Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mazání textu |
změna textu |
||
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
{{Infobox -
| zakladatel = [[Vespasianus]], (69-79)
| mýtický zakladatel =
| poslední vládce =
| současná hlava =
| větve rodu = Meklenbursko-Zvěřínská (vymřela)<br />Meklenbursko-Střelická
▲ | titul =
}}
'''Flaviovská dynastie''' vládla ve starověkém Římě mezi lety 69 až 96, prvním císařem z této dynastie byl [[Vespasianus]] (69–79), následovaný svými syny [[Titus|Titem]] (79–81) a [[Domitianus|Domitianem]] (81–96). Za jejich vlády došlo k upevnění postavení Říma a jeho kulturnímu rozkvětu. Flaviovci organizačně upevnili poměry v zemi, zejména v oblasti ekonomiky a správy. Za jejich vlády bylo vybudováno [[Koloseum]].
Flaviáni se dostali k moci během občanské války v roce 69, známé jako "Rok čtyř císařů". Poté, co Galba a Otho rychle za sebou zemřeli, se Vitellius stal císařem v polovině roku 69. Jeho nárok na trůn rychle zpochybnily legie umístěné ve východních provinciích, které na jeho místě prohlásily svého velitele vespasiánského císaře. Druhá bitva o Bedriacum rozhodným způsobem naklonila rovnováhu ve prospěch Flaviánských sil, které 20. prosince vstoupily do Říma. Následující den římský senát oficiálně prohlásil Vespasiana za císaře římské říše, čímž byla zahájena dynastie Flaviánů. Ačkoli dynastie se ukázala být krátkodobá, během jejich vlády došlo k několika významným historickým, ekonomickým a vojenským událostem.
Titovu vládu zasáhla řada přírodních katastrof, z nichž nejtěžší byla erupce Vesuvu v roce 79. Okolní města Pompeje a Herculaneum byla zcela pohřbena pod popelem a lávou. O rok později Řím zasáhl požár a mor. Flavianská dynastie byla na vojenské frontě svědkem obléhání a zničení Jeruzaléma Titem v 70. letech, po neúspěšném židovském povstání 66. Podstatné výboje byly provedeny ve Velké Británii pod velením Gnaeuse Julia Agricoly mezi 77 a 83, zatímco Domitian nebyl schopen zajistit rozhodující vítězství proti králi Decebalusovi ve válce proti Dacianům. Impérium navíc posílilo svoji pohraniční obranu rozšířením opevnění podél Limes Germanicus.
Flaviové také zahájili ekonomické a kulturní reformy. Pod Vespasianem byly navrženy nové daně, které měly obnovit finance Říše, zatímco Domitian přehodnotil římské ražení mincí zvýšením obsahu stříbra. Titus přijal rozsáhlý stavební program na oslavu vzestupu Flaviánů a zanechal v Římě několik trvalých památek, z nichž nejokázalejší byl Flaviánský amfiteátr, známější jako Koloseum.
Flaviánská vláda skončila 18. září 96, kdy byl Domitian zavražděn. Jeho nástupcem se stal dlouholetý příznivce Flavianů a poradce Marcus Cocceius Nerva, který založil dlouhověkou dynastii Nerva – Antonine.
Flaviánská dynastie byla mezi čtyřmi dynastiemi Principate Era jedinečná v tom, že to byl jen jeden muž a jeho dva synové, bez jakékoli rozšířené nebo adoptované rodiny.
[[File:Vespasianus03 pushkin.jpg|thumb|180px|Vespasianus, Puškinovo muzeum, Moskva]]
== Historie ==
Desetiletí občanské války v 1. století př. n. l. významně přispěly k zániku staré římské aristokracie, která byla na počátku 1. století n. l. postupně nahrazována novou italskou šlechtou.<ref name="jones-domitian-3">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 3</ref> Jednou takovou rodinou byli Flaviani neboli gens Flavia, kteří se za pouhé čtyři generace povýšili z relativní nejasnosti na výsluní a získali bohatství a postavení pod císaři dynastie Julio-Claudianů. Vespasianův dědeček Titus Flavius Petro sloužil jako centurion pod Pompeiem během Caesarovy občanské války. Jeho vojenská kariéra skončila ostudou, když v roce 48 př. n. l. uprchl z bojiště v bitvě u Pharsalu.<ref name="jones-domitian-1">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 1</ref> Přesto se Petrovi podařilo zlepšit svůj stav sňatkem s extrémně bohatou Tertullou, jejíž jmění zaručovalo vzestupnou mobilitu Petrova syna Tituse Flavia Sabina I.<ref name="jones-domitian-2">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 2</ref> Sám Sabinus nashromáždil další bohatství a možný jezdecký status prostřednictvím svých služeb jako výběrčí daní v Asii a bankéř v Helvetii (moderní Švýcarsko). Sňatkem s Vespasií Pollou se spojil s prestižnějšími patricijskými geny Vespasií a zajistil povýšení jeho synů Tituse Flavia Sabina II. A Vespasiana do senátorské hodnosti.<ref name="jones-domitian-2"/>
Kolem roku 38 n. l. se Vespasian oženil s Domitillou starší, dcerou jezdectva z Ferentia. Oni měli dva syny, Titus Flavius Vespasianus (narozený v 39) a Titus Flavius Domitianus (narozený v 51), a dcera, Domitilla (narozený v 45).<ref>Townend (1961), p. 62</ref> Domitilla starší zemřel dříve, než se Vespasianus stal císařem. Poté byla jeho paní Caenis jeho manželkou, kromě jména, dokud nezemřela v roce 74.<ref>{{cite book|title=A Dictionary of Greek and Roman biography and mythology|author=Smith, William, Sir, ed. 1813–1893|location=Boston|publisher=Little, Brown and co.|year=1867|page=1248|url=http://quod.lib.umich.edu/cgi/t/text/pageviewer-idx?c=moa;cc=moa;q1=caenis;rgn=full%20text;idno=ACL3129.0003.001;didno=ACL3129.0003.001;view=image;seq=00001256}}</ref> Politická kariéra Vespasiana zahrnovala kanceláře kvestora, aedila a prétora a vyvrcholila konzultem v roce 51, v roce, kdy se narodil Domitian. Jako vojenský velitel si brzy získal renomé účastí na římské invazi do Británie v roce 43.<ref>Jones (1992), p. 8</ref> Starověké prameny nicméně tvrdí, že v době Domitianovy výchovy byla rodina Flavianů chudá,<ref name="suetonius-domitian">Suetonius, Life of Domitian [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Domitian*.html#1 1]</ref> dokonce tvrdili, že Vespasianus za vlády císařů Caliguly (37–41) a Nerona (54–68) propadl pověsti.<ref>Suetonius, Life of Domitian [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Vespasian*.html#4 4]</ref> Moderní historie tato tvrzení vyvrátila, což naznačuje, že tyto příběhy byly později šířeny za vlády Flavianů jako součást propagandistické kampaně za účelem snížení úspěchu u méně uznávaných císařů dynastie Julio-Claudianů a maximalizace úspěchů za císaře Claudia (41–54) a jeho syn Britannicus.<ref>Jones (1992), p. 7</ref> Podle všeho byla císařská laskavost pro Flaviany v průběhu 40. a 60. let vysoká. Zatímco Titus získal soudní vzdělání ve společnosti Britannicus, Vespasian se věnoval úspěšné politické a vojenské kariéře. Po delší době důchodu během 50. let se vrátil do veřejné funkce pod Neronem, sloužil jako prokonzul provincie Afrika v roce 63 a doprovázel císaře během oficiálního turné po Řecku v roce 66.<ref>Jones (1992), pp. 9–11</ref>
Od c. 57 až 59 byl Titus vojenským tribunem v Germánii a později sloužil v Britannii. Jeho první manželka Arrecina Tertulla zemřela dva roky po svatbě v roce 65.<ref>Jones & Milns (2002), pp. 95–96</ref> Titus si pak vzal novou manželku z významnější rodiny Marcii Furnillu. Marciaina rodina však byla úzce spjata s opozicí vůči císaři Nerovi. Její strýc Barea Soranus a jeho dcera Servilia byli mezi těmi, kteří byli zabiti po neúspěšném pisonianském spiknutí 65.<ref name="jones-168">Jones (1992), p. 168</ref> Někteří moderní historici se domnívají, že Titus se s manželkou rozvedl kvůli spojení její rodiny se spiknutím.<ref>Townend (1961), p. 57</ref><ref name="jones-11">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 11</ref> Nikdy se znovu neoženil. Zdá se, že Titus měl více dcer, alespoň jednu z nich Marcia Furnilla. Jediným známým člověkem, který přežil do dospělosti, byla Julia Flavia, možná Titovo dítě od Arreciny, jejíž matka se také jmenovala Julia.<ref name="jones-38">Jones (1992), p. 38</ref> Během tohoto období Titus také vykonával advokacii a dosáhl hodnosti kvestora.<ref name="suetonius-titus-4">{{cite book|author=Suetonius|title=Life of Titus|url=https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Titus*.html#4|chapter=44}}; with Jones and Milns, pp. 95–96</ref>
V roce 66 se Židé provincie Judaea vzbouřili proti Římské říši. Cestius Gallus, legát Sýrie, byl nucen ustoupit z Jeruzaléma a poražen v bitvě u Beth-Horon.<ref>Josephus, ''The Wars of the Jews'' [[wikisource:The War of the Jews/Book II#Chapter 19|II.19.9]]</ref> Prorímský král Agrippa II a jeho sestra Berenice uprchli z města do Galileje, kde se později odevzdali Římanům. Nero jmenoval Vespasiana, aby potlačil vzpouru, a okamžitě ho poslal do regionu s pátou a desátou legií.<ref name="jones-domitian-13">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 13</ref><ref>Josephus, ''The Wars of the Jews'' [[wikisource:The War of the Jews/Book III#Chapter 1|III.1.2]]</ref> Později se k němu přidal Titus v Ptolemais a přinesl s sebou patnáctou legii.<ref name="josephus-wars-iii-4-2">Josephus, ''The War of the Jews'' [[wikisource:The War of the Jews/Book III#Chapter 4|III.4.2]]</ref> Díky síle 60 000 profesionálních vojáků se Římané rychle přehnali přes Galileu a 68 pochodovali na Jeruzalém.<ref name="josephus-wars-iii-4-2"/>
[[File:Flavian family tree.png|thumb|200px|left|Flaviovci]]
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|
<references />
=== Literatura ===
*{{cite book | last = Jones | first = Brian W. | title = The Emperor Titus | publisher = Palgrave Macmillan | year = 1984 | location = London | isbn = 0-312-24443-6 }}
*{{cite book | last = Levick | first = Barbara | title = Vespasian (Roman Imperial Biographies | publisher = Routledge | year = 1999 | location = London | isbn = 0-415-16618-7 }}
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
{{Portály|
{{DEFAULTSORT:Tennant, Eleonora}}
<!--
Kategorie: Flaviovská dynastie]]
-->
| |||