Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
přidání textu |
|||
Řádek 6:
| země = [[Itálie]]
| mateřská dynastie =
| tituly = císař římský
| zakladatel = [[Vespasianus]], (69-79)
| mýtický zakladatel =
| poslední vládce = [[Domitianus]]
| rok založení = 69 n.l.
| konec vlády = 96 n.l
| současná hlava =
| větve rodu =
}}
[[File:Flavian family tree.png|thumb|
'''Flaviovská dynastie''' vládla ve starověkém Římě mezi lety 69 až 96, prvním císařem z této dynastie byl [[Vespasianus]] (69–79), následovaný svými syny [[Titus|Titem]] (79–81) a [[Domitianus|Domitianem]] (81–96). Za jejich vlády došlo k upevnění postavení Říma a jeho kulturnímu rozkvětu. Flaviovci organizačně upevnili poměry v zemi, zejména v oblasti ekonomiky a správy. Za jejich vlády bylo vybudováno [[Koloseum]].
Flaviáni se dostali k moci během občanské války v roce 69, známé jako "Rok čtyř císařů". Poté, co Galba a Otho rychle za sebou zemřeli, se Vitellius stal císařem v polovině roku 69. Jeho nárok na trůn rychle zpochybnily legie umístěné ve východních provinciích, které na jeho místě prohlásily svého velitele vespasiánského císaře. Druhá bitva o Bedriacum rozhodným způsobem naklonila rovnováhu ve prospěch Flaviánských sil, které 20. prosince vstoupily do Říma. Následující den římský senát oficiálně prohlásil Vespasiana za císaře římské říše, čímž byla zahájena dynastie Flaviánů. Ačkoli dynastie se ukázala být krátkodobá, během jejich vlády došlo k několika významným historickým, ekonomickým a vojenským událostem.
Řádek 81:
Při druhé návštěvě Tituse v oblasti katastrofy zasáhl Řím požár, který trval tři dny.<ref name="suetonius-titus-8"/><ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Přestože rozsah škod nebyl tak katastrofální jako během Velkého požáru 64, který zásadně šetřil mnoho okresů ostrovů, Cassius Dio zaznamenává dlouhý seznam důležitých veřejných budov, které byly zničeny, včetně Agrippova Panteonu, Jupiterova chrámu, Diribitorium, mimo jiné části Pompeiova divadla a Saepta Julia.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Titus opět osobně kompenzoval poškozené oblasti.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Podle Suetonia podobně při požáru udeřil mor.<ref name="suetonius-titus-8"/> Povaha onemocnění ani počet obětí nejsou známy.
=== Konspirace ===
Suetonius tvrdí, že Vespasian se proti němu neustále setkával se spiknutími.<ref name="ReferenceA"/> Konkrétně je známo pouze jedno spiknutí. V 78 nebo 79 se Eprius Marcellus a Aulus Caecina Alienus pokusili podnítit pretoriánskou gardu ke vzpouře proti Vespasianovi, ale spiknutí bylo zmařeno Titem.<ref>Crook (1963), p. 168</ref> Podle historika Johna Crooka však údajné spiknutí bylo ve skutečnosti vypočítanou zápletkou Flavianské frakce s cílem odstranit členy opozice svázané s Mucianusem, přičemž vzpurná adresa byla na Caecinině těle padělek Titus.<ref>Crook (1963), p. 169</ref> Když však Vespasianus a Titus čelili skutečnému spiknutí, chovali se ke svým nepřátelům shovívavě. „Nezabiju psa, který na mě štěká,“ byla slova vyjadřující temperament Vespasiana, zatímco Titus kdysi prokázal svou velkorysost císaře tím, že pozval na večeři muže, kteří byli podezřelí z aspirování na trůn, odměnil je dary a dovolil jim sedět vedle něj na hrách.<ref name="suetonius-titus-9">[[Suetonius]], ''[[On the Life of the Caesars|The Lives of Twelve Caesars]]'', Life of Titus [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Titus*.html#9 9]</ref>
Zdá se, že se Domitian během své vlády setkal s několika spiknutími, z nichž jedno vedlo k jeho případnému zavraždění v roce 96. První významná vzpoura vznikla 1. ledna 89, kdy guvernér Germania Superior Lucius Antonius Saturninus a jeho dvě legie v Mohuči , Legio XIV Gemina a Legio XXI Rapax, se bouřily proti římské říši pomocí Chatti.<ref name="jones-144">Jones (1992), p. 144</ref> Přesná příčina povstání je nejistá, i když se zdá, že byla naplánována s dostatečným předstihem. Senátorští důstojníci možná nesouhlasili s Domitianovými vojenskými strategiemi, jako bylo jeho rozhodnutí spíše než zaútočit na německou hranici, jeho nedávný ústup z Británie a nakonec hanebná politika appeasementu vůči Decebalusovi.<ref name="jones-145">Jones (1992), p. 145</ref> V každém případě bylo povstání přísně omezeno na Saturninovu provincii a rychle se zjistilo, jakmile se pověst rozšířila po sousedních provinciích. Guvernér Germania Inferior, Lappius Maximus, se okamžitě přestěhoval do regionu, pomáhal mu prokurátor Rhaetia Titus Flavius Norbanus. Ze Španělska byl povolán Trajan, zatímco sám Domitian přišel z Říma s pretoriánskou gardou. Díky troše štěstí zabránilo rozmrazení Chatti v překročení Rýna a v pomoci Saturninovi.<ref name="jones-146">Jones (1992), p. 146</ref> Do čtyřiadvaceti dnů byla vzpoura rozdrcena a její vůdci v Mohuči divoce potrestáni. Vzbouřené legie byly poslány na frontu v Illyricum, zatímco ti, kteří pomáhali při jejich porážce, byli řádně odměněni.<ref name="jones-149">Jones (1992), p. 149</ref>
Tacitus i Suetonius hovoří o eskalaci pronásledování ke konci Domitianovy vlády, identifikaci bodu prudkého nárůstu kolem roku 93 nebo někdy po neúspěšné vzpouře Saturnina v roce 89.<ref name="tacitus-agricola-45">Tacitus, ''Agricola'' [[wikisource:Agricola#45|45]]</ref><ref name="suetonius-domitian-10">Suetonius, "Life of Domitian" [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Domitian*.html#10 10]</ref> Bylo popraveno nejméně dvacet senátorských odpůrců,<ref>For a full list of senatorial victims, see Jones (1992), pp. 182–188</ref> včetně bývalého manžela Domitie Longiny Luciuse Aeliuse Lamia Plautia Aelianuse a tří členů vlastní rodiny Domitiana, Tituse Flavia Sabina IV., Tituse Flavia Clemense a Marka Arrecinuse Clemense.<ref>M. Arrecinus Clemens may have been exiled instead of executed, see Jones (1992), p. 187</ref> Někteří z těchto mužů byli popraveni již v 83 nebo 85 letech, což však Tacitovu pojmu „hrůzovlády“ pozdě v době Domitianovy vlády poskytlo jen málo úvěru. Podle Suetonia byli někteří odsouzeni za korupci nebo zradu, jiní za triviální obvinění, což Domitian zdůvodnil svým podezřením.
== Kultura za vlády Flaviovců ==
=== Propaganda ===
Od vlády Tiberia vládci dynastie Julio-Claudianů legitimizovali svou moc prostřednictvím adoptivního liniového původu od Augusta a Julia Caesara. Vespasianus však již nemohl takový vztah tvrdit. Proto byla zahájena masivní propagandistická kampaň, která měla ospravedlnit Flavianovu vládu jako předem určenou božskou prozřetelností.<ref>{{cite journal | last1 = Charleswroth | first1 = M.P. | year = 1938 | title = Flaviana | journal = Journal of Roman Studies | volume = 27 | pages = 54–62 | doi=10.2307/297187| jstor = 297187 }}</ref> Flaviánská propaganda zároveň zdůraznila Vespasianovu roli nositele míru po krizi v roce 69. Téměř jedna třetina všech mincí ražených v Římě za vlády Vespasiana oslavovala vojenské vítězství nebo mír<ref>Jones, William "Some Thoughts on the Propaganda of Vespasian and Domitian", ''The Classical Journal'', p. 251</ref>, zatímco z mincí bylo odstraněno slovo vindex aby veřejnosti nepřipomínala rebelující Vindex. Stavební projekty nesly nápisy chválící Vespasiana a odsuzující předchozí císaře<ref>Aqueduct and roads dedication speak of previous emperors' neglect, ''CIL'' vi, 1257(''ILS'' 218) and 931</ref> a ve fóru byl postaven Chrám míru.<ref name="ReferenceB"/>
Flaviáni také ovládali veřejné mínění prostřednictvím literatury. Vespasian schválil historii psanou za jeho vlády a zajistil, aby byly odstraněny předsudky proti němu,<ref>Josephus, ''Against Apion'' 9</ref> a zároveň poskytovaly finanční odměny současným spisovatelům.<ref>Suetonius, ''The Lives of Twelve Caesars'', Life of Vespasian 18</ref> Staří historici, kteří prožili období, jako Tacitus, Suetonius, Josephus a Plinius starší, mluví o Vespasianovi podezřele dobře a zároveň odsuzují císaře, kteří před ním byli.<ref name="Otho, Vitellius 1965 p. 267-269"/> Tacitus přiznává, že jeho stav Vespasianan povýšil, Josephus identifikuje Vespasiana jako patrona a zachránce a Plinius věnoval své přirozené historie Vespasianovu synovi Titovi.<ref>Tacitus, ''Histories'' I.1; Josephus, ''The Life of Flavius Josephus'' 72; Pliny the Elder, ''Natural Histories'', preface.</ref> Ti, kteří hovořili proti Vespasianovi, byli potrestáni. Řada stoických filozofů byla obviněna z kazení studentů nevhodným učením a byla vyloučena z Říma.<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' LXVI.12</ref> Za jeho učení byl popraven providický filozof Helvidius Priscus.<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' LXVI.13</ref>03]
Titus a Domitian také oživili praxi císařského kultu, který se za Vespasiana poněkud přestal používat. Je příznačné, že Domitianovým prvním činem jako císaře bylo zbožštění jeho bratra Tita. Po jejich smrti byl také jeho malý syn a neteř Julia Flavia zapsáni mezi bohy. Na podporu uctívání císařské rodiny postavil Domitian na místě Vespasianova bývalého domu na Quirinalu dynastické mauzoleum<ref name="jones-87">Jones (1992), p. 87</ref> a dostavěl Vespasianův a Titův chrám, svatyni zasvěcenou uctívání svého zbožněného otce a bratra.<ref name="jones-93" /> Aby si připomněl vojenské triumfy rodiny Flavianů, nařídil stavbu Templum Divorum a Templum Fortuna Redux a dokončil Titův oblouk. Za účelem dalšího ospravedlnění božské podstaty Flaviánské nadvlády Domitian také zdůraznil spojení s hlavním božstvem Jupiterem,<ref name="jones-99">Jones (1992), p. 99</ref> nejvýrazněji působivou obnovou Jupiterova chrámu na Kapitolském kopci.
=== Stavby ===
[[File:Colosseo 2020.jpg|thumb|right|280px|The most enduring landmark of the Flavian dynasty was the Flavian Amphitheatre, better known as the [[Colosseum]] (in Italian Colosseo). Its construction was begun by Vespasian, and ultimately finished by Titus and Domitian.]]
Nejtrvalejší dominantou Flaviánské dynastie byl Flavianský amfiteátr, známější pod názvem Colosseum (v italštině Colosseo). Jeho stavbu zahájil Vespasianus a nakonec ho dokončili Titus a Domitian.
Flaviánská dynastie je možná nejlépe známá svým rozsáhlým stavebním programem v Římě, jehož cílem bylo obnovit hlavní město před škodami, které utrpěl během Velkého požáru v roce 64 a občanské války v roce 69. Vespasianan přidal Chrám míru a chrám zbožštěného Claudia.<ref>{{cite book|author=[[Suetonius]]|title=The Lives of Twelve Caesars|chapter=Life of Vespasian 9|isbn=1-85326-475-X|year=1997|publisher=Wordsworth Editions Ltd.|location=Ware, Hertfordshire|oclc=40184695|url-access=registration|url=https://archive.org/details/livesoftwelvecae0000suet}}</ref> V roce 75 byla na Vespasianův rozkaz dokončena kolosální socha Apollóna, započatá pod Neronem jako jeho socha, a věnoval také jeviště Marcellova divadla. Stavba Flavianského amfiteátru, v současnosti známějšího jako Koloseum (pravděpodobně podle nedaleké sochy), byla zahájena v 70. letech za Vespasiana a nakonec dokončena v 80. letech za Tita.<ref>{{cite book | first=Leland M. | last=Roth | year=1993 | title=Understanding Architecture: Its Elements, History and Meaning | edition=First | publisher=Westview Press | location=Boulder, CO | isbn=0-06-430158-3 | oclc=185448116 | url-access=registration | url=https://archive.org/details/understandingarc00roth }}</ref> Kromě poskytování velkolepé zábavy římskému lidu byla budova koncipována jako obrovský triumfální pomník připomínající vojenské úspěchy Flavianů během židovských válek.<ref>{{cite book | first=Amanda | last=Claridge | year=1998 | title=Rome: An Oxford Archaeological Guide | edition=First | publisher=Oxford University Press | location=Oxford, UK | isbn=0-19-288003-9 | pages=[https://archive.org/details/romeoxfordarchae00aman/page/276 276–282] | url-access=registration | url=https://archive.org/details/romeoxfordarchae00aman/page/276 }}</ref> Titus také sousedil s amfiteátrem v areálu Neronova Zlatého domu a také nařídil stavbu nového veřejného lázeňského domu, který měl nést jeho jméno.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-25"/> Stavba této budovy byla narychlo dokončena, aby se shodovala s dostavbou Flaviánského amfiteátru.<ref name="suetonius-titus-7">[[Suetonius]], ''[[On the Life of the Caesars|The Lives of Twelve Caesars]]'', Life of Titus [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Titus*.html#7 7]</ref>
Převážná část stavebních projektů Flavianů byla provedena za vlády Domiciána, který hojně utrácel za obnovu a zkrášlení města Řím. Mnohem více než projekt renovace však měl být Domitianův stavební program vrcholným úspěchem kulturní renesance v celé Říši. Bylo postaveno, obnoveno nebo dokončeno kolem padesáti staveb, což je jen několik sekund na částku postavenou za Augusta.<ref name="jones-79">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 79</ref> Mezi nejdůležitější nové stavby patřilo Odeum, stadion a rozsáhlý palác na Palatinu, známý jako Flavianský palác, který navrhl Domitianův hlavní architekt Rabirius.<ref>[[#Jones|Jones (1992)]], pp. 84–88</ref> Nejdůležitější stavbou, kterou Domitian obnovil, byl Jupiterův chrám na Kapitolském kopci, který byl prý zastřešen zlacenou střechou. Mezi těmi, které dokončil, byl chrám Vespasianus a Titus, Titův oblouk a Koloseum, ke kterému přidal čtvrtou úroveň a dokončil vnitřní posezení.<ref name="jones-93">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 93</ref>
=== Zábava ===
Titus i Domitian měli rádi gladiátorské hry a uvědomili si, jak je důležité uklidnit občany Říma. V nově vybudovaném Koloseu zajišťovali Flaviáni velkolepou zábavu. Inaugurační hry Flaviánského amfiteátru trvaly sto dní a byly prý extrémně propracované, včetně gladiátorských bojů, bojů mezi divokými zvířaty (slony a jeřáby), předstíraných námořních bitev, kvůli nimž bylo zaplaveno divadlo, dostihů a závodů vozů.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-25">[[Cassius Dio]], ''[[Cassius Dio#Roman History|Roman History]]'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/66*.html#25 LXVI.25]</ref> Během her byly do publika shazovány dřevěné koule, na které byly napsány různé ceny (oblečení, zlato nebo dokonce otroci), které pak bylo možné vyměnit za určený předmět.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-25"/>
Odhadem 135 milionů sestertii bylo vynaloženo na dárce neboli congiaria za celé Domitianovy vlády.<ref name="jones-74">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 74</ref> On také oživil praxi veřejných banketů, který byl redukován na jednoduchou distribuci jídla pod Nero, zatímco on investoval velké částky na zábavu a hry. V roce 86 založil Capitoline Games, čtyřletou soutěž zahrnující atletické ukázky, závody vozů a soutěže o oratoř, hudbu a herectví.<ref name="jones-103">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 103</ref> Sám Domitian podporoval cesty konkurentů z celé říše a připisoval ceny. Inovace byly také zavedeny do pravidelných gladiátorských her, jako jsou námořní soutěže, noční bitvy a boje gladiátorů se ženami a trpaslíky.<ref name="jones-105">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 105</ref> Nakonec do závodů vozů přidal dvě nové frakce, zlatou a purpurovou, kromě pravidelných bílých, červených, zelených a modrých týmů.
== Odkaz ==
Flaviáni, přestože byli relativně krátkou dynastií, pomohli obnovit stabilitu říše na kolenou. Ačkoli byli všichni tři kritizováni, zejména na základě jejich centralizovanějšího stylu vlády, vydali reformy, které vytvořily dostatečně stabilní říši, která vydrží až do 3. století. Jejich pozadí vojenské dynastie však vedlo k dalšímu marginalizaci senátu a k definitivnímu odklonu od princeps nebo prvního občana směrem k imperátorovi nebo císaři.
O Vespasianově vládě za deset let, kdy byl císařem, přežije jen málo faktických informací, jeho vláda je nejlépe známá finančními reformami po zániku dynastie Julio-Claudianů. Vespasian byl známý svou mírností a loajalitou k lidem. Mnoho peněz bylo například vynaloženo na veřejné práce a obnovu a zkrášlení Říma: nové fórum, Chrám míru, veřejné lázně a Koloseum.
Titův rekord mezi starověkými historiky je jedním z nejpříkladnějších ze všech císařů. Všechny dochované zprávy z tohoto období, mnohé z nich napsané jeho vlastními současníky, jako byli Suetonius Tranquilius, Cassius Dio a Plinius starší, představují velmi příznivý pohled na Tituse. Jeho postava zvláště prosperovala ve srovnání s postavou jeho bratra Domitiana. Na rozdíl od ideálního zobrazení Tita v římských dějinách je v židovské paměti „Titus zlý“ připomínán jako zlý utlačovatel a ničitel chrámu. Například jedna legenda v babylonském Talmudu popisuje, že Titus měl sex s děvkou na svitku Tóry uvnitř chrámu během jeho zničení.<ref>Babylonian Talmud (Gittin 56b)</ref>
Ačkoli současní historici po jeho smrti hanobili Domitiana, jeho správa poskytla základ pro mírové impérium 2. století n. L. A vyvrcholení „Pax Romana“. Jeho nástupci Nerva a Trajan byli méně omezující, ale ve skutečnosti se jejich politika jen málo lišila od Domitianových. Mnohem více než chmurná coda k 1. století, Římská říše prosperovala mezi 81 a 96, za vlády, kterou Theodor Mommsen popsal jako temný, ale inteligentní despotismus Domiciána.<ref>Syme (1930), p. 67</ref>
== Odkazy ==
| |||