Hermann Friedrich Kohlbrügge: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění a rozšíření
Řádek 9:
== Život a dílo ==
 
Po otci pocházel z německé [[Luteránství|luterské]] rodiny, avšak jeho rodnou řečí byla [[Nizozemština|holandština]]. V mládí pracoval v mýdlárně svého otce, zároveň studoval filozofii a teologii. V roce [[1826]] po smrti svého otce prožil [[Náboženská konverze|obrácení]] a v následujícím roce se stal pomocným kazatelem luterského sboru v Amsterodamu. Své první působiště opustil však již po čtvrt roce po dogmatickém konfliktu s racionalisticky orientovaným farářem. V následujícím období pokračoval ve studiu na univerzitě v [[Utrecht|Utrechtu]], kde v roce [[1829]] získal doktorát na základě dizertační práce na téma 45. [[Kniha žalmů|žalmu]]. Sňatkem se zámožnou nevěstou si zajistil existenční nezávislost a začal se věnovat studiu dějin [[Reformovaná církev|reformované církve]]. V roce [[1830]] do ní chtěl přestoupit, ale církevní úřad, stojící pod vlivem [[Racionalismus|racionalismu]] jej tehdy odmítl. V roce [[1833]] poprvé navštívil sbor v Elberfeldu (dnes součást [[Wuppertal|Wuppertalu]]), kde jej zaujal jeho duchovní rozkvět, avšak navzdory jeho kázáním, která zde měla velký ohlas, mu církevní úřady v [[Berlín|Berlíně]] neschválili jeho záměr stát se zdejším duchovním pastýřem. Navrátil se do [[Holandsko|Holandska]] a deset let se v Utrechtu věnoval dráze soukromého učitele. Teprve v roce [[1845]] byl přijat Holandského reformovaného sboru v Elberfeldu, který se mezitím stal - se schválením [[Fridrich Vilém IV.|Bedřicha Viléma IV.]] - nezávislým na pruské zemské unionované církvi a začlenil se do struktur Holandské reformované církve.
 
Byl odpůrcem [[liberální teologie]] a hlásil se ke konfesionalistické reformované teologii se silným [[Pietismus|pietistickým]] nábojem. Stal se předním šiřitelem [[Neokalvinismus|neokalvinismu]]. Jeho vliv zasáhl především prostředí reformovaných církví a působením Johanna Wichelhause, mimořádného profesora v [[Halle (Saale)|Halle]], a svého zetě [[Eduard Böhl|Eduarda Böhla]], řádného profesora teologie ve Vídni, i akademické kruhy. K jeho stoupencům patřil také Adolf Zahn, rovněž pastor v Elberfeldu a poté ve [[Stuttgart|Stuttgartu]], který publikoval řadu spisů, z nichž některé se staly klasickými díly neokalvinismu. Kohlbrügge zdůrazňoval naprostou zkaženost člověka a jeho neschopnost postavit se vůči hříchu, ve které je odkázán pouze na nezaslouženou milost, které se dostává lidem jen ze zcela svobodného Božího rozhodnutí. Programově se vracel k jádru [[Reformace|reformační]] teologie, kterou vykládal radikálním způsobem, zejména pokud jde o jeho navýsost pesimistickou antropologii, kterou se obrátil proti [[Svatý Augustin|augustinskému]] křesťanství. Není překvapivé, že jeho literární dílo tvoří především [[kázání]], která vydával jednotlivě i ve větších sbírkách.