Piotrkowská ulice (Lodž)

Piotrkowská ulice je reprezentativní ulice v Lodži a jedna z nejdelších nákupních ulic v Evropě, její délka je přibližně 4,2 km. Vzhled ulice a její vývoj presentují hospodářský vývoj v 19. a 20. století. Tyto stavby jsou zapsány na seznamu památek a celá řada z nich je spojena s význačnými osobnostmi tehdejší doby.

Piotrkowska
Umístění
Stát	Polsko Polsko
Město	Lodž
Poloha	51°46′34″ s. š., 19°27′17″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Od samého začátku byla tato ulice centrální osou města kolem které se vše ve městě rozvíjelo. Ulice se stala spontánně během jednoho století středem města. Vývoj města a Piotrkowské ulice je nejlépe vidět na poštu obyvatel. V roce 1806 zde žilo pouhých 767 obyvatel, v roce 1990 se jejich počet dostal přes 851 tisíc. To se na vývoji ulice projevilo. 0d počátku 19. století společně s městem rostou nejvýznačnější stavby. Ulice nejprve sloužila jako přepravní cesta, kolem které vznikla celá řada továren, které utvářely ráz města. Později zde postupně vzniká mimo staveb továren i celá řada representativních domů. Na konci století 19. století bylo v Piotrkowské ulici ve výstavných domech a hospodářských budovách již 298 obchodů a skladů nabízejících výrobky textilního průmyslu, který je pro historii města zásadní. Přehled obchodů je zřejmý z následující tabulky:

Obchod s textilem na Piotrkowské ulici (1899)
Sortiment	Počet obchodů
Vlněné a polovlněné výrobky	144
Oblečení	14
Bavlněné výrobky	44
Bavlněné výrobky	8
Plátěné výrobky	2
Soudy	31
Šály a závěsy	21
Hedvábné výrobky	5
Příze a výroba	29
Celkem	298

Piotrkowská s tramvají v roce 1900

Mimo to byla ve městě i celá řada dalších obchodů - řeznictví (34), galanterie a krejčovství (19), klenotnictví (10), koloniální zboží (11), lahůdky (9), stejně jako cukrárny (7), knihkupectví a starožitnosti (8). V roce 1883 zahájila provoz ve městě na Piotrkowské ulici mezinárodní telefonní společnost „Bell“ instalací telefonní sítě a připojením prvních zákazníků. V roce 1897 podepsala radnice se skupinou lodžských výrobců dohodu o výstavbě a provozu čtyř tramvajových linek  a 23. prosince 1898 se v ulici Piotrkowska  uskutečnil první elektrický tramvajový provoz. V roce 1911 bylo uvedeno do provozu elektrické pouliční osvětlení na úseku od Placu Wolności po Alej Mickiewicza  a v roce 1927 byla celá ulice osvětlena elektrickými lucernami. V roce 1899 otevřeli Władysław a Antoni Krzemiński na ul. Piotrkowska 120 - první stálé kino v Polsku, známé jako „ Divadlo živých fotografií “- Byl zde použit projekční aparát systému bratří Lumiérových.

Piotrkowská ulice bez tramvaje

V letech 1901–1912 byl v Lodži na ul. Piotrkowska 273 postaven největší novogotický katolický kostel, který navrhl architekt Zillmann. V roce 1920 byl kostel povýšen na katedrálu. V roce 1909 byla na ul. Piotrkowska 283 provedena stavba Novorománského luteránského chrámu. Na přelomu 19. a 20. století se zintenzivnil růst počtu předních činžovních domů, avšak tato expanze nebyla jednotná. Od Nowého Rynku po ulici Nawrot byly většinou domy s několika podlažími (několik z nich bylo dřevěných, několik přízemních), v jižní části ulice bylo přes 30 dřevěných ulic. S rostoucí poptávkou po bytech v nájemních domech rostly jejich ceny a vysoké nájemné zajišťovalo vysoký zisk z investic do jejich výstavby. Cena pozemků rostly. Mnoho majitelů továren využilo tento rozmach přesunutím továren na okraj města, aby mohli prodat pozemky v Piotrkowské ulici za účelem nájemního bydlení nebo přeměnit tovární budovy na obytné budovy (tak učinil např. Ludwik Meyer při stavbě hotelu Grand). Na začátku druhého desetiletí 20. století vlastnili Poláci v Piotrkowské ulici ale jen asi tucet nemovitostí, zbytek vlastnili Němci (50% domů) a Židé (42%). Původní komunikační cesta se postupem času změnila na „výkladní skříň města“, centrum zábavy a obchodu, kde se soustředil život rozrůstající se průmyslové aglomerace.

Ulice ztratila po druhé světové válce trochu význam, ale to se opět postupně zase měnilo a po roce 1990 byla ulice zrekonstruována a proměněna v promenádu, která do značné míry hraje obdobnou roli jakou mají staroměstská náměstí a trhy ve středověkých městech. Budovy, instituce, restaurace, kluby a hospody umístěné poblíž této ulice, vytvářejí zvláštní atmosféru kultovního charakteru. Ulice je na svém počátku užší - u náměstí Svobody (Wolności) - 17 metrů - a na konci širší - u náměstí Samostatnosti (Niepodleglosci) - 26 metrů. Před rokem 1990 se ul. Piotrkowska, i když to byla nejdůležitější ulice ve městě, nelišila příliš od ostatních ulic. Plány přeměnit ji na promenádu v současné podobě se realizovaly až přesunem tramvají na souběžnou ulici. V letech 1992–1997 byla podle projektu Włodzimierze Nowakowského severní část ulice přestavěna na pěší zónu ve čtyřech částech. Změna ulice, včetně přeložení trasy tramvaje, je vidět v porovnání historického pohledu na ulici s tramvají na přelomu 19. a 20. století a na novém pohledu na ulici bez tramvaje. Ve městě je také celá řada moderních soch, pozornost vzbuzuje např. stůl ve stylu dvacátých let 20. století u kterého sedí tři majitelé továren v Lodže, tzv. zvaní králové bavlny - Izrael Poznański , Karol Scheibler a Ludwik Grohman. Dne16. května 2008 byl také v ulici postaven obelisk k připomenutí 185. výročí přejmenování staré ulice na Piotrkowskou. Každá jeho 1 cm vysoká vrstva symbolizuje jeden rok od této události (obelisku byl iniciován Markem Janiakem, tehdejším prezidentem Nadace Piotrkowské ulice). Celá ulice byla v roce 2015 díky 317 historickým domům, které se zde nachází, uznána jako historická památka. Za tímto vyhlášením se skrývá i velké úsilí města na propagaci ulice a zachycení jejího historického vývoje. Velký význam na této skutečnosti sehrála celá řada propagačních prací. Jako jednu z nich je např. možné zmínit mimořádnou knihu Anny Rynkowské "Ulice Piotrkowska", která byla vydána již v roce 1970, tedy 25 let po skončení druhé světové války a 45 let před uznáním ulice za historickou památku, a která popisuje historický vývoj. Knihu lze pokládat za jedno z nejvýznačnějších děl k této problematice. Také webová stránka Historia ulicy Piotrkowskiej v Lodzi zachycuje ulici dům od domu a v materiálech u každého domu jsou uváděny plakáty a inzeráty, které ukazují co se v domě, a tedy i ve městě odehrávalo. Na webových stránkách je u každé budovy také uveden vývoj majitelů, i to tak jak k němu v průběhu let docházelo.

Promenáda ulicí

Prodejní akce v Piotrkowské ulici

V ulici se nachází 317 budov, které jsou všechny chráněny jako státní památka a jejich seznam je zpracován samostatně Na počátku procházky se nachází evangelický kostel Nejsvětější Trojice (kościół Zesłania Ducha Świętego), který byl postaven v letech 1826–1828 v klasicistní podobě na Novém náměstí. V roce 1898 zde končila tramvajová doprava. Tržiště, které se zde nacházelo bylo přeměněno na reprezentativní náměstí a v roce 1930 byl uprostřed náměstí postaven pomník Tadeusze Kościuszka. Tramvajová linka byla později od Piotrkowské ulice odkloněna.

Na druhém konci ulice je tržnice Górniak, (hala Górniak), která byla založena v roce 1934. Tržnice byla později rozšířena a v roce 2009 modernizována, provizorní dřevěné stánky kolem haly byly nahrazeny novými tržnicemi. V současné době se tržiště Górniak skládá ze dvou budov, samotné tržnice a nákupní ulice. Obě haly celkově zabírají 9 000 m2 a je v nich 148 obchodních míst. Mimo budovy se nachází dalších 50 stánků, které nabízí rozmanité zboží.

• 
  Kostel Nejsvětější trojice
• 
  Kostel a socha Tadeusze Kościuszka
• 
  Vnitřek kostela
• 
  Průčelí obchodního centra Górniak
• 
  Hala Górniak před 2. světovou válkou

Procházka promenádou nemůže minout Muzeum dějin textilu v budově Ludwika Geyera - "Bílé továrně" (ul. Piotrkowska 282), která byla zapsaná do rejstříku pod číslem 116/134. Je to největší muzeum věnované textilu a historii tkaní v Evropě. V době svého vzniku to byla první taková instituce na světě. Sídlo muzea je jednou z prvních adaptací postindustriální architektury pro muzejní účely na světě. Svým vzhledem upoutá také pozornost budova Izraela Poznaňského, která je od roku 1975 museem města Lodž.

• 
  Bílá továrna - nyní museum
• 
  Bílá továrna historický pohled
• 
  Muzeum - upravené nádvoří
• 
  Palác Izraela Poznańského

Při prohlídce města se také setkáme s galerií velkých Lodžanů. Narazíme na řadu zajímavých soch které patří význačným lodžským osobnostem. Zaujmou nás význační Lodžští průmyslníci, nazývaní také králové bavlny, Izrael Poznański , Karol Scheibler a Ludwik Grohman, kteří se spolu baví u stolu. Na lavičce je zde také jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků (polský básník a překladatel židovského původu) Julian Tuwim. Je zde také s kufrem i Arthur Rubinstein, polsko-americký klavírista, který se proslavil hlavně interpretacemi romantické hudby. Dalšími v galerii velkých Lodžanů je slavný spisovatel Władysław Stanisław Reymont, nositel Nobelovy ceny, nebo na lavičce v hledišti režisér Stefan Jaracz. Ale pozornosti návštěvníků jistě neunikne ani socha lampáře, který se chystá rozžehnout veřejné osvětlení.

• 
  Králové bavlny
• 
  Julian Tuwim
• 
  Reymontův Kufr
• 
  Jaraczův Fotel
• 
  Lampář při práci
• 
  Novodobý obelisk

V ulici spatříme celou řadu domů, které propůjčují ulici i městu mimořádnou historickou památku. Jsou to bankovní domy, hotely, historická budova, kina, ale i dva kostely a novodobá budova pošty. Základním popisem památek je monografie Ulica Piotrkowska od Anny Rynkowské, vynikající Lodžké historičky, (narozena 3. února 1903 v Lodži , zemřela 30. října 1984 v Lodži), která dala základ dalším pracím o této ulici a Lodži vůbec.

• 
  Bankovní dům Wilhelma Landaua
• 
  Dům Piotrkowska 51 Lodz
• 
  Kino Polonia
• 
  Grand Hotel
• 
  Gutbergův dům Piotrkowska
• 
  Esplanada v Lodži
• 
  Obchodní dům Piotrkowska 114
• 
  Dům Schychtů
• 
  Katedrála sw. Stanisława Kostky
• 
  Kostel sw Mateusza
• 
  Scheiblův palác
• 
  Centrální Pošta

Seznam památek

Prakticky všechny budovy na Piotrkowské ulici jsou zapsány na seznamu památek.

Č. 2 - kostel Letnic

Č. 3 - nájemní dům Antoniho Engela

Č. 4 - velký městský činžovní dům

Č. 5 - činžovní dům Abrahama Prussaka

Č. 6 - nájemní dům Karol Hielle a Karol Dittrich

Č. 11 - nájemní dům Scheiblers

Č. 12 - nájemní dům Dawida Sendrowicze

Č. 13 - činžovní dům Jana Petra

Č. 17 - činžovní dům Chaima Bławata

Č. 19 - nájemní dům Abrama Lubińského

Č. 22 - činžovní dům Bechtoldů

Č. 29 - bankovní dům Wilhelma Landaua

Č. 31 - činžovní dům odesílatele Dyszkina

Č. 37 - činžovní dům Dawida Szmulewicze

Č. 39 - činžovní dům Józefa Czapiewského

Č. 43 - nájemní dům Oszera Kohna

Č. 44 - nájemní dům Rafala Sachse

Č. 46 - činžovní dům Józefa Rosenthala

Č. 47 - Fischerův dům

Č. 48 - nájemní dům Akciové společnosti R. Kindlera

Č. 49 - činžovní dům Dawida Prussaka

Č. 51 - Nájemní dům IK Poznański

Č. 53 - činžovní dům Hermana Konstadta

Č. 54 - nájemní dům Franciszka Fischerova

Č. 63 - nájemní dům Kretschmer

Č. 67 - kino Polonia

Č. 70. - činžovní dům rodiny Szepsových

Č. 72 - Grand Hotel

Č. 74 - Ludwik Geyer Joint Stock Society House

Č. 77 - Maksymilian Goldfeder's palace - Bank House

Č. 86 - „ Nájemní dům pod Gutenbergem “ od Jana Petersilgeho (prvky novogotiky , neorenesance, neobaroko)

Č. 87 - činžovní dům Alojzyho Balleho

Č. 90 - nájemní dům Teodora Steigerta

Č. 96 - kancelářská budova společnosti Siemens

Č. 98 - Sklad oděvů Emila Schmechela

Č. 99 - nájemní dům Szaja Goldblum

Č.100a - „ Esplanade “

Č. 101 - nájemní dům Jakuba Hofmana

Č. 104 - Palác Juliusze Heinzla (novorenesanční) - Lodžská radnice

Č. 106 - rodinný dům Monitz

Č. 107 - Nájemní dům Salomona Bahariera

Č. 108 - Kino Palace. V letech 1930–1932 Úřad společnosti Strážné věže v Polsku

Leon Schiller avenue

Č. 113 - nájemní dům Alberta Bohme

Č. 114 - Varšavský nájemní dům

Č.114/116 - tržnice

Č. 118 - Nájemní dům Juliusze Szulce

Č. 120 - činžovní dům; v roce 1899 bratři Krzemiński otevřeli první stálé kino v Polsku - Illusion Cabinet .

Č. 128 - nájemní dům Schychtů

Č. 135 - nájemní dům Karol Eisert

Č. 137/139 - palác Juliusze Kindermanna

Č. 138/140 - továrna Franciszeka Ramische, nyní Off Piotrkowska

Č. 143 - dům společnosti "Krusche - Ender"

Č. 147 - nájemní dům Schweikert

Č. 151 - Palác Gustaw Adolfa Kindermanna

Č. 153 - nájemní dům Floriana Jarische

Č. 164 - Památník činžovního domu

Č. 179 - Palác Ewalda Kerna

Č. 181 - nájemní dům Leopolda Krusche

Č. 203/205 - nájemní dům Tomaszowovy továrny na umělé hedvábí (kino Charlie)

Č. 213 - velký městský činžovní dům

Č. 215 - Gelichův činžák

Č. 219 - velký městský činžovní dům

Č. 225 - nájemní dům Schmidt

Č. 234/236 - August Haertigův palác

Č. 242/250 - továrna Markuse Silbersteina

Č. 243 - Gottlieb Beer činžovní dům (nejstarší dvoupodlažní cihlový dům v Lodži)

Č. 252/254 - nájemní dům Karla Königa

Č. 256 - jedna z nejstarších čerpacích stanic v Lodži, dříve tam byl jednopatrový dům.

Č. 258/260 - nájemní dům Henryka Birnbauma, tzv nájemní dům Solidarity, v meziválečném období sídlo německého konzulátu

Č. 262/264 - palác Roberta Schweikerta (eklekticismus) - Evropský institut

Č. 265 - St. Stanisław Kostka

Hrob neznámého vojína

Č. 266/268 - Scheiblerův rodinný palácový komplex (novobarokní)

No.272a / 272b - palác bratrů Karola a Emila Steinertů (neobarokní)

Č. 278 - nájemní dům z 19. století. Od roku 1888 v něm byla továrna na krajky Gustaw Geyera a v předních místnostech - taverna

279/285 - evangelicko-augsburský kostel v Svatý. Matouši

Č. 280 - Dům Ludwika Geyera . Zkušební místo pro první orchestry a sbory podporované Ludwikem Geyerem.

280a - budova bývalé elektrárny v areálu továrny Ludwik Geyer

Č. 282 - Bílá továrna Ludwika Geyera (klasicismus) - Ústřední muzeum textilu

Reymontúv Park

Č. 286 - Ludwik Geyerův zámek

Č. 286 - palác Ludwika Geyera

Náměstí Władysław Reymont

Č. 288 - kancelářská budova, postavená v 90. letech. Do poloviny 19. století malé obytné domy s obchody v přízemí

Č. 290 - nájemní dům z roku 1896, postavený pro Samuela Zerbeho  

Č. 292 - Nájemní dům Jana Starowicze Pod horalem

Č. 294 - nájemní dům z konce 19. století patřící Vítězi. Dříve zde byl obchodní dům Bracia Płockier i Spółka  .

Č. 297/303 - budovy z let 1882–1903, postavené pro akciovou společnost Ludwik Geyer (sídlily zde: aparatura, barvírna, sklady, tkalcovna a přádelna)

Č. 305 - industrial building, built by Ludwik Geyer after 1853. Zde se nacházela továrna Jana Rundziehera , továrna na škrob, barvírny a bělidla

Č. 307 - dům Karola Obermana (jeho syn Gustaw zde provozoval sklad uzenin), v roce 1909 zde Franciszek Winnicki založil lékárnu

Č. 309 - po roce 1905 byla budova sídlem Společnosti pro podporu vzdělávání , později zde byla půjčovna knih

311/313 - pošta , postavena v roce 1961. Dříve, od roku 1936, zde byly umístěny tenisové kurty sportovního klubu L. Geyera

Č. 315 - obytný dům z počátku 20. století

Č. 317 - „Hala Górniak

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku https://pl.wikipedia.org/wiki/Ulica_Piotrkowska_w_%C5%81odzi na polské Wikipedii.

Externí odkazy

https://piotrkowska-nr.pl/ Vyčerpávající přehled všech domů, jejich majitelů, obyvatelů a letáků.

Perly architektury v Lodži

Průvodce Piotrkowskou ulicí

Piotrkowská před rekonstrukcí