;m široká a o délce 33&nbsp;m, západní část byla 12&nbsp;m široká a o délce 68,5&nbsp;m. Obě části byly od sebe odděleny zdí se dvěma průchody. Na dvou protilehlých koncích byly vždy dva vchody.<ref name=":17" /> Další vstup do Smatruzu byl v severní části, v místě, kde je dnes portál v domě Rynek-Ratusz č.&nbsp;7–9.<ref name=":17" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 142
}}</ref>
[[Soubor:Smatruz.jpg|vlevo|náhled|Smatruz - průřez]]
V ose Smatruzu stály sloupy, které podepíraly hlavní trám a ten nesl příčné stropní trámy. Patro Smatruzu bylo dvoupodlažní a vchod do něho byl ze západní strany a pravděpodobně také z východní a jižní strany. Až do roku [[1320]] se v prvním patře prodávala vlna, která také dala domu název „Dom wełny“ (Dům vlny). Celá budova byla zakončena strmou [[Sedlová střecha|sedlovou střechou]] se štíty. Krámy ševců obsadily východní a střední část, zatímco krámy s chlebem byly v západní části. V roce [[1613]] byl Smatruz přestavěn a byly k němu přidány krámy pro kožešníky.<ref name=":17" /> V západní, koncové části Smatruzu, byly místnosti určené pro pracovníky, kteří vykládali sudy s vínem nebo sledi (tzv. szrotownicy) a místnost Chmelové kanceláře, která řídila obchod s chmelem.<ref name=":22">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 33
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner, Lasota (2000)
| titul =
| strany = 339
}}</ref>
Řádek 302 ⟶ 303:
Na severní straně tržiště byly původně dřevěné krámy sedlářů (první zmínky v roce [[1410]]) a výrobců [[galanterie]]. Proto byla severní strana nazývána Stranou sedlářů (v pozdějších letech Strana zlatníků).<ref name=":10" /> Většina současných domů, nacházejících se na severní straně tržiště, pochází z 15.–[[17. století]].<ref name=":10" /> Původně to byly přízemní dřevěné krámy, později patrové cihlové obytné prostory, sousedící s dvoupodlažní zděnou severní stěnou Smatruzu. V následujících letech byly stavby přeměněny na vícepodlažní domy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner, Lasota (2000)
| titul =
| strany = 109–110
}}</ref> Frontová linie vybudovaných zděných staveb, na pozemcích č. 17–23, se nacházela více než 6 m před Smatruzem.<ref name=":16" /> Po roce [[1824]], kdy byl Smatruz zlikvidován, majitelé domů na této straně tržiště uvolněné pozemky od města za 21 000 [[Pruský tolar|tolarů]] odkoupili a rozšířili své budovy ve stylu pozdně klasicistní architektury.<ref name=":10" />
 
Během [[Druhá světová válka|Druhé světové války]], v roce [[1945]], byly domy v této části Rynku výrazně poškozeny. Domy č. 7, 13 a 14 byly zcela zničeny a domy č. 20/21, 22, 23 včetně nárožní budovy č. 24 vyhořely. První plány na [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukci]] a [[Renovace|renovaci]] domů byly zpracovány ve ''Vratislavském ateliéru památkové péče'' pod dohledem Edmunda Małachowicze. Tyto plány nebyly realizovány. Následné plány byly vytvořeny v letech [[1955]]–[[1959]] ve společnosti ''Miasto-projekcie-Wrocław'', pod vedením Stanisława Koziczuka.<ref name=":11" /> Autory jednotlivých domů byli architekti Jadwiga Grabowska-Hawrylak (domy č. 7, 8), Stefan Müller (domy č. 9, 20, 21, 22), Anna Fus-Zaorska (domy č. 13, 14) a Stanisław Koziczuk (domy č. 15, 16, 17, 18, 19).<ref name=":51">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 118
}}</ref> Projekt byl realizován v letech [[1957]]–[[1959]]. Na konci roku [[1953]] bylo rozhodnuto, že domy č. 23–26 se stanou sídlem Svazu polských spisovatelů, Sdružení polských umělců a designérů a Sdružení polských architektů. Za tímto účelem bylo nutné přestavět (snížit) dochované stavby domů č. 25 a 27 na úroveň domů č. 23 a 24. Dům tvůrčích spolků byl postaven v letech [[1956]]–[[1959]].<ref name=":11" />
Řádek 320 ⟶ 321:
Ve 14. století byla před západním vchodem do Sukiennice postavena dřevěná a později zděná<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 24
}}</ref> budova Velké váhy.<ref name=":18">{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 239
}}</ref> Poprvé byla zmíněna v písemných dokumentech z roku [[1273]] a ze začátku [[14. století]] jako ''pensa plumbi'' nebo ''blywage.'' Od roku [[1332]] byla již uváděna pod označením woghus (vážnice).<ref name=":18" /> Je vyznačena i na plánu města z roku [[1562]]. Bylo po ní pojmenována západní strana Rynku - „Przy Budce“ (U budky) nebo „Przy Wadze“<ref name=":19">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 39
}}</ref> (U váhy). V roce [[1571]] byla postavena nová budova Velké váhy. Měla čtvercový půdorys o straně 7,20&nbsp;m a v roce 1769 byla na východní straně přistavěna dřevěná přístavba pro vážiče. Od roku [[1801]] to již byla zděná budova.<ref name=":19" /> Velká váha sloužila k vážení zboží nad 500&nbsp;kg.<ref name=":20">{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 952
}}</ref> V roce [[1846]]<ref name=":19" /> <ref name=":20" /> byla budova Velké váhy stržena a na jejím místě byla postavena jezdecká socha [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II.]] Velikého, od Augusta Kisse.<ref name=":20" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 700
}}</ref>
Řádek 343 ⟶ 344:
V roce [[1540]] byla v rohu mezi budovou s Malou Váhou, burzou a Sukiennicí postavena třípatrová budova Vážního úřadu o rozměrech 20,4&nbsp;m x 13,8&nbsp;m, zakončená dvěma rovnoběžnými střechami se štíty na jižní straně. V přízemí byly, kromě Vážního úřadu, také Úřad Szrotu, Úřad pro chmel<ref name=":22" /> a Úřad rybný pro dohled nad obchodem s rybami.<ref name=":23">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner,Lasota (2000)
| titul =
| strany = 345
}}</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 358 ⟶ 359:
[[2. květen|2. května]] [[1657]] byly vyhláškou městské rady obě sousední budovy přeměněny na Dům pláteníků. Důvodem těchto změn bylo přenesení burzy na Plac Solny.<ref name=":22" /> Od té doby se v budově obchodovalo s plátnem a prostory Úřadu Szrotu se nacházely v přízemí mezi dvěma západními průchody do Sukiennice.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 24
}}</ref> V roce [[1690]] byla půda budovy upravena pro komerční účely a na její západní straně byly vytvořeny tři barokní vikýře. V roce [[1859]] byl Dům pláteníků<ref name=":22" /> zbořen a v letech [[1860]]–[[1864]] na jeho místě vyrostl Městský dům, později nazvaný Nová radnice.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Markowska (2013)
| titul =
| strany = 32
}}</ref>
 
===== Slévárna =====
Na severozápadní straně radniční věže byla budova slévárny kovů, kde se ruda tavila, čistila a razily se zde kovové mince. Nejstarší prameny zmiňující tuto stavbu pocházejí z roku [[1299]] a její polohu lze přibližně určit na základě listiny z roku [[1423]]. Díky archeologickým průzkumům, provedeným v roce [[1997|1997,]] byly objeveny její základy. Její východní stěna byla prodloužením západní strany věže na sever a jižní stěna pokračovala západně od středu věže. Budova byla postavena na lichoběžníkovém půdorysu, vnitřní prostor budovy byl 5,1&nbsp;m severně k jihu, 2,4&nbsp;m podél jižní stěny a 3,8&nbsp;m podél severní stěny. Na základě kresby Friedricha Bernharda Wernera<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Ratusz od zachodu w roku 1740, wg ryciny F. B. Wernera
| url = https://polska-org.pl/867559,foto.html?idEntity=523620
Řádek 378 ⟶ 379:
[[Soubor:Statue_of_Frederick_William_III_of_Prussia_in_Wrocław.jpg|vlevo|náhled|Pomník Fridricha Wilhelma&nbsp;III. (bývalý)]]
[[Soubor:A.Fredro_monument_in_Breslau.jpg|náhled|Pomník Aleksandra Fredra]]
V roce [[1859]] byla zbořena budova, kde bývala Malá váha, Dům pláteníků a Úřad pro chmel a na jejím místě byla navržena Nová radnice dle projektu Augusta Stülera. V letech [[1860]]–[[1863]] byla postavena nová třípatrová budova. Její západní fasáda byla dlouhá 70 metrů a v přízemí byla přerušena třemi průchody. První z jihu vedl do ul. Sukiennice, prostřední a menší vedly do ulice Przejście Żelaźnicze. Nad vchodem byl umístěn obraz ''Hlava svatého Jana na talíři'', který byl původně nad vchodem do Malé Váhy. Na severní straně byl průchod vedoucí do uličky Przejście Garncarskie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 88
}}</ref>
Řádek 387 ⟶ 388:
V roce [[1745]] byla na jihozápadním rohu radnice, kde se nacházel Rybí trh, postavena strážnice pro pruské vojáky. Původně se jednalo o dřevěnou konstrukci, v letech [[1788]]–[[1789]] byla vybudována zděná budova dle projektu Carla Langhause. Budova byla postavena na půdorysu ve tvaru písmene U. Na západní straně byl hlavní vchod a arkády podepřené pilíři. Roku [[1793]] bylo náměstí před strážnicí oploceno sloupky spojenými řetězem a podél plotu byly vysazeny italské topoly.<ref name=":22" /> Strážnice byla stržena v roce [[1861]] a nahrazena pomníkem Fridricha Wilhelma III. Po roce 1945 byl pomník odstraněn a na jeho místě bylo zřízeno čtvercové náměstí, kde byl v roce [[1948]] vysazen strom přátelství Polska a Československa. Mezi náměstí a radnici byla umístěna socha spisovatele [[Aleksander Fredro|Aleksandra Fredra]].<ref name=":28">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 121
}}</ref>
 
===== Pomníky =====
 
* Jezdecká socha [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II]]. Velikého - dle projektu Augusta Kissa (bývalý pomník: 1847–1944/1948);
* Památník Fridricha Wilhelma&nbsp;III.- dle projektu Augusta Kissa (bývalý pomník: 1861–1945);
* Socha Aleksandra Fredra od architekta a sochaře Leonarda Marconiho. Dílo bylo vytvořeno v roce 1897 na žádost ''Literárního a uměleckého klubu'' ve Lvově. Socha byla umístěna na 2&nbsp;m vysoký pískovcový sokl, ze tří stran pokrytý nápisy. Postava básníka, sedící v [[Čamara|čamaře]], byla odlita z [[Bronz|bronzubronz]]u. V levé ruce drží svitek papíru a v pravé ruce psací [[Pero|brk]].<ref group="pozn.">Pero bylo vyrobeno také z bronzu, ale po několika krádežích bylo nahrazeno plastovým.</ref> Pomník stál ve Lvově do roku 1946, poté byl převezen do Varšavy a umístěn do parku [[Wilanowský palác|Wilanowského paláce]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Konarski (2017)
| titul =
| strany = 317
}}</ref> V roce [[1956]] byl pomník přesunut do Vratislavi a 15.&nbsp;července 1956, k 80.&nbsp;výročí básníkovy smrti, byl oficiálně odhalen. Stojí na místě odstraněné sochy Fridricha Wilhelma&nbsp;III.
Řádek 404:
Než byla postavena první budova radnice, konaly se soudy pod širým nebem. K tomu sloužilo vydlážděné místo, oddělené příkopem a pleteným plotem.<ref name=":32">{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 240
}}</ref> <ref name=":21" /> Na konci [[14. století]] byl na radnici vybudován Sál starosty a na původním místě byl postaven nejdříve dřevěný, později v roce [[1492]] kamenný, pískovcový [[pranýř]]<ref name=":21" /> o výšce 10&nbsp;m. Jednalo se o čtvercový pilíř umístěný na třech, později na dvou podstavcích, nesoucí pětistrannou [[Gotika|gotickou]] prolamovanou lucernu, zakončenou prolamovanou [[Pyramida|pyramidou]], jejíž okraje byly zdobeny popínavou rostlinou. Na vrcholu byla [[křížová kytka]] se sochou zobrazující [[Kat|katakat]]a (nebo rytíře [[Roland (rytíř)|Rolanda)]]. Ve spodní části byla oka, ke kterým byl odsouzený přivazován.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (2017)
| titul =
| strany = 46
}}</ref>
Řádek 435:
}}</ref> U pranýře se provádělo i bičování, ale také se zde vylévalo falešné víno nebo byly veřejnosti vystaveny odříznuté dlaně zločinců.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 240
}}</ref>
Řádek 441:
V roce [[1848]] byly z pranýře odstraněny řetězy a vázací oka.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 96
}}</ref> Během staletí byl pranýř často poškozen, nejvážněji v roce [[1945]], což vedlo k jeho demolici [[12. duben|12. dubna]] [[1947]]. Při odstraňování pozůstatků pranýře byl nalezen dokument, vypracovaný konzervátory v roce [[1925]], ve kterém byly uvedeny všechny ostatní renovační práce.<ref group="pozn.">Olgierd Czerner uvádí roky: 1607, 1675, 1715, 1738, 1854, 1907, 1911. Dokument je v Knihovně Národního muzea ve Vratislavi.</ref> Rekonstrukce pranýře byla založena na skicách, fotografiích a dokumentaci z roku [[1925]]. Oficiální odhalení zrekonstruovaného pranýře proběhlo [[30. prosinec|30. prosince]] [[1985]].<ref name=":25" />
Řádek 447:
Na západní straně radnice byla v [[16. století|16. století,]] před domem č. 19, [[šibenice]]. Její pozůstatky byly objeveny v roce [[1745]] při stavbě strážnice. Šibenici tvořil příčný trám podepřený na obou koncích dvěma sloupky.<ref name=":26">{{Citace monografie
| příjmení = Gilewska (1967)
| titul =
| strany = 15
}}</ref> Stála na čtyřstranné základně s datem „[[1515]]“.<ref name=":27">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 47
}}</ref> Popravy vždy přitáhly na Rynek davy obyvatel.<ref name=":26" />
 
Vedle šibenice, na Rybím trhu, byla tzv. „bouda bláznů“. Byla postavena [[14. listopad|14. listopadu]]u [[1575]] a ve skutečnosti se jednalo o osmibokou klec ze železa, pokrytou měděnou kupolí. Byli do ní zavírání opilci a všichni, kteří rušili noční klid. Šibenice a „bouda bláznů“ byly odstraněny v roce [[1745]] při stavbě strážnice pro [[Prusko|pruské]] vojáky.<ref name=":27" />
 
===== Bývalá toaleta =====
V severovýchodním rohu bloku prostřední zástavby Rynku stála ve 13. století budova s neurčitým využitím. Její pozůstatky byly objeveny během prací prováděných na Rynku v letech [[1995]]–[[1997]]. Budova byla [[Nosná konstrukce|skeletové konstrukce]] a její stěny byly z latí.<ref name=":24" /> Délka budovy byla asi 8,2&nbsp;m a šířka 5,6&nbsp;m.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Płonka (2010)
| titul =
| strany = 251
}}</ref> Na stejném místě byla na konci [[19. století]] postavena zděná toaleta, která fungovala do roku 1945.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 470:
 
===== Čerpací stanice =====
Na konci dvacátých let [[20. století]] byla, vzhledem k rozvíjejícímu se automobilovému průmyslu, vypsána architektonická soutěž na stavbu objektu čerpací stanice v severní části Rynku. Soutěže se zúčastnil, mimo jiné, architekt Alfred Hinderlich, který navrhl stanici v souladu s architekturou severní fasády středového bloku, se šesti stojany, pokrytými střechou podepřenou třemi sloupy a se dvěma obchody a administrativními místnostmi. Tato soutěž však nebyla vyhodnocena. V roce [[1930]] byla zahájena výstavba čerpací stanice v jižní části náměstí, naproti činžovnímu domu č. 13. Projektantem stavby byl Ludwig Moshamer. Budova stanice byla skromnější než ta, kterou navrhl Hinderlich, měla rozměry 6 x 4&nbsp;m, dva stojany kryté šikmou střechou podepřené dvěma sloupy a malé místo pro prodej novin. Patřila koncernu „OLEX Deutsche Benzin und Petroleum“. Stanice přežila válku a v roce [[1945]] ji převzala „Polska Centrala Produktów Naftowych“. V roce [[1967]] byla budova zrekonstruována, marblitové dlaždice<ref group="pozn.">Marblit je ploché, válcované, barevné, neprůhledné sklo. Vnější povrch je neleštěný a je pokryt tzv. ohňovým leskem, vnitřní povrch je drážkovaný, aby byla zajištěna přilnavost k podkladu.</ref> byly z fasády odstraněny a stanice byla natřena ve firemních barvách (bílá a modrá). [[27. červenec|27. července]] [[1973]] bylo přijato rozhodnutí o demolici stanice a o rok později byla zbořena budova stanice a podzemní palivové nádrže byly zasypány pískem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Prastowski
| jméno = Wojciech
Řádek 487:
 
===== Lampy =====
První lampy ve Vratislavi, včetně Rynku, se objevily v [[18. století]]. V roce [[1828]] byly zřízeny lucerny s parafínovým olejem a v roce [[1846]] byly nahrazeny plynovými lampami. Za tímto účelem byla na Rynku položena síť plynového potrubí.<ref name=":29">{{Citace monografie
| příjmení = Czermer (1976)
| titul =
| strany = 92
}}</ref> V roce [[1888]] se zde objevily první elektrické lampy a jejich vzhled se v průběhu let měnil.<ref name=":29" /> Po druhé světové válce zde byly postaveny vysoké železobetonové pilíře, na které byly umístěny rtuťové výbojky.<ref name=":28" />
Řádek 496:
V roce [[2001|1996]] byla na západní straně náměstí, před Novou radnicí, postavena fontána od Aloise Gryta. Má podobu obdélníkového bazénu, tvořeném žulovými dlažebními kostkami a se svisle uloženými skleněnými deskami vztyčenými uprostřed žulových balvanů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 256
}}</ref>
Řádek 527:
Původní stavby po obvodu Rynku byly dřevěné<ref name=":38">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 53
}}</ref><ref name=":56">{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 160
}}</ref>, často skeletové<ref name=":30" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 158
}}</ref> a nezabíraly celou šířku pozemku.<ref name=":33">{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2005)
| titul =
| strany = 33
}}</ref> První stavby byly postaveny na pozemcích označených čísly od 5 do 7 a za nejstarší je považován dům na parcele č. 6.<ref name=":44">{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 162
}}</ref> Stěny těchto budov byly obvykle vyrobeny z kůlů nebo opletení, z obou stran pokryté hlínou. Budovy o rozloze více než 30 m² měly podlahy dřevěné nebo hliněné.<ref name=":30" />
Řádek 549:
Cihlové stavby se objevily v polovině [[13. století]] a první byly postaveny na pozemcích č. 8, 17, 24 a 52,<ref name=":45">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 53
}}</ref> zatímco domy č. 17 a 24 měly čtyřstranný půdorys s kratší stranou obrácenou na náměstí. Dům čp. 17 je pravděpodobně datován do druhé čtvrtiny 13. století. Byla to budova s jednoprostorovou místností podepřenou dvěma sloupy a krytou šesti poli křížové klenby. Další dvě budovy č. 8 a 52 měly dvě místnosti kryté stropem, přičemž druhá místnost byla o 1/3 menší než první a měla klenbu. Tyto dva domy byly postaveny ve druhé polovině 13. století.<ref name=":46">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 56
}}</ref> První [[Hrázděná stavba|hrázděné]] a zděné stavby byly postaveny na parcelách č. 6 a 12.<ref name=":31" /> K rozšíření zbývajících parcel a budov na nich postavených došlo ve 14. a [[15. století]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 57–60
}}</ref> Nejpomaleji se vyvíjela severní strana, kde jednotlivé nemovitosti, původně široké 60 stop,<ref name=":3" /> přežily až do [[14. století]]. Domy postavené ve 13. století se rozměrově lišily; měli od 50 do 200 m², a to v důsledku dělení majetku dědictvím.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 251
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 110
}}</ref>
Řádek 571:
Zděné domy byly obvykle dvoupodlažní,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 160
}}</ref> méně často třípodlažní a jejich přízemí byla zapuštěna do hloubky asi 0,6 až 1&nbsp;m (maximálně do 1/3 své výšky),<ref name=":16" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 236
}}</ref> koncem 13. století byla zcela pod úrovní terénu. Tyto prostory byly zakryty klenbami.<ref group="pozn.">Podle Wojciecha Brzezowského první domy neměly vůbec žádné sklepní části.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 164
}}</ref><ref name=":33" /><ref name=":3" /> První patra byla obvykle vysoká 2,6 až 3,2&nbsp;m a jednalo se o vytápěné obytné místnosti. V některých domech byla druhá podlaží vysoká až 4&nbsp;m, což může svědčit o jejich reprezentativních<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Chorowska (2005)
| titul =
| strany = 33
}}</ref> nebo skladovacích<ref name=":33" /> účelech. Místnosti v prvních patrech byly osvětleny štěrbinovými okny, vyšší patra prosvětlena většími, jedno nebo dvoukřídlovými okny, zakrytými půlkruhovými, špičatými oblouky nebo [[Okulus|oculusy]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 164
}}</ref> Fasády prvních domů byly vytvářeny z kompozičně nezávislých částí rozdělených panelovým vlysem nebo římsou. V jednoprostorových budovách byl vchod na straně domu a vedl nejčastěji do haly, ve dvouprostorových domech byly u jedné z bočních stěn dva vchody vedle sebe. Přízemní část průčelí měla obvykle horizontální kompozici s jasným členěním oken a zvýrazněním jejich napodobenin.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 174
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Piekalski (2014)
| titul =
| strany = 110–112
}}</ref>
Řádek 601:
Podkroví s vysokými střechami obvykle sloužilo jako skladovací prostory. Mezi patry byly dřevěné stropy a nad přízemím klenby.<ref name=":34">{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2005)
| titul =
| strany = 33
}}</ref> Vstup do budovy byl umístěn jak vpředu, tak vzadu, a vchod do horních pater byl v zadní části budovy a nejčastěji zde byly další dřevěné schody.<ref name=":16" /> Doposud bylo objeveno 23 takových domů [25]. Tyto budovy byly často, v důsledku závětí a prodejů, rozděleny na poloviny, čtvrtiny nebo třetiny, posléze často opět spojovány do větších nemovitostí. Největší aktivita při stavění nových domů probíhala na západní straně, kde již na konci 13. století došlo ke kompaktní zástavbě domy.<ref name=":3" /> Většina prvních domů měla své štíty obrácené k náměstí a měly různé délky bočních stěn. Domy byly v každém patře jak jednoprostorové (např. č. 4, 6, 8, 12, 17, 24, 26, 33, 41, 43, 59), tak i dvouprostorové (4, 6, 12 a 24). Na pozemcích č. 5, 7, 22/23, 48/49, 52, 60 stály domy s hřebenovým uspořádáním.<ref name=":47">{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 162
}}</ref>
Řádek 611:
Na konci 13. století byly budovy na parcelách č. 7, 22/23 rozšířeny o zadní křídla a dům č. 48/49 byl rozdělen na dva jednoprostorové a dvoukřídlé domy. Některé domy měly v přední stěně více než jeden vchod: č. 60 měl dva vchody, č. 48/49 tři vchody a č. 7 čtyři vchody. Rohový dům č. 41 měl jeden vchod z Rynku, ale sedm z ulice Wita Stwosza. Tyto domy byly uvnitř nejčastěji rozděleny dřevěnými příčkami.<ref name=":35">{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 164
}}</ref> Některé domy ze 13. století byly pokryty architektonickým polychromem sestávajícím ze dvou vrstev malby, tj. červeného podkladu a bíle natřených spár.<ref name=":35" />
Řádek 617:
Domy postavené ve 13. století patřily zástupcům zámožnějších profesních skupin měšťanů. Tyto skupiny byly čtyři a souvisely s trhem. Jižní a západní strana Rynku, ulice Ofiar Oświęcimskich a Kiełbaśnicza byly obsazeny měšťany, kteří se zabývali obchodem, domy na ul. Kotlarska patřila k bohatým stánkařům. První část ulice Wita Stwosza, ve středověku známá jako Między Złotnikami, byla obývána zlatníky; v okolí ulice Kuźnicza žili výrobci zbroje.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 167
}}</ref> Nejhonosnější domy patřily patriciátu, který vlastnil pětadvacet domů na západní a jižní straně, devět na severní a totéž na východní straně Rynku, další také na Kurzym Targu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 171
}}</ref>
Řádek 627:
Plocha náměstí byla vydlážděna a před severním a východním blokem byla položena dřevěná prkna. Na konci 13. století se díky navážení vrstev odpadu, písku a suti zvedla úroveň Rynku téměř o 2&nbsp;m.<ref name=":31" /> Z tohoto důvodu byly před domy postaveny zděné verandy. První takové stavby byly postaveny ve třetí čtvrtině 13. století. Verandy zabraly další čtyři metry prostoru náměstí.<ref name=":35" /> Nejčastěji to byly vyčnívající místnosti s výškou dosahující prvního patra a ty vyčnívaly nad úroveň země o několik desítek centimetrů. Boční a přední stěny byly stavěny z cihel ve dvouřadém nebo nepravidelném vzoru a byly složeny ze sloupů, jejichž oblouky spočívaly na středových a arkádových podpěrách. Některé z nich byly pokryty malířským nátěrem sestávajícím z červeného pozadí a bíle natřených spár. Verandy byly zakryty plochou střechou, ze které byly do prvního patra přístupné dřevěné nebo kamenné schody. Do místností v přízemí (zapuštěné do země po zvýšení úrovně náměstí) se vstupovalo dveřmi v přední stěně domu.<ref name=":32" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 166
}}</ref> V polovině 14. století, kdy se úroveň terénu Rynku zvedla z původního stavu o 3 m a dosáhla současné úrovně, se verandy začaly likvidovat. Tehdy dosáhl počet domů současného stavu.<ref name=":21" />
Řádek 633:
Ve 14. století byly domy na Rynku převážně dvoukřídlé nebo dvoupodlažní se samostatným suterénem (původně bývalým přízemím) a jedním patrem. Hala v přízemí byla často využívána jako dílna, skladiště zboží nebo velkoobchod. Do haly často vedla vstupní brána.<ref name=":34" /> Po požárech v letech [[1344]], [[1349]] a [[1360]] městská rada, dne [[26. srpen|26. srpna]] [[1363|1363,]] nařídila bezpodmínečné přestavění dřevěných domů na Rynku na zděné.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Davis (2002)
| titul =
| strany = 164
}}</ref><ref>{{Citace monografie
Řádek 644:
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gilewska-Dubis (2000)
| titul =
| strany = 87
}}</ref> V 15. a [[16. století]] byly místnosti v zadním traktu domu přestavovány a dostávaly žebrovou nebo hvězdicovou klenbu. V těchto místnostech bylo uloženo nejcennější zboží a obchodní knihy.<ref name=":36">{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2000)
| titul =
| strany = 34
}}</ref> V této části domu byl také průchod do dvora. Koncem 15. a začátkem [[16. století]] získávaly domy nová patra a pokoje sloužily k různým účelům. Ve větších domech byly místnosti s reprezentativní funkcí, například v domě „Pod Siedmioma Elektorami“ (U Sedmi kurfiřtů). Nárůstem počtu obyvatel domu, služebnictva nebo učňů a tovaryšů vznikla potřeba zvýšit počet obytných místností.<ref name=":36" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lasota, Chorowska (2010)
| titul =
| strany = 175
}}</ref> K zadní části domů byly přistavovány přístavby, ve kterých byly prostory i pro kuchyň, také podkroví byla upravována pro obývání.
Řádek 658:
V 16. století začaly v důsledku rekonstrukcí dostávat domy na Rynku široké čelní fasády s horizontálním vrcholem, např. dům č. 60, který byl zakončen stupňovitými štíty.<ref name=":37">{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2005)
| titul =
| strany = 35
}}</ref> [[Renesance|Renesanční]] období přineslo významné změny v architektuře zastřešení budov. Vysoké střechy byly nahrazeny plochými terasami s věžovými pavilony a [[Atika (architektura)|atikou]] složenou z půlkruhových a čtvrtkruhových štítů. Těmito změnami prošel zejména dům „Pod Złotą Koroną“ (''U Zlaté koruny'').<ref name=":37" /> Během renesance získaly domy lepší přístup do patra, schodiště se stavěla uvnitř budovy, v její střední části. Přístupy do dalších pater byly umístěny v různých částech budovy. Obytné místnosti v patrech dostaly působivější vzhled, trámové nebo kazetové stropy byly pokryty malovanými ornamenty s květinovými motivy a mramorovými nebo figurálními scénami.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2005)
| titul =
| strany = 36
}}</ref> Ve druhé polovině 16. století dostaly fasády domů podobu holandského [[Manýrismus|manýrismu]], štíty zdobily propracované siluety z ohnutých pásů ozdobného kroužku nebo ozdob ve formě [[Reliéf (sochařství)|reliéfů]] zobrazujících zvířata (dům č. 2 „Pod Gryfami“). Koncem 16. století se výzdoba fasád domů změnila z příhradového členění na zdůraznění horizontálního členění. V období [[Baroko|baroka]] (přelom 16. a [[17. století]]) dostaly štíty domů novou podobu odstraněním jejich mezipodlažních předělů a přidáním ozdobných prvků, obvykle kamenných, s motivem [[Voluta|volut]] a figurální reprezentace.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski (2005)
| titul =
| strany = 37
}}</ref>
Řádek 672:
Do konce [[19. století]] prošly domy na Rynku různými změnami, které byly důsledkem zavedení nových architektonických stylů. Od renesance (dům „Pod Złotą Koroną“ na ulici Garncarska č. 8) až do pozdního baroka, například domy č. 18 a 46.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 43–71
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 60–80.
}}</ref><ref name=":21" />
 
Na počátku [[20. století]] byla díky [[Muzejní konzervace|konzervátorům]] a [[Architekt|architektůmarchitekt]]ům věnována větší pozornost ochraně památek a architektonickým změnám, které ničily architektonické dědictví Vratislavi. Jedna z prvních publikací proti [[Demolice|demolici]] starých domů vyšla v roce [[1904]] pod názvem Das Haus zur Goldenen Krone<ref group="pozn.">L. Burgemeister „Das Haus zur Goldenen Krone” w: ''Schlesiens Vorzeit'', t. 3, Breslau 1904, s. 93–99.</ref> a jeho autor L. Burgemeister se postavil proti demolici renesančního domu č. 29 kvůli stavbě dalšího obchodního domu. Ve 30. letech 20. století vydal vratislavský konzervátor a stavební poradce Rudolf Stein dvě knihy o měšťanských domech a jejich vzhledu v roce [[1800]]. Jeho zásluhou zmizely v roce [[1935]] z fasád domů na Rynku tabule zakrývající budovy a znetvořující jejich historickou hodnotu. Díky novému trendu byly obnoveny fasády obchodního domu Barasch Brothers, restaurovány fasády domů č. 45, 16 a štítu domu č. 15 a obnovena fasáda domu č. 55.<ref name=":39">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 99
}}</ref> Největší [[kontroverze]] vzbudila stavba bankovní budovy č. 10/11 od Heinricha Rumpa v letech [[1929]]–[[1931]]. Modernistický design se výrazně střetl s historickými domy na Rynku a to nejen stylem, ale i výškou.<ref name=":63">{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 77
}}</ref>
Řádek 692:
Během Druhé světové války, v roce 1945, bylo zničeno přes 60 % budov v okolí Rynku, přežilo jich pouze sedmnáct.<ref name=":21" /> V roce [[1953]] bylo rozhodnuto o výstavbě větších historických souborů, včetně domů na Rynku. Tyto práce vycházely ze studií zpracovaných v letech [[1949]]–[[1952]] pod dohledem Emila Kalikiho z Městského úřadu územního plánování.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 77
}}</ref> Jejich cílem byla přestavba nebo renovace starých budov převážně pro bytové účely a v přízemí pro služby. Práce zahrnovaly demolici mnoha zadních hospodářských budov a sjednocení čelních fasád domů.<ref name=":11" /> Pouze tři domy byly přestavěny pro nebytové účely: dům č. 29 pro projekční kanceláře, domy č. 23–27 pro Dům kreativních spolků a domy ve středu náměstí č. 7/8.<ref name=":28" /> Celkem bylo zrekonstruováno 24 domů v jejich historické podobě, 11 bylo vystavěno nebo přestavěno a 13 opraveno.<ref name=":21" /> Do roku [[1955]] byla většina domů zrekonstruována, ale bez [[Dekorativní umění|dekoru]] [[Fasáda|fasád]].<ref name=":40">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 107
}}</ref> Tyto rekonstrukce byly ve většině případů neúplné, vynucené zachovanými ocelovými prvky konstrukce nebo architektonickými detaily, které byly přesunuty na exponovanější místa: např. malovaný strop ze zadní místnosti domu č. 47 byl přesunut do přední místnosti, do přední části přesunut portál ze dvora v domě č. 20 a do štítu domu č. 4 byl vložen portál z paláce Schreyvoglia.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 111–113
}}</ref> Mnoho fasád, hlavně na nejvíce poškozené severní a jižní straně náměstí, dostalo zjednodušenou výzdobu.<ref name=":21" /> Barevné provedení všech čelních fasád náměstí vytvořili: Aleksander Jędrzejewski, Stanisław Pękalski a Władysław Wincze.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 127
}}</ref>
Řádek 710:
Hospodářské budovy, sousedící s domy v jejich zadní části, byly ve většině případů odstraněny<ref name=":21" /> a fasády směřující do dvora dostaly nové kompozice.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 113
}}</ref> Posledním domem, postaveným od základů, v letech [[1992]]–[[1994]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Konarski (2017)
| titul =
| strany = 261
}}</ref> byl dům „Pod Złotym Psem“ (''U Zlatého psa'').
 
=== Západní strana ===
Na západní straně náměstí, známé také jako Strana sedmi [[Kurfiřt|kurfiřtůkurfiřt]]ů (německy: Sieben-Kurfürsten-Seite), dříve „Przy Budce“ nebo „Przy Wadze“,<ref name=":19" /> se nachází nejvíce původních památek - domy [[Renesance|renesanční]] a [[Manýrismus|manýristické]], původně [[Gotika|gotické]]. V této části je 8 domů a na nejjižnější parcele kancelářská budova, jeden z prvních mrakodrapů ve Vratislavi (v současné době pobočka banky Santander Bank Polska S.A.). Parcely západní strany zasahují až do ulice Kiełbaśnicza.<ref name=":21" />
 
Nejstarším domem, pocházejícím z první poloviny [[13. století]], je dům č. 8 - „Pod Siedmioma Elektorami“ (''U Sedmi kurfiřtů''),<ref name=":38" /> přestavěný a rozšířený v rámci své parcely o jednu část na přelomu 15. a 16. století.<ref name=":41">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 60
}}</ref> Ze 13. století pochází dům č. 3 - „Pod Złotym Orłem“ (''U Zlatého orla'') s renesančními a manýristickými rysy a dům č. 5. Ve 14. století byl postaven dům č. 7, nyní známý jako dům „Pod Błękitnym Słońcem“ (''U Blankytného slunce''), tehdy jednopatrový (cca 10,5 m) a dům č. 1.<ref name=":41" /> V roce [[1575]] byl dům č. 5 přestavěn ve stylu italského manýrismu. V jeho středu byl umístěn [[Portál (architektura)|portál]] a nový sál zabíral dvě třetiny šířky budovy, fasáda byla bohatě zdobena dekorativním [[Štuk|štukemštuk]]em. Ve stejném období byl postaven štítový dům č. 9 s portálem na pravé straně a okny s rámy zdobenými obdélníkovými a čtvercovými motivy. Jeho štít byl rozdělen na tři části a každé patro bylo odděleno římsou.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 68
}}</ref> V roce [[1587]] byl dům č. 2 („Pod [[Gryf|Gryfami]]“ami“) přestavěn městským stavitelem Fryderykem Grossem.<ref name=":42">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 70
}}</ref> V té době měl dům průchod v ose budovy a v přední části byl o něco širší (ve středověku a 16. století). V zadní části byly dvě pole gotických křížových a žeberních kleneb. Byla to jedna z největších budov na Rynku; měla pět oken, tři nadzemní podlaží, dvě úrovně suterénu a pět úrovní střechy.<ref name=":42" />
Řádek 737:
V následujících staletích domy v této části Rynku sloužily obytným funkcím včetně domu č. 8 („Pod Siedmioma Elektorami“).<ref name=":21" /> V roce [[1672]] získal dům palácový charakter. Gotické stropy byly překryty štukem, ve středu fasády byl umístěn barokní portál brány a čelní fasáda byla pokryta obrazy. Mezi sloupy v 1. a 2. patře byly portréty [[Leopold I.|císaře Leopolda]] I. a sedmi kurfiřtů, ve 3. patře byly do [[Výklenek|nik]] mezi sloupy umístěny starožitné [[Busta|busty]]. Podobná palácová fasáda byla provedena v roce [[1727]] na domě č. 6. („Pod Złotym Słońcem“). Další velké přestavby proběhly v roce [[1804]] (fasáda domu č. 1)<ref name=":52">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 79
}}</ref> a v roce [[1805]] (dům č. 7).<ref name=":43">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 80
}}</ref> V roce [[1837]] byly zbořeny domy č. 10 a 11 a na jejich místě byla postavena nová čtyřpatrová budova v [[Klasicistní architektura|klasicistním]] stylu.<ref name=":43" /><ref name=":8" /> Na přelomu 19. a [[20. století]] se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory.<ref name=":48">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 82
}}</ref> V té době byl zbořen dům č. 1 a na jeho místě byl postaven obchodní dům ''Geschäftshaus Ludwig Wittemberg'' ve stylu [[Moderna|akademické moderny]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 83
}}</ref> K posledním zásadním změnám na západní straně došlo v roce [[1929]], kdy byl zbořen renesanční dům č. 9 a budova č. 10/11 a na jejich místě byla postavena desetipatrová bankovní a administrativní budova (nyní pobočka banky ''Santander Bank Polska S.A.'').<ref name=":49">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 86
}}</ref> V roce [[1935]] byly díky Rudolfu Steinovi provedeny restaurátorské práce na domě č. 2 („Pod Gryfami“). První práce začaly v roce [[1933]] po požáru domu. V souladu s tehdejším trendem obnovy původních vzhledů historických domů byly na fasádě budovy, dle kreseb H. Mützela z roku 1824, restaurovány staré [[Římsa|římsy]], z portálu ze zadní části budovy byly přesunuty staré erby a na štítu domu byly renovovány a doplněny zvířecí reliéfy. Jejich autorem byl sochař Johannes Kiunka, který také prováděl restaurátorské práce v domě č. 6, zejména restaurování štuků a obrazů na stropech v prvním patře.<ref name=":39" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 87
}}</ref>
Řádek 763:
Během Druhé světové války utrpěla západní strana Rynku nejmenší škody. Pouze dům č. 4 byl zcela spálen, dům č. 3 byl částečně poškozen a dům č. 8 byl mírně poškozen (zejména [[polychromie]] na fasádě).<ref name=":57">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 103
}}</ref> Poškozené domy byly přestavěny v roce [[1953]]. Jejich autory byli architekti Maria Mirosława Czyżewska, Edmund Małachowicz, Józef Rachwalski (dům č. 4) a Emil Kaliski - dům č. 3.<ref name=":40" /> Současně byla zbourána historická přístavba sousedící s domem č. 2, z důvodu nedostatku finančních prostředků na její obnovu a další bytové potřeby.<ref name=":50">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 119
}}</ref>
Řádek 786:
Jižní strana se nazývala „Strona Złotego Pucharu“ (česky „Strana Zlatého poháru“, německy „Goldene-Becher-Seite''“''),<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 337
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Konarski (2017)
| titul =
| strany = 60
}}</ref> dříve také „Pod Starą Szubienicą“ (česky „U Staré šibenice“'','' německy ''„''Beim Alten Galgen''“'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kwaśniewski (1972)
| titul =
| strany = 44
}}</ref> Budovy zde jsou do značné míry volnou rekonstrukcí v poválečném období ([[1952]]–[[1960|1960)]]. Velkou část tvoří bývalé [[Secesní architektura|secesní]] nebo [[Moderna|modernistické]] obchodní domy, skryté za pseudohistorickou fasádou.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (1998)
| titul =
| strany = 41
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz (1985)
| titul =
| strany = 206–207
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 106–113
}}</ref>
Řádek 812:
[[Soubor:Wrocław_Rynek_13_sm.jpg|náhled|Rynek č. 13]]
[[Soubor:Wrocław_Rynek_18_sm.jpg|náhled|Rynek č. 18]]
Nejstaršími budovami na jižní straně jsou domy č. 12,<ref name=":47" /> 17 a 24.<ref name=":45" /> Zděný dům č. 12 byl postaven ve 13. století jako náhrada dřevostavby.<ref name=":44" /> Další dva domy byly postaveny na obdélníkovém [[Půdorys|půdorysupůdorys]]u, kratší stranou k Rynku. Dům č. 17 je pravděpodobně datován do druhé čtvrtiny [[13. století]]. Jednalo se o budovu s jednoprostorovou místností, nesenou dvěma pozdně [[Románský sloh|románskými]] sloupy a krytou šesti křížovými klenbami. Dům č. 24 byl postaven z cihel v polokřížové vazbě.<ref name=":46" /> Na konci 13. století byly také postaveny domy č. 21, a 23 („Pod Zieloną Dynią”) a č. 26 („Pod Złotym Pucharem”). Zbývající domy pocházejí ze [[14. století]]. Jednou z největších budov byl dům č. 19. V jeho sklepní části byly dva kamenné, hranaté pilíře, nesoucí šest křížových klenutých stropů a celá místnost měla rozměry 13 × 12,4 m. Prostorné byly i pokoje v přízemí.<ref name=":41" /> Na konci [[16. století]] byly přestavěny [[Fasáda|fasády]] dvou domů č. 27 a 28 o šířce čtyř okenních os. Dostaly pozdně renesanční podobu a ve štítu manýristickou formu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 69–70
}}</ref> Ze stejného období pochází i portál v domě č. 12 (v současné době na ulici Biskupia č. 11) s rysy nizozemského manýrismu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 71
}}</ref> V období [[Baroko|baroka]] bylo přestavěno několik domů, včetně fasády domu č. 20, která mu dává barokní podobu. Stopou této přestavby je datum „[[1689]]“ umístěné na zachovalém portálu vedle latinské nápisu a datum první přestavby „[[1542]]“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 73
}}</ref> Dům č. 18 byl přestavěn po roce [[1737]]. Jeho fasáda byla nejbohatší a nejvýstavnější v celé Vratislavi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 76
}}</ref> Ve třetí čtvrtině [[19. století]], v důsledku stále bohatší části majitelů domů, kteří získali svůj majetek na rozvíjejícím se průmyslu a obchodu, bylo mnoho domů přestavěno nebo se výrazně změnil vzhled jejich fasád. Podstatnými změnami prošel dům č. 14, fasády byly změněny i na domech č. 16 a 26.<ref name=":43" /> V následujících letech [[1876]]–[[1895]] byly zbořeny domy č. 15, 24, 25 a 28 a na jejich místě byly postaveny nové budovy, některé v [[Novorenesance|neorenesančním]] stylu, např. dům č. 24.<ref name=":48" /> Na přelomu 19. a [[20. století]] se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory.<ref name=":48" /> Během tohoto období byly zbourány domy č. 12, 13, 15 (opět), 20, 22, 23, 26, 27 a znovu č. 28. Některé nové budovy byly během stavby kombinovány se sousedními budovami, aby se získalo více komerčních prostor, například domy č. 27–28. Další využily při stavbě ocelové konstrukce (č. 12, 13, 20 a 22). Nový dům č. 22 byl postaven v [[Eklekticismus|eklektické]] podobě. Domy č. 12 a 25 dostaly [[Novobaroko|novobarokní]] podobu, dům č. 23 byl postaven ve stylu akademického modernismu a domy č. 13 a 20 ve stylu [[secese]]. V roce [[1927]] byl na této jižní straně Rynku zbourán nejužší dům č. 21 a na jeho místě postavena pětipodlažní modernistická budova se širokými čtyřdílnými okny.<ref name=":49" />
Řádek 832:
Koncem Druhé světové války byla jižní strana výrazně poškozena. Domy č. 16, 17, 18, 19 a 24 byly zcela zničeny a domy č. 20, 22 a 26 vyhořely.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 103
}}</ref> Po roce [[1956]] byl dům č. 15 kompletně zrekonstruován podle návrhu Emila Kaliského.<ref name=":11" /><ref name=":50" />
Řádek 852:
* Dům na Rynku č. 24
* Dům na Rynku č. 25
* Dům na Rynku č. 26 - „Pod Złotym Pucharem“ (''U Zlatého poháru'')
* Dům na Rynku č. 27–28
 
=== Východní strana ===
Na této straně jsou domy od č. 29 do 41, dříve byla tato strana známá pod názvy „''Strona Zielonej Trzciny''” nebo „''Strona Zielonej Rury''” (česky Strana Zeleného rákosí nebo Strana Zelené roury, německy Grüne-Rohr-Seite). Její název pravděpodobně pochází ze vzhledu studny, známé jako „Studnia Zielonej Rury” (Studna Zelené roury), která se nacházela před domem č. 35.<ref name=":19" />
[[Soubor:Wroclaw_Rynek_kamienice_2.jpg|vlevo|náhled|Východní strana Rynku]]
[[Soubor:Rynek_(Wroclaw).11.jpg|náhled|Rynek č. 31-32 (Feniks)]]
Řádek 865:
Východní stranu protíná ulice Kurzy Targ, která spojuje Rynek s ulicí Szewska a vznikla jako spojnice Rynku s kostelem svaté Marie Magdalény.<ref name=":3" /> V nejnovějším archeologickém výzkumu Roland Mruczek dokazuje, že tato ulice, na rozdíl od toho, co předpokládali dřívější badatelé (Czerner, Eysymontt), nebyla založena ve stejném období jako Rynek, ale vznikla o několik desítek let později (v polovině [[13. století]]). Na počátku 13. století byla mezi domy č. 32 a 33 (mírně před frontovou linií) budova neznámého účelu a tvaru. Poté, téměř na stejném místě, byla postavena dřevěná, hrázděná stavba, 6&nbsp;m dlouhá budova s podsklepením. Za ní byla postavena užitková budova postavená také v hrázděné konstrukci, dlouhá přibližně 7–8&nbsp;m a zahloubena do hloubky 1,4&nbsp;m. Budova krátce po postavení vyhořela. Před hlavním domem, stojícím mezi pozemky č. 32 a 33, byla přibližně 6,5&nbsp;m západně od čelní linie postavena budova s komerční funkcí, přibližně 4,35&nbsp;m dlouhá a zahloubena do hloubky 0,3&nbsp;m.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mruczek (2000)
| titul =
| strany = 259
}}</ref> Za přístavkem byly další dvě dřevěné konstrukce. Všechny budovy shořely současně. Po roce [[1223]] byla na konci dnešní ulice Kurzy Targ postavena další budova s verandou, širokou 2,8&nbsp;m. V polovině 13. století se začala budovat dřevěná cesta spojující Rynek s ulicí Szewska.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mruczek (2000)
| titul =
| strany = 269
}}</ref><ref name=":47" />
Řádek 875:
Rohové domy č. 33 a č. 41 („Pod Złotym Psem“) patří k nejstarším domům na této straně Rynku a jejich stavba sahá až do konce 13. století. Zbývající domy byly postaveny ve 14. a [[15. století|15. století.]] Během [[renesance]], v roce [[1523]], prošel dům č. 29 („Pod Złotą Koroną“) důkladnou rekonstrukcí. Budova, pravděpodobně díky italskému staviteli Vincenzio da Parmataro,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt a další (2011)
| titul =
| strany = 306
}}</ref> získala architektonické rysy [[Lombardie|lombardského]] počátku renesance. V té době byla postavena dvoudílná budova na půdorysu protáhlého obdélníku s vnitřním nádvořím. Nárožní křídlo sousedící s Rynkem mělo čtyři podlaží se dvěma okny a s průchozí vstupní halou uprostřed, šestiosou fasádou z Rynku a tříosou fasádou z jihu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 336
}}</ref> V roce [[1713]] proběhla zásadní rekonstrukce v nejstarším domě v této části Rynku, v domě č. 41 („Pod Złotym Psem“), která mu poskytla barokní vzhled s původně jedním a poté dvoupodlažním arkýřem, zastřešeným ve své ose střechou ve tvaru cibule.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 75
}}</ref> Koncem 18. století se fasády některých domů začaly přizpůsobovat novému klasicistnímu stylu. Tento proces začal fasádami domů č. 42 a 58 a v roce [[1794]] byl přestavěn druhý nejstarší dům č. 33 na východní straně. Jeho projektantem byl Carl Gotthard Langhans.<ref name=":52" /> Čtyřpodlažní budova získala charakteristické široké rustikální pruhy v úrovni přízemí a užší v dalších patrech.<ref name=":52" /> Ve třetí čtvrtině [[19. století]] došlo k přestavbě nebo výrazným změnám vzhledu fasády mnoha domů, včetně domů č. 32, 38 a 40. Fasády dostaly neorenesanční podobu - zejména se tím vyznačuje arkýř s věžičkou v domě č. 32. Z tohoto období přestaveb domů vyzdvihuje Olgierd Czerner návrh fasády domu č. 34. Byla navržena v roce [[1866]], měla novorománsko-novogotický styl, a odkazovala na architekturu 13. století. Dům měl mít tři patra, přičemž čtvrté patřilo štítové zóně. Strany štítu měly odkazovat na románsko-gotickou architekturu v Lombardii. Tento projekt ale nebyl realizován.<ref name=":48" /> V letech [[1876]]–[[1895]] byly zbořeny domy č. 31 a 35 a na jejich místě postaveny novobarokní domy.<ref name=":53">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 85
}}</ref> V roce [[1884]] byla na arkýři domu č. 41<ref name=":54">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 98
}}</ref> provedena nástavba. Na přelomu 19. a [[20. století]], kdy se začaly používat ocelové konstrukce, byly zbořeny domy č. 29, 30, 31 (opět), 32, 34, 36, 37, 39 a 40. Na místě domů č. 31 a 32 byl v roce [[1904]] postaven největší obchodní dům ve Vratislavi, „''Obchodní dům Gebrüder Barasch“''. V té době byly nemovitosti č. 36 a 37 sloučeny pro potřeby nového obchodního domu „''Gerson Fränkel“'' a na místě domů č. 39 a 40 byl postaven obchodní dům „''Louis Lewy''“.<ref name=":53" /> Ve stejném období byly přestavěny fasády domů č. 30 a 34, které získaly novobarokní podobu<ref name=":53" /> a v roce [[1896]] byl renesanční portál, dříve umístěný na nádvoří budovy, přesunut na fasádu domu čp. 33.<ref name=":54" />
 
V roce [[1945]] bylo zničeno na této straně Rynku několik domů: č. 36/37, 35 a 41, domy č. 29, 39 a 40 vyhořely.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 103
}}</ref> V roce [[1950]] byly domy č. 36/37 přestavěny jako první ze všech domů na Rynku.<ref name=":40" /> Dům č. 29 byl přestavěn v letech [[1957]]–[[1960]]. Jeho projektantem byli Zbigniew Politowski<ref name=":55">{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 336
}}</ref> a Stanisław Zakrzewski.<ref name=":51" /> Budova byla přestavěna tak, aby připomínala dům z doby před rokem [[1906]], s podkrovím a renesančním portálem přesunutým z domu č. 28 na ulici Kazimierza Wielkiego.<ref name=":55" /> Po roce [[1956]] byl zrekonstruován dům č. 38.<ref name=":11" />
Řádek 926:
[[Soubor:Rynek_(Wroclaw).15.jpg|vlevo|náhled|Rynek č. 48, 49, 50]]
[[Soubor:Rynek_59_(01).JPG|náhled|Rynek č. 59]]
Dispozice místností v domě č. 52 byla podobná jako v domě č. 8. Jedna místnost měla rovný strop a vedle ní byla druhá, o 1/3 menší s klenbou. Dům byl postaven pravděpodobně ve druhé polovině 13. století.<ref name=":46" /> V polovině [[14. století]] byla z velké místnosti oddělena menší a přidána zadní, užší přístavba. Z konce 13. století pocházejí domy č. 48 ("Pod Głową św. Jana“), č. 49, č. 58 („Pod Złotą Palmą“), dům č. 59 („Pod Czarnym Orłem“) a dům č. 60. Zbývající domy byly postaveny ve 14. a [[15. století]]. Jedním z nejužších domů na Rynku byl dům č. 55,<ref group="pozn.">Podle Olgierda Czernera byl dům postaven v roce 1696, což je chyba. Wojciech Brzezowski uvádí zde stojící dřívější, čtyřpatrový dům a Mateusz Goliński uvádí všechny majitele nemovitosti č. 55 od roku 1347.</ref> měl dvě okenní osy zakončené dvoupatrovým štítem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 74
}}</ref> V roce [[1672]] dostala fasáda domu č. 46 novou, barokní podobu a také jeho interiéry byly přestavěny v barokně-klasicizujícím stylu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 78
}}</ref> Klasicistní podoby byly poprvé použity v roce [[1775]] při rekonstrukci fasády domu č. 42 („Pod Złotą Trójcą Świętą“, také znám pod názvy „Pod Trójcą Świętą“, německy ''Dreifaltigkeit'' nebo „Apteka pod Podwójnym Złotym Orłem“). Tehdy dostal podobu třípodlažního domu s dvoupodlažním podkrovím, krytým [[Mansarda|mansardovou]] střechou. Dalším domem přestavěným v tomto stylu byl dům „Pod Złotą Palmą” (v roce [[1780|1780)]].<ref name=":52" /> Ve třetí čtvrtině [[19. století]], v důsledku stále bohatší skupiny majitelů domů, získajících své finanční postavení na rozvíjejícím se průmyslu a obchodu, bylo mnoho domů přestavěno nebo se výrazně změnil vzhled jejich fasády. Byly mezi nimi domy č. 45, 47, 49, 51, 57 a 60. Rekonstrukce zaměřené na rozšíření komerčních prostor v přízemí se nesly v duchu [[novorenesance]].<ref name=":43" /> V letech [[1876]]–[[1895]] byly zcela zbořeny domy č. 43, 48 a 52. Na jejich místě byly postaveny domy v novorenesančním (č. 48) nebo v [[Eklekticismus (architektura)|eklektickém]] stylu (domy č. 43 a 52).<ref name=":48" /> Na přelomu 19. a [[20. století]] se začaly používat ocelové konstrukce, které umožňovaly stavbu budov s tenkými stropy a velkými okenními otvory.<ref name=":48" /> V tomto období byly zbourány domy č. 50, 56 a 57 a opětovně domy č. 48 a 49. Fasáda domu č. 48 („Pod Głową św. Jana”) byla změněna v duchu akademické moderny.<ref name=":53" /> Projektantem, podobně jako domů č. 48 a 49, byla kancelář ''Schlesinger & Benedict''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eysymontt a další (2011)
| titul =
| strany = 315
}}</ref>
Řádek 974:
Nejstarší kupecké stánky, nalezené při archeologickém průzkumu, byly umístěny v jižní části západní strany a stály rovnoběžně s ní. Pocházely z konce 13. a začátku [[14. století]]. Byly 4,5&nbsp;m dlouhé a jejich stěny byly pravděpodobně tvořeny pomocí kůlů a rámové konstrukce. Podloží bylo zhotoveno z písku a na něm položena podlaha z šindelů nebo oblázků.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Płonka (2000)
| titul =
| strany = 251
}}</ref>
Řádek 980:
V jihozápadním rohu náměstí je stavební linie centrálního bloku tržiště uskočena. Do poloviny [[18. století]] zde byl Rybí trh,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gilewska-Dubis (2000)
| titul =
| strany = 67
}}</ref><ref name=":27" /><ref name=":21" /> kde nejméně od roku [[1417]] stály stánky prodejců sleďů a solených ryb. V [[16. století]] byl prodej přesunut na Plac Solny (prodej solených ryb) a na náměstí Nowy Targ (prodej sleďů). Kupodivu původní prodejní stánky zůstaly vyznačeny na plánech Rynku až do začátku [[19. století]]. Stánky byly uspořádány vedle sebe ve čtyřech řadách, kolmých na radnici.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 34
}}</ref> V roce [[1745]] byla na tomto místě postavena strážnice a v roce [[1788]] byla nahrazena novější budovou.<ref name=":27" />
Řádek 990:
V západní části Rynku byl tzv. Trh s vlnou. Kromě balíků s vlnou tam bylo skladováno importované zboží<ref group="pozn.">Skladování zboží na náměstí souviselo s vévodovým privilegiem z roku 1274, týkající se tzv. povinnosti skladu. Každý přibyvší obchodník musel na nějakou dobu vybalit a vyložit své zboží.</ref> různého druhu (sledi, olovo, kamenná sůl, kamenec, měď, síra, švestky na vozech nebo v sudech).<ref name=":19" /> Na jeho severním konci, poblíž kostela sv. Alžběty, se obchodovalo s veteší<ref name=":3" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Buśko (2000)
| titul =
| strany = 238
}}</ref> a toto místo bylo nazýváno „tendilmarkt“ .
Řádek 996:
V severní části Rynku byl Trh Łakoci, kde se prodávalo, kromě potravinářských výrobků, také ovoce, tuky, nože a v ústí ulice Więzienna otruby a sádlo.<ref name=":31" /><ref name=":19" /><ref name=":58">{{Citace monografie
| příjmení = Gilewska (1967)
| titul =
| strany = 71
}}</ref> Roh na konci ulic Wojciecha a Kuźnicza se nazýval Medový roh. V této části náměstí se konaly každotýdenní trhy a [[Výroční trh|jarmarky]], včetně nejstarších výročních jarmarků. Svatojánský jarmark existoval již od [[11. století]]. [[Jan Lucemburský]] založil jarmark v [[Postní doba|době postní]], na kterém mohli obchodníci prodávat zboží osvobozené od [[Clo|cla]]. V roce [[1374]] založil [[Karel IV.|Karel IV]]. jarmark na svátek svaté Alžběty, který se odbýval [[19. listopad|19. listopadu]]u. Jarmark na svátek [[Bartoloměj (apoštol)|svatého Bartoloměje]] fungoval od [[24. srpen|24. srpna]] [[1412]] a na svátek Povýšení kříže od [[14. září]] [[1481]]. Kromě těchto existovalo ještě dalších čtrnáct jarmarků.<ref name=":19" /> Na konci ulice Więzienna byl Trh Otrub (od začátku [[16. století]]) a od 17. století Malý trh.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 40
}}</ref> V severovýchodním rohu náměstí se prodávaly různé drobnosti, například zrcátka, sponky či hrací kostky.<ref name=":58" />
Řádek 1 008:
Ulice spojující Rynek s kostelem [[Marie Magdalena|svaté Marie Magdalény]] je v dokumentech zmiňována pod jmény Targ Ptasi (ve [[13. století]]<ref name=":59">{{Citace monografie
| příjmení = Gilewska-Dubis (2000)
| titul =
| strany = 66
}}</ref> nebo Kurzy Targ (od roku [[1377]] <ref name=":59" /> nebo [[1396]]<ref name=":60">{{Citace monografie
| příjmení = Chądzyński (2010)
| titul =
| strany = 169
}}</ref>). Nyní to je Kurzy Targ. Prodávalo se zde mléko, zelenina, ovoce, různé pochoutky, cibule, zvěřina, všechny druhy drůbeže, knihy<ref name=":59" /> a květiny, což dalo této ulici také jméno Targ Wieńców. Od tohoto názvu se odvodilo i jméno jedné z nejstarších lékáren v Polsku<ref name=":60" /> - „Apteka Pod Targiem Wieńców“ <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 40
}}</ref> (její další názvy: „Apteka Targu Wiankowego“, „Apteka Pod Podwójnym Złotym Orłem“),<ref name=":61">{{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz (2006)
| titul =
| strany = 34
}}</ref> zmiňovaná již ve druhé polovině 13. století.<ref group="pozn.">První zmínka o lékárně pochází z roku 1331.</ref><ref name=":61" />
Řádek 1 026:
V 18. a [[19. století]] obchod na západní a severní straně výrazně poklesl. Stánky a boudy se zde objevovaly pouze u příležitosti dnů, kdy byl trh. Stálé boudy byly v hojném počtu na východní straně, jižně od radnice a u Rybího trhu. Na základě plánu Rynku z roku [[1894]], zpracovaného H. Markgrafem, bylo v tomto období celkem 320 kupeckých bud a stánků. V průběhu dalších let boudy postupně město kupovalo a likvidovalo. V roce [[1934]] jich bylo jen 33.<ref name=":29" /> Ve [[20. století]] se obchod na Rynku soustředil především do obchodních domů, moderních obchodů a hal tržnic.<ref name=":29" />
 
V roce [[1945]] byla značná část domů zbořena nebo vyhořela. V letech [[1949]]–[[1952]] začaly rekonstrukční práce a jejich cílem byla přestavba nebo renovace starých budov převážně pro bytové účely a v přízemí pro služby, s výjimkou tří domů: č. 29, domů ve středu náměstí č. 23–27 a domu č. 7/8.<ref name=":28" /> V domech byly zřízeny obchody, restaurace a prostory pro služby. Místnosti v přízemí a v 1. patře domu č. 19 byly vyprojektovány pro potřeby obchodu se starožitnostmi, ale nakonec zde byla zřízena čajovna.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 123
}}</ref> V domě č. 8 se zachovalo mnoho gotických prvků a do přízemí bylo umístěno knihkupectví.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 124
}}</ref>
Řádek 1 039:
Na přelomu 19. a 20. století byly na Rynku zbořeny starší domy a na jejich místě byly postaveny nové, které měly sloužit jako obchodní domy.<ref name=":31" /> V té době vzniklo 18 obchodních domů, největší z nich byl obchodní dům „Braci Barasch“ (nyní obchodní dům Feniks).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kornacka (2018)
| titul =
| strany = 26
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kirschke (2005)
| titul =
| strany = 262–263
}}</ref>
Řádek 1 151:
První bankovní instituce ve Vratislavi byly založeny již ve středověku. Byly to obvykle [[Obchodní závod|expozitury]] kupeckých domů, obchodních domů nebo společností obchodně-bankovních. Ve Vratislavi nabyla na významu vratislavská komoditní burza umístěná v budově Cechu obchodníků. Do konce [[17. století]] měla většina bankovních institucí sídlo v soukromých domech nebo městských palácích. V [[19. století]] začala výstavba samostatných veřejných budov jako sídel bank.<ref name=":62">{{Citace monografie
| příjmení = Kirschke (2005)
| titul =
| strany = 15
}}</ref> Do 50. let 19. století fungovaly ve Vratislavi dvě veřejné banky - ''Bank Królewski'' (založena v roce [[1765]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kirschke (2005)
| titul =
| strany = 16
}}</ref>) a ''Ziemstwo Śląskie'' i několik bankovně-obchodních společností. V té době byla činnost bank omezena na [[Úschova|depozitní]] a [[Směnárna|směnárenskou]] činnost. Většina bank byla soustředěna na Rynku a v sousedních ulicích: Karola Szajnochy, Pławska, Świdnicka a Wita Stwosza. V domech poblíž Rynku<ref name=":62" /> mělo do roku [[1945]] sídlo deset bankovních institucí.
Řádek 1 161:
Po roce 1945 měly nebo mají na Rynku svá sídla tyto kanceláře nebo pobočky: ''Bank Zachodni WBK'', od roku [[2018]] ''Santander Bank Polska S.A.'' v domě č. 9/11, ''Powszechna Kasa Oszczędności'' a poté ''PKO Bank Polski S.A.'' v domě č. 33 (v bývalém domě banky ''Bankhausu Ernst Heimann'') a ''Bank Polskiej Spółdzielczości S.A.'' (Rynek č. 34)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kirschke (2005)
| titul =
| strany = 255
}}</ref>, ''Bank Pocztowy S.A.'' - Půjčky a pojištění (Rynek č. 28) a ''Banka PKO S.A.'' (dříve ''Hypo-Bank Polska S.A.'') v domě Rynek č. 1.
Řádek 1 244:
}}</ref><ref name=":65">{{Citace monografie
| příjmení = Konarski (2017)
| titul =
| strany = 334
}}</ref> byl Rynek spojen prvním koňským [[Omnibus|omnibusemomnibus]]em s tehdy příměstskými obcemi Popowice a Szczytniki. Linku provozovala firma Conrada Kisslinga, majitele pivovaru ve Vratislavi a několika hospod, včetně hospody v domě č. 1 na Rynku.<ref name=":64" /> [[17. listopad|17. listopadu]]u byla zahájena pravidelná linka na trase ze stanice Brama Mikołajska, přes Rynek do stanice Brama Oławska a zpět.<ref name=":64" /> V témže roce, v listopadu, byly zavedeny další dvě linky provozované firmou Julius Lange. První spojovala dnešní náměstí Kościuszka přes Rynek se čtvrtí Zatumie, druhá spojila Przedmieście Mikołajskie, Rynek a Przedmieście Oławskie. V roce [[1841]] byly tyto linky zlikvidovány a jejich návrat se datuje do roku [[1862]],<ref group="pozn.">Olgierd Czerner uvádí datum 1860.</ref> kdy jezdily na různých tratích až do [[První světová válka|První světové války]].<ref name=":65" /> Trvalé spojení Rynku se zbytkem města proběhlo v roce [[1877]], kdy Vratislavská společnost pouličních železnic (Breslauer Straßen-Eisenbahn-Gesellschaft BSEG) zavedla městské koňské tramvaje.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kokoszkiewicz
| jméno = Mateusz
Řádek 1 257:
[[14. červen|14. června]] [[1893]] (Czerner uvádí datum [[1891]]<ref name=":66">{{Citace monografie
| příjmení = Czerner (1976)
| titul =
| strany = 95
}}</ref>) zprovoznila společnost [[AEG]] na třech tratích první elektrické tramvaje a jedna z nich spojila Rynek se hřbitovem v ulici Grabiszyńska.<ref name=":65" /> Ve [[20. století]] vedly koleje kolem vnitřního bloku, po celém obvodu Rynku. V následujících letech byl povrch Rynku z důvodu silných otřesů a hluku nahrazen dřevěnou dlažbou absorbující otřesy.<ref name=":66" /> Po První světové válce, kdy silniční doprava nabývala na významu, vznikaly různé projekty na zlepšení komunikace na Rynku a v jeho okolí. Jeden z návrhů H.L. Sierksa předpokládal výstavbu dvouúrovňových dopravních křižovatek v rozích náměstí a vztyčení ramp ve směru východ-západ, obchody na severní a jižní straně měly být zvětšeny a měly zaplnit prostor pod [[Estakáda|estakádou]]. Další koncepce předpokládala výstavbu podzemní dráhy spojující Rynek se třemi železničními uzly ve Vratislavi (Dworzec Główny, Dworzec Świebodzki, Dworzec Nadodrzański).<ref name=":66" /><ref name=":63" />
 
Tramvajové linky procházely Rynkem i po roce [[1945]]. První linka č. 3 byla spuštěna [[22. listopad|22. listopadu]]u 1945 a spojovala Rynek s ulicí Legnicka. V roce [[1946]] bylo zavedeno více spojení mezi Rynkem a dalšími částmi města: linka č. 4 spojila Rynek se hřbitovem na ulici Grabiszyńska, linka č. 5 Rynek z ulicí Krakowska a linka č. 7 měla trasu Rynek–Świdnicka–Powstańców Śl.–Krzyki. V roce [[1947]] byla zavedena linka č. 12 spojující Rynek se Sępolnem a v roce [[1948]] linka č. 14 spojila Rynek s Grabiszynkem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bąk
| jméno = Tomasz
Řádek 1 269:
| datum přístupu = 2008-06-27
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| jméno =
| titul = Historia wrocławskich tramwajów na starych fotografiach
| url = https://www.radiowroclaw.pl/articles/view/70379/Historia-wroclawskich-tramwajow-na-zdjeciach
Řádek 1 276:
}}</ref> V roce [[1978]] byly všechny tramvajové linky vedoucí přes Rynek přesunuty na ulici Kazimierza Wielkiego.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bierwiaczorek (2017)
| titul =
| strany = 303
}}</ref>
Řádek 1 290:
 
=== Muzea ===
 
* '''Muzeum měšťanského umění''' na Staré radnici, pobočka Městského muzea - Sukiennice 14/15;<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Muzeum Sztuki Mieszczańskiej w Starym Ratuszu
Řádek 1 340 ⟶ 1 339:
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Antkowiak
| jméno = Zygmunt
Řádek 1 348 ⟶ 1 347:
| rok vydání = 1997
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Antkowiak
| jméno = Zygmunt
Řádek 1 356 ⟶ 1 355:
| rok vydání = 1970
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Brzezowski
| jméno = Wojciech
Řádek 1 364 ⟶ 1 363:
| rok vydání = 2005
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Bierwiaczonek
| jméno1 = Krzysztof
Řádek 1 374 ⟶ 1 373:
| jméno4 = Tomasz
| titul = Miasto, przestrzeń, tożsamość: Studium trzech miast: Gdańsk, Gliwice, Wrocław
| vydavatel = Wydawnictwo Naukowe Scholar
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2017
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wiśniewski
| jméno = Zdzisław
Řádek 1 386 ⟶ 1 385:
| rok vydání = 2000
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wiśniewski
| jméno = Zdzisław
Řádek 1 394 ⟶ 1 393:
| rok vydání = 2000
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Piekalski
| jméno = Jerzy
Řádek 1 402 ⟶ 1 401:
| rok vydání = 2002
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Piekalski
| jméno1 = Jerzy
| příjmení2 = Wachowski
| jméno2 = Krzysztof
| titul = Ulice średniowiecznego Wrocławia (O zabudowie murowanej w pierzejach Rynku i ulic)
| vydavatel = Uniwersytet Wrocławski, Instytut Archeologii: Wratislavia Antiqua 11
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2010
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Chądzyński
| jméno1 = Wojciech
| titul = Wrocław jakiego nie znacie
| vydavatel = Wydawnictwo Via Nova
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2010
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Piekalski
| jméno1 = Jerzy
| příjmení2 = Wachowski
| jméno2 = Krzysztof
| titul = Ulice średniowiecznego Wrocławia (Regularna sieć ulic. Powstanie i przemiany do początku XIV w.)
| vydavatel = Uniwersytet Wrocławski, Instytut Archeologii: Wratislavia Antiqua 11
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2010
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Czerner
| jméno1 = Olgierd
| titul = Rynek wrocławski
| vydavatel = Zakład Narodowy im. Ossolińskich
| místo = Wrocław
| rok vydání = 1976
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Davies
| jméno = Norman
Řádek 1 446 ⟶ 1 445:
| rok vydání = 2002
}}
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Eysymontt
| jméno1 = Rafał
Řádek 1 456 ⟶ 1 455:
| jméno4 = Jadwiga
| titul = Leksykon architektury Wrocławia
| vydavatel = Via Nova
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2011
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Gilewska-Dubis
| jméno = Janina
Řádek 1 468 ⟶ 1 467:
| rok vydání = 2000
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Goliński
| jméno = Mateusz
| titul = Przy wrocławskim Rynku. Rekonstrukcja dziejów własności posesji (cz. 1: 1345–1420)
| vydavatel = Chronicon
Řádek 1 476 ⟶ 1 475:
| rok vydání = 2011
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Goliński
| jméno = Mateusz
| titul = Przy wrocławskim Rynku. Rekonstrukcja dziejów własności posesji (cz. 2: 1421–1500)
| vydavatel =
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2015
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz
| jméno = Jan
| titul = Atlas architektury Wrocławia t. I
| vydavatel = Wydawnictwo Dolnośląskie
| místo = Wrocław
| rok vydání = 1997
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz
| jméno = Jan
| titul = Atlas architektury Wrocławia t. II
| vydavatel = Wydawnictwo Dolnośląskie
| místo = Wrocław
| rok vydání = 1998
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Harasimowicz
| jméno = Jan
| titul = Encyklopedia Wrocławia
| vydavatel = Wydawnictwo Dolnośląskie
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2006
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Konarski
| jméno = Andrzej
Řádek 1 516 ⟶ 1 515:
| rok vydání = 2017
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Konczewski
| jméno = Paweł
| titul = Działki mieszczańskie w południowo-wschodniej części średniowiecznego i wczesnonowożytnego Wrocławia
| vydavatel = Uniwersytet Wrocławski, Instytut Archeologii: Wratislavia Antiqua 9
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2007
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Kirschke
| jméno = Krystyna
Řádek 1 533 ⟶ 1 532:
|isbn = 83-7085-918-6
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Łagiewski
| jméno = Maciej
| titul = Wrocławscy Żydzi 1850–1944
| vydavatel = Muzeum Miejskie Wrocławia
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2010
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Małachowicz
| jméno = Edmund
| titul = Stare miasto we Wrocławiu
Řádek 1 549 ⟶ 1 548:
| rok vydání = 1985
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Markowska
| jméno = Magdalena
| titul = Pomnik pierwszych lat nowej Rzeszy
| vydavatel = Instytut Historii Sztuki Uniwersytetu Wrocławskiego
| místo =wolumin
| rok vydání = 2013
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wiśniewski
| jméno = Zdzisław
Řádek 1 565 ⟶ 1 564:
| rok vydání = 2000
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wiśniewski
| jméno = Zdzisław
Řádek 1 573 ⟶ 1 572:
| rok vydání = 2000
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Piekalski
| jméno = Jerzy
Řádek 1 581 ⟶ 1 580:
| rok vydání = 2014
}}
* {{Citace monografie
| titul = Uchwała L/1741/02 Rady Miejskiej Wrocławia z dnia 4 lipca 2002 roku w sprawie ustalenia nazw ulic na terenie Wrocławia
| vydavatel = Biuletyn Informacji Publicznej Urzędu Miejskiego Wrocławia
Řádek 1 589 ⟶ 1 588:
 
=== Související články ===
 
* [[Vratislav (město)]]
 
Řádek 1 596 ⟶ 1 594:
* [https://polska-org.pl/587144,Wroclaw,ul_Rynek.html Rynek na historických i současných fotografiích]
* [https://www.youtube.com/watch?v=P7_-ePBeLmc Rynek - video (05/2021)]
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Polsko}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rynek_(Vratislav)“