Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno): Porovnání verzí

Vznik Československa představoval pro muzeum radikální zásah a otřes jeho dosavadní existence. Tato instituce orientující se velmi úzce na [[Museum für angewandte Kunst (Vídeň)|Uměleckoprůmyslové muzeum ve Vídni]], vedená dosud pouze německými řediteli a zakotvená jako centrální instituce rakouských muzeí a německých moravských muzeí v německé kultuře se musela pozvolna přeorientovávat a zapojovat do mnohem užšího, provinčního rámce českého kulturního života. Špatná finanční situace a zadlužení instituce dopomohlo roku 1922 k vynucenému odchodu Julia Leischinga. Prvním českým ředitelem '''Moravského uměleckoprůmyslového muzea''' se, po krátkém vedení muzea dlouholetým kurátorem [[Karl Schirek|Karlem Schirkem]], stal architekt [[Stanislav Sochor]]. Patrně jedinou významnou událostí v meziválečných dějinách muzea se stalo v roce 1924 založení české [[Škola uměleckých řemesel (Brno)|Školy uměleckých řemesel]] (ŠUŘ), která se vedle již dříve muzeem iniciované totožné školy, ovšem s vyučovacím jazykem německým stala druhou uměleckoprůmyslovou školou v Brně. Tato škola ovšem neměla vlastní zázemí, stala se formální i fyzickou součástí muzea a její ateliéry zpočátku sídlily přímo v muzejní budově. Po celé meziválečné období se muzeum potýkalo s finančními problémy, nedostatečným personálním obsazením, špatnou akviziční politikou i narůstajícími problémy prostorovými. Velký rozvoj muzea v období monarchie navíc způsobil nárůst sbírkových předmětů, kterým se ještě po celé období [[První republika|První republiky]] nedostalo řádné péče a inventárního zařazení. Drobnou konsolidaci poměrů představoval v roce 1928 nástup mladého absolventa dějin umění [[Václav Richter|Václava Richtera]], který se stal po letech cézury jediným odborným pracovníkem postupně se zasazujícím o zlepšení inventarizace sbírkových předmětů, obnovení výstavní činnosti a zaměření se na akvizice historických uměleckořemeslných a průmyslových výrobků. Oproti dosud panující metodě, která kladla důraz na dokumentaci soudobé tvorby. Jeho působení tak stojí na počátku nové metody práce muzea, jež trvá prakticky doposud. V období [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl ředitelem muzea v duchu protektorátní podpory německé personální politiky jmenován profesor kreslení a grafiky na [[Německá vysoká škola technická v Brně|Německé vysoké škole technické]] v Brně Rudolf Leger. Navázalo se tak na osvědčený model z doby monarchie, kdy v čele muzejní instituce stáli renomovaní profesoři uměleckých oborů této vysoké školy. Nové vedení se sice snažilo o pozvednutí instituce, z budovy byla přemístěna Škola uměleckých řemesel, započala se její rekonstrukce a byly iniciovány práce na ambiciózní expozici, tentokráte opět za odpovídajících finančních dotací. Leč minimálně od roku 1943 se na činnosti muzea začíná výrazně podepisovat válka. Do budovy jsou nastěhovány kanceláře zbrojovky, výstavní činnost je zcela zrušena a během silných spojeneckých [[Bombardování Brna|náletů]] na Brno v letech 1944-1945 utrpí budova několik zásahů leteckými bombami.

Oprava budovy a obnovení výstavní a sbírkové činnosti byly velkými úkoly pro staronového ředitele Václava Richtera. Adaptací stavby byl pověřen architekt [[Bohuslav Fuchs]]. Díky štědré podpoře zřizovatele - Obchodní a živnostenské komoře byla provedena rozsáhlá rekonstrukce budovy poničené válečnými událostmi. Již v roce 1947 mohlo nově rekonstruované, revitalizované muzeum plně obnovit svoji činnost. Byla koncipována velkoryse. Kromě vlastní výstavní a ediční práce byly iniciovány nové platformy v zárodcích zcela nových institucí, kterým muzeum posloužilo jako inspirační zdroj a odborné zázemí. Mezi tyto nové platformy patřilo textilní oddělení, které mělo soustředit veškerou muzejní práci v oblasti textilnictví v Československu, dále byl zřízen Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a spolu s dalšími institucemi byl iniciován vznik organizace [[Ústav lidové a umělecké výroby|ÚLUV]]. Tento slibný poválečný rozvoj instituce rázně ukončil politický převrat v [[únor|únoru 1948]]. Byla zrušena Obchodní a živnostenská komora, čímž muzeum přišlo o svého zřizovatele. Následně byla zrušena i [[Země Moravskoslezská|Země moravskoslezská]] a Moravské průmyslové muzeum tak ztratilo i rámec svojí působnosti. Stalo se pouhou pobočkou mladšího pražského muzea, které bylo totalitním režimem vzhledem ke své geografické poloze chápáno jako muzeum centrální. Brněnské muzeum opět pozbylo vlastní ediční a výstavní činnost. V rámci neustálých centralistických reorganizací 50. let se Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně i v Praze staly v roce 1959 součástí jednoho celku spolu s Národní galerií. Díky politickým tlakům muzeum, podobně jako na počátku [[První republika|První republiky]], ztratilo svůj odborný personál. Situace se konsolidovala až koncem padesátých let, kdy se pozvolna etablovali mladí kurátoři, chtějící v Brně obnovit svébytnou pozici instituce muzea [[Užité umění|užitého umění]]. Jejich plány byly realizovány až v roce 1961. Ovšem pouze částečně. V roce 1960, kdy dochází k reorganizaci státního uspořádání, došlo k vyčlenění bývalé Zemské galerie ze svazku [[Moravské zemské muzeum|Moravského muzea]]. Spolu s ní utvořilo Uměleckoprůmyslové muzeum celek nový, pojmenovaný jako [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]]. V době socialismu tak Uměleckoprůmyslové muzeum funguje v etablovaných poměrech bez existenčních těžkostí. Je obnovena standardní muzejní činnost, tentokráte dokonce v dlouhodobém časovém horizontu, který umožňuje koncepční práci, výchovu generace historiků užitého umění jako byli Alena Adlerová, Jarmila Novotná, nebo [[Karel Holešovský]]. Současně však ztrátou autonomie pozbylo Uměleckoprůmyslové muzeum specifika své práce. Budova Uměleckoprůmyslového muzea se stala ústředním pracovištěm Moravské galerie, poskytla své zázemí pracovníkům většiny oddělení, jakož i depozitáře a výstavní prostory. Zpočátku organizačně udržovaná homogenost pracovníků i celku Uměleckoprůmyslového muzea byla na počátku 21. století zrušena a tento stav fakticky trvá dodnes. V červnu roku 2017 byla zrušena stálá výstava designu ze sbírek muzea. Vnitřní nivelizace celku konotuje se ztrátou povědomí veřejnosti o dříve významné instituci, čímž se uzavírá i pomyslná značka Uměleckoprůmyslové muzeum Brno.

* [[Stanislav Sochor]] 1923-1938

* [[Jiří Hlušička]] 1961-1989

* [[Kaliopi Chamonikola]] 1997-2003

* [[Marek Pokorný]] 2004-2012