Hadrianus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 61:
[[Soubor:Villa adriana canopos.jpg|náhled|upright=1.05|Zahrady Hadriánovy vily v Tivoli]]
Historik [[Ronald Syme]] charakterizoval Hadriana jako jednoho z nejvšestrannějších římských císařů, protože prokazoval široké znalosti a dovednosti ve všech intelektuálních a uměleckých oborech a činnostech. Jako nadšený obdivovatel kultury
Zájem o architekturu projevoval Hadrianus již v dobách dávno předcházejících svému nástupu na trůn, nicméně zdá se, že jeho dychtivost nebyla vždy vítána. [[Apollodóros z Damašku]], slavný stavitel Trajánova fóra, se odmítl zabývat jeho návrhy. Při jiné záležitosti, kdy Traianus konzultoval s Apollodórem jistý architektonický problém, přerušil Hadrianus jejich rozpravu, aby sdělil svůj názor, načež ho Apollodóros odbyl slovy: „Běž kreslit své báně. Těmto věcem nerozumíš.“ Báněmi měl Apollodóros na mysli Hadrianovy náčrty kupolí, jakou bylo třeba Serapeum v Hadriánově vile. Kolovaly určité zvěsti, podle nichž měl Hadrianus, jakmile se po Traianovi chopil vlády, poslat Apollodóra do vyhnanství a přikázat jeho zavraždění. Je ovšem vysoce pravděpodobné, že tento pozdější příběh byl pokusem o očernění císaře. Ačkoli se totiž Hadrianus těšil poměrně vysoké oblibě mezi obyvateli říše, nedostávalo se mu všeobecného přijetí,
▲Zájem o architekturu projevoval Hadrianus již v dobách dávno předcházejících svému nástupu na trůn, nicméně zdá se, že jeho dychtivost nebyla vždy vítána. [[Apollodóros z Damašku]], slavný stavitel Trajánova fóra, se odmítl zabývat jeho návrhy. Při jiné záležitosti, kdy Traianus konzultoval s Apollodórem jistý architektonický problém, přerušil Hadrianus jejich rozpravu, aby sdělil svůj názor, načež ho Apollodóros odbyl slovy: „Běž kreslit své báně. Těmto věcem nerozumíš.“ Báněmi měl Apollodóros na mysli Hadrianovy náčrty kupolí, jakou bylo třeba Serapeum v Hadriánově vile. Kolovaly určité zvěsti, podle nichž měl Hadrianus, jakmile se po Traianovi chopil vlády, poslat Apollodóra do vyhnanství a přikázat jeho zavraždění. Je ovšem vysoce pravděpodobné, že tento pozdější příběh byl pokusem o očernění císaře. Ačkoli se totiž Hadrianus těšil poměrně vysoké oblibě mezi obyvateli říše, nedostávalo se mu všeobecného přijetí jak za života, tak ani po smrti.
Hadrianus psal poezii [[Latina|latinsky]] i [[Řečtina|řecky]], přičemž se dochovalo několik jemu připisovaných básní, včetně latinských veršů složených na smrtelné posteli. Vyhotovil i vlastní životopis, v němž chtěl vyvrátit určité spekulace a pověsti a ozřejmit jistá rozhodnutí učiněná za jeho vlády. Tato práce byla sice ztracena, patrně z ní ale čerpal [[Marius Maximus]] nebo jiný antický historik, z jehož spisu vycházel autor Hadrianova životopisu v Historii Augustě. Přinejmenším některá tvrzení obsažená v tomto díle zřejmě pocházejí z Hadrianovy autobiografie.
Řádek 69 ⟶ 70:
Kromě záliby v literatuře byl Hadrianus už od svého mládí vášnivým lovcem. V [[Asie (provincie)|Asii]] údajně založil a zasvětil chrám na oslavu medvědice, již skolil. Je zdokumentováno, že v [[Aegyptus|Egyptě]] ulovil spolu se svým oblíbencem [[Antinoos|Antinoem]] lva. V Římě nařídil vystavět monument, na němž byl na osmi reliéfech vyobrazen v různých fázích lovu. Dalším Hadrianovým kulturním příspěvkem bylo zavedení nošení vousů, symbolizujících císařovo [[filhelénství]]. S výjimkou [[Nero]]na, který byl rovněž velkým milovníkem řecké kultury, bývali všichni dřívější římští císaři oholení. Naproti tomu řada Hadrianových následovníků až do doby vlády [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I. Velikého]] byla portrétována s vousy, jejichž nošení se za Hadriana stalo módní záležitostí.
Svým zaměřením byl Hadrianus oddán humanismu, a především filhelénství. Ve filozofii se přikláněl k [[Epiktétos|Epiktétovi]], Heliodorovi a Favorinovi, všeobecně byl však pokládán za stoupence [[Epikureismus|epikureismu]], mezi něž patřili také jeho přátelé. Jeho filozofické postoje se odrážely i v jeho snaze o zlepšení životních poměrů obyvatelstva. Tudíž zakázal mučení otroků a všeobecně zmírnil [[Otrokářství|otroctví]], jež se stalo humánnějším. Dále nechal budovat knihovny, [[akvadukt]]y, lázně a divadla. Při pobytu v [[Řecko|Řecku]] v roce [[128]] se pokusil vytvořit určitý druh shromáždění, reprezentující dosud [[Autonomie|poloautonomní]] městské státy Řecka a [[Iónie]]. Tato instituce, známá jako Panhellenion, nepřinesla i přes císařovo úsilí větší spolupráci mezi [[Řekové|Helény]]. Mnohými dějepisci je Hadrianus hodnocen jako moudrý a spravedlivý vládce, a dokonce byl nazván „prvním služebníkem říše“. Britský historik [[Edward Gibbon]] se pochvalně vyslovoval o císařově „rozšafnosti a umírněnosti“, stejně jako o jeho „neúnavné činnosti“.<ref>Gibbon, Edward. ''Úpadek a pád římské říše''. str. 9</ref>
Po své smrti byl Hadrianus pohřben v [[Mauzoleum|mauzoleu]], nacházejícím se v Římě na pravém břehu řeky [[Tibera|Tibery]], přes niž byl vybudován [[Ponte Sant'Angelo|Aeliův most]] (''Pons Aelius''). Mauzoleum bylo ve [[středověk]]u přetvořeno v pevnost [[papež]]ů, známou nyní jako [[Andělský hrad]]. Jeho původní rozměry byly úmyslně navrženy tak, aby velikostí předčil dřívější [[Augustovo mauzoleum]]. Podle Cassia Diona byla po Hadrianově úmrtí v Římě vztyčena obrovská jezdecká socha tohoto císaře.
Řádek 80 ⟶ 81:
Zásadní reformou prošly stěžejní instituty římského právního systému, [[praetorský edikt]] (''edictum praetoriis'') a edikt [[Aedil|kurulských aedilů]], které představovaly souhrn postupně propracovaných právních principů, jimiž se [[Magistratus|magistráti]] při svém uvedení do úřadu zavazovali řídit. V rámci praetorského ediktu docházelo k doplnění, vyložení, případně opravení občanského práva (''ius civile'') z vlastní iniciativy [[praetor]]ů. Hadrianus chtěl však omezit veškerou normotvorbu jejím podřízením císařově kontrole. Pověřil proto tehdejšího význačného právníka [[Publius Salvius Julianus|Publia Salvia Juliana]], aby doposud každoročně publikované a obměňované edikty magistrátů redigoval, čímž vznikl „Hadriánův věčný edikt“ (''edictum perpetuum Hadriani''), jenž mohl být pozměňován pouze se svolením císaře podle doporučení jemu podléhající a jím vybírané skupiny expertů. Tato Hadrianova centralistická snaha měla podstatný dopad na další vývoj [[Římské právo|římského práva]]. Přestože přesné znění ediktu není známo, právník [[Ulpianus]] k němu vyhotovil rozsáhlý komentář obsahující četné citace, jež byly později zahrnuty do [[Justinián I.|Justiniánových]] [[Digesta|Digest]].
Ráznou proměnou prošla císařská administrativa, nabývající za Hadriana stále byrokratičtější ráz. Přesnějším vymezením kompetencí úředníků a zavedením fixních ročních platů se státní správa stala stabilnější a přestala být tolik ovlivňována změnami na trůnu. Poradní sbor císaře (''consilium principis''), existující od dob [[Augustus|Augusta]], povýšil na stálý orgán, složený zvláště ze znalců v oboru práva. Správu [[Itálie]] přiblížil Hadrianus provinciím, když v Itálii zřídil čtyři soudní obvody, do jejichž čela jmenoval bývalé konzuly. Císařovým záměrem nebylo ovšem znehodnocení výsadního postavení Itálie, ale zrovnoprávnění ostatních částí říše. Od příslušníků jezdeckého stavu (''[[equites]]'') přestala být vyžadována vojenská služba jako nezbytný předpoklad k civilní kariéře. Schopní jezdci vytlačovali z císařské administrativy [[Propuštěnec|propuštěnce]], a dokonce zastávali členství v Hadrianově poradním sboru.
Hadrianus velmi pečoval o úsporné nakládání se státními prostředky. Nechal prověřit finanční účty říše, načež objevil ohromnou sumu daňových nedoplatků, jejichž výše činila kolem 900 milionů [[Sestercius|sesterciů]]. Místo vymáhání těchto pohledávek se je rozhodl odepsat jako nedobytné. Záznamy o těchto dluzích byly následně veřejně spáleny, což zvýšilo císařovu popularitu mezi obyvatelstvem. Jmenoval také úředníka s titulem ''advocatus fisci'', který zodpovídal za kontrolu hospodaření císařské pokladny (''[[fiscus]]''). V letech Hadrianovy vlády se dále setřely rozdíly mezi fiscem a senátory spravovanou státní kasou (''[[aerarium]]'').
| |||