Arnošt Kryštof z Kounic: Porovnání verzí

| jméno = Arnošt Kryštof <br> hrabě z Kounic-Rietbergu

V dubnu 1770 byl jmenován [[Moravský zemský hejtman|zemským hejtmanem na Moravě]], z Neapole do [[Brno|Brna]] ale dorazil až v říjnu (do té doby jej ve výkonu úřadu zastupoval [[nejvyšší zemský komorník]] [[Jan Kryštof Blümegen]]).<ref>SVITÁK, Zbyněk: ''Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782''; [[Matice moravská]], Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy; Brno, 2011; s. 161–163 ISBN 978-80-86488-91-2</ref>. Jako moravský zemský hejtman (se stanoveným platem 6 000 zlatých ročně) pobýval střídavě v Brně a na [[Slavkov u Brna (zámek)|zámku Slavkov]], který byl hlavním rodovým sídlem. Příležitostně navštěvoval i příbuzné na dalších moravských zámcích ([[Velké Meziříčí (zámek)|Velké Meziříčí]], [[Moravský Krumlov (zámek)|Moravský Krumlov]], [[Jaroměřice nad Rokytnou (zámek)|Jaroměřice nad Rokytnou]]). V nejvyšším zemském úřadu Moravského markrabství se angažoval jen sporadicky, první polovinu roku 1772 ostatně strávil ve Vídni. Z roku 1772 je doložena jeho účast na zahájení výstavby [[Brněnská káznice|káznice v Brně]]<ref>''Položení základního kamene káznice'' in: ''Encyklopedie Brna'' [https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=5116 dostupné online]</ref> Ve funkci moravského zemského hejtmana setrval necelé dva roky, protože prostřednictvím konexí svého otce usiloval o vyšší funkci u dvora. V říjnu 1772 byl jmenován generálním ředitelem dvorských staveb (''General-Hof-Baudirector'') s platem 8 000 zlatých ročně a po poslední účasti na zasedání [[Moravský zemský sněm|moravského zemského sněmu]] v listopadu 1772 odešel do Vídně.<ref>SVITÁK, Zbyněk: ''Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782''; [[Matice moravská]], Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy; Brno, 2011; s. 216–217 ISBN 978-80-86488-91-2</ref> Zatímco o své předchozí funkce jevil jen vlažný zájem, úřadu dvorského stavebního ředitele se chopil s nevšedním zápalem. Jako zadavatel zakázek pro státní a dvorské stavby prosazoval představitele nových trendů v architektuře ([[Franz Anton Hillebrandt]], Johann Ferdinand Hetzendorf, Isidor Canevale).<ref>CERMAN, Ivo, KONEČNÝ, Michal: ''Tváře osvícenství'', [[Národní památkový ústav]], [[Kroměříž]], 2021; s. 150–153 ISBN 978-80-907400-8-2</ref> Proslul také jako mecenáš malířů a byl protektorem vídeňské [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|Akademie výtvarných umění]].<ref>[[Jiří Kroupa|KROUPA, Jiří]]: ''Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810''; Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Brno, 2006; s. 182 ISBN 80-7366-063-6</ref> Podporoval i hudební skladatele, mimo jiné byl patronem [[Wolfgang Amadeus Mozart|W. A. Mozarta]], kterého hostil již jako vyslanec v Neapoli. Během trvalého pobytu ve Vídni patřil k úzkému okruhu přátel a spolupracovníků císaře [[Josef II.|Josefa II.]] a v roce 1772 byl jmenován rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]].<ref group="pozn.>Z rytířů dekorovaných Zlatým rounem byl v roce 1772 nejmladší. Původně se s ním nepočítalo, na seznam plánovaného jmenování byl doplněn až po intervenci své švagrové [[Marie Eleonora z Lichtenštejna|Marie Eleonory z Lichtenštejna]], která patřila k blízkému okruhu přátel [[Josef II.|Josefa II.]] V roce 1772 se řádovým rytířem Zlatého rouna stal také jeho švagr [[Karel Boromej Josef z Lichtenštejna|Karel z Lichtenštejna]], dále například [[Charles Joseph de Ligne]], [[František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu|František Gundakar Colloredo]] nebo [[Ferdinand Filip z Lobkovic]].</ref><ref>[[František Lobkowicz (genealog)|LOBKOWICZ, František]]: ''Zlaté rouno v zemích českých''; (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 272</ref> Vrcholem Arnoštovy kariéry byla funkce [[Dvorský maršálek|nejvyššího maršálka císařského dvora]], kterou zastával v letech 1789–1797.<ref name="Cerman"/>

* [http://genealogy.euweb.cz/bohemia/kaunitz4.html Rodokmen Kouniců na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)]