|
Než se východní legie mohly dostat do Říma, podunajské legie provincií [[Raetie|Raetia]] a [[Moesie|Moesia]] už v srpnu oslavovaly Vespasiana jako císaře. Tři z těchto legií, 3. legie Gallica, 8. legie Augusta a 7. legie Claudia nejprve stály na straně [[Otho|císaře Othona]], avšak po jeho porážce v první bitvě u Bedriacumu byly donuceny přísahat věrnost [[Vitellius|Vitelliusovi]]. Poté co přišla zpráva o snaze Vespasiana stát se císařem, přešly legie na jeho stranu. Muži přesvědčili i další dvě legie, 7. legii Galbiana a 13. legii Gemina aby se k nim připojily, což 13. legie Gemina udělala s radostí, zejména proto, že byla jednou z legií, které byly poraženy v první bitvě u Bedriacumu. Za trest byli muži posláni pracovat na stavbě amfiteátrů pro Valense a Caecinu. Vedeni velícím důstojníkem 7. legie Galbiana Marcusem Antoniem Primusem pochodovali na Řím a předstihli i Mucianovu armádu.
Když se Vitellius doslechl o postupu Marcuse Primuse, vyslal Caecina Aelinuse s mocnou armádou složenou z 13. legie Rapax, 5. legie Alaudae, 1. legie Italica a 22. legie Primigenia spolu s oddíly ze sedmi dalších legií a pomocných sil. První z legií Marcuse Antonia dorazila do [[Verona|Verony]], ale přestože Caecina Aelinus naléhal na útok proti MarcusoviVespasianově ještěarmádě vedené Marcusm dříve než dorazí zbytek nepřátelské armády, jeho velitelé to odmítli. Caecina plánoval se Sextem Luciliusem Bassem, velitelem Classis Ravennas, římské flotily z Ravenně podporovatRavenny podpořit Vespasiana. Jeho vojáci však odmítli poslechnout jeho vedení a dali ho do řetězů. Valens, kterého zdržela nemoc, se už vydal z Říma.
CaecinaCaecinova armáda, nyní bez jejichsvého generála, postupovala na CremoněCremonu. Marcus Antonius nyníbyl sídlilnyní v BedriacuBedriacumu a postupoval směrem ke Cremoně se silousvou kavalériekavalérií. Dne 24. října se setkali s předvojem vitelskéVitelliovy armády mezi Bedriacemvesnicí Bedriacum a Cremonou. aBěhem následovalanásledující bitva,bitvy kdyMarcus Antonius poslalpovolal zpětz doBedriacumu Bedriacum prosvé legie. AntoniusovaArmáda vojskaMarcuse zvládla bojeAntonia byla v boji lépeúspěšnější a vitelskéVitelliovi jednotkymuži se stáhly do svého tábora mimo Cremonu.
AntoniusovyMarcus sílyAntonius postupovalypostupoval po Via Postumia směrem ke Cremoně. Proti nimněmu stála mocnásilná vitelskáVitelliova armáda, kterouposílená posílilydalšími další legielegiemi včetně Legie4. IVlegie Macedonica, aleovšem stále byli bez velitele, protože Fabius Valens ještě nedorazil. Od té doby nastalaNastala noc a bitva stále pokračovala. Marcusova hodinami temnoty7. VIIlegie Galbiana, Antoniova vlastní legie, utrpěla těžké ztráty a na chvíli přišla o orla, ačkoli jeden z jejích setníků později obětoval vlastní život, aby jej získal zpět. Nakonec Antoniusovy přeci jen jeho síly začaly získávat převahu a zlom nastal, když se rozednilo. Marcus Antonius IIIse Gallicasvou sloužil7. vlegiií SýriiGallica sloužil po mnoho let, av zatímcoSýrii. tamOsvojil přijalsi místní zvyk. Jakpozdravit sluncejásotem vycházelo,vycházející zdravilislunce. hoJásot jásotem; to bylosi špatně interpretovánovyložili vitelskýmiVitelliovi silami,muži. kteříTi si mysleli,jásot vyložili jako ževítání vítajíposil posilypřicházejících z východu a ztratili srdceodvahu. VitellianskéByli síly byly zahnányzatlačeni zpět do jejichsvého tábora, který byluž zajatkontroloval AntoniusovýmiMarcus silami Antonius. AntoniusTen poté zaútočil na samotnou Cremonu, která se vzdala. Cremona byla vyhozenavyrabována a poté spálena vítěznými jednotkami. Antonius byltakové zjednán epizodypříliš v rozpacíchneschvaloval a zakázal držení Cremonanůobyvatel města jako otroků, což mělo za následek, že mnozí byli svými únosci zavražděni, aby se vyhnuli trestu. [1]
Antonius pokračoval do Říma, kde byl Vitellius zajat a krátce nato zabit. Vespasianovi se tak uvolnila cesta na trůn těsně před koncem tohoto krvavého roku krize
|
