Evangelická církev v Rakousku (1781–1918): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění literatury |
→Vznik církve: doplnění |
||
Řádek 6:
I přes výše uvedená omezení se na území Čech a Moravy přihlásilo do roku [[1787]] k Augsburskému vyznání přibližně 19.000 osob, k Helvetskému 59.000 osob, což dohromady činilo zhruba 1,84% obyvatel. Vzorem pro legalizaci obou uvedených konfesí byl stav v [[Svatá říše římská|Říši římské národa německého]], kde byla tato dvě vyznání legálně existovala na základě usnesení [[Vestfálský mír|Vestfálského míru]]. České náboženské tradici předbělohorského období však tento stav odpovídal jen částečně, neboť nové uspořádání na základě tolerance nepočítalo se specifickými konfesními útvary [[Česká reformace|české reformace]]. Ve svém důsledku však bylo omezení na dvě hlavní reformační konfese logické, neboť církevní struktury [[Utrakvismus|utrakvistické církve]] již neexistovaly vůbec, [[Mikuláš Ludvík Zinzendorf|Mikulášem Ludvíkem Zinzendorfem]] obnovená [[Jednota bratrská]] se hlásila k Augsburské konfesi a sbory polské jednoty bratrské, kde našli po Bílé hoře útočiště čeští a moravští bratří, náležely do svazku reformované církve.
Velká část evangelíků první generace pocházela z vesnického prostředí, sbory vznikaly zejména v severovýchodních a východních Čechách, v [[Polabí]], na Moravě na [[Valašsko|Valašsku]], na [[Horácko|Horácku]] a jižně od [[Brno|Brna]], ve [[Slezsko|Slezsku]] především na [[Těšínsko|Těšínsku]], a zejména na [[Slovensko|Slovensku]], kde výrazně zahustily síť starších [[Artikulární kostely|artikulárních sborů]]. Rozhodování pro jednu nebo druhou konfesi bylo pro většinu hlásících se evangelíků obtížné, probíhalo pod vlivem agitujících exulantů, svou roli sehrával často také subjektivní úsudek podle charakteru bohoslužeb, přičemž luterské více evokovaly katolické prostředí, od nějž se evangelíci chtěli distancovat.<ref>ŘÍČAN, R.: Od úsvitu reformace, 268.</ref> Toto základní rozdělení českých a moravských evangelíků do dvou konfesí přetrvalo až do doby vzniku [[Československo|Československé republiky]]. Převážně stranou obou konfesí zůstali náboženští blouznivci jako specifický zjev toleranční doby, za své přesvědčení však byli pronásledováni.<ref>ŘÍČAN, R.: Od úsvitu reformace, 269-270.</ref>
=== Školství ===
| |||