Vyhlazovací tábor Belzec: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
výslovnost
Oprava českého skloňování - Belžec bez Belžce (podobně jako Hradec) - české skloňování místo anglického - použito i v překladu knihy Roberta Kuwalka - Vyhlazovací tábor v Belžci
Řádek 1:
[[Soubor:Poland Belzec - extermination camp mausoleum.jpg|náhled|250px|Pomník a muzeum]]
'''Belzec''' (oficiální název tábora '''SS-Sonderkommando Belzec''', výslovnost polsky: {{{výslovnost|bɛu̯ʐɛt͡s}}}, anglicky: {{{výslovnost|bɛl.zɛk|}}} nebo {{{výslovnost|bɛw.ʒɛts|}}}) byl první z [[nacismus|nacistických]] [[Vyhlazovací tábor|vyhlazovacích táborů]] vytvořených za účelem naplnění [[Operace Reinhard|Aktion Reinhardt]]. Tábor se začal budovat v listopadu 1941 v okupovaném [[Polsko|Polsku]] nedaleko vesnice [[Bełżec]], ležící při železniční trati [[Lublin]]-[[Lvov]]. Toto území bylo v té době součástí [[Generální gouvernement|Generálního gouvernementu]]. Právě v tomto táboře měla být otestována technologie zabíjení, která se předtím využívala v institucích programu Euthanasie.
 
Tábor byl prvním z řady účelových zařízení určených pouze pro vyvraždění židovské populace z dané lokality, které bylo po naplnění cíle zrušeno. V krátké době následovaly tábory [[Vyhlazovací tábor Sobibor|Sobibór]] a [[Vyhlazovací tábor Treblinka|Treblinka]] se stejným účelem a osudem. Internaci ve vyhlazovacím táboře BelzecBelžec přežili pouze dva Židé: [[Rudolf Reder]] a Chaim Herszman. Nedostatek svědků je tak důvodem poměrně malé znalosti o táboře.
 
Prvním velitelem byl [[Christian Wirth]], druhým a posledním byl [[Gottlieb Hering]], který také tábor uzavřel a zlikvidoval. Táborem prošli i další neblaze proslulí příslušníci [[Schutzstaffel|SS]] jako například [[Kurt Franz]].{{Zdroj?}}
Řádek 8:
== Budování a provoz tábora ==
Tábor byl svou rozlohou malý, zhruba 270 x 270 m. Celý tábor byl obehnán ostnatým drátem s důmyslným maskováním vytvořeným z větví. Dělil se na dvě části. První část tábora byla určena pro personál a židovské vězně určené pro práci v táboře, kteří byli vybráni z příchozích transportů. Druhá část tábora byla pouze likvidační a tvořily jí [[Plynová komora|plynové komory]], hromadné hroby a jámy na spalování mrtvol. První testy funkčnosti plynových komor byly uskutečněny v únoru 1942 za použití oxidu uhelnatého, který vyráběl benzínový motor.<ref>
https://www.hdot.org/debunking-denial/ds6-engines-used/</ref> Po shledání, že vše funguje tak jak má, se v březnu 1942 vyhlazovací plán rozběhl na plné obrátky. V první fázi měl BelzecBelžec tři funkční plynové komory.
 
V táboře bylo za krátkou dobu jeho provozu (od března 1942 do prosince 1942) zavražděno asi 435 000 [[Židé|Židů]] v plynových komorách.<ref>K tomuto číslu došli moderní badatelé na základě telegramu operačního vedoucího ''Aktion Reinhard'' Hermanna Höfleho, který zachytily britské tajné služby a jehož význam byl objeven teprve nedávno. Telegram udává, že do konce roku 1942 bylo v Belzci zavražděno 434 508 Židů. V roce 1943 pak do tábora nedorazil již žádný evidovaný transport, ale došlo k likvidaci pracovního komanda, jehož členové byli posláni do [[Vyhlazovací tábor Sobibor|Sobiboru]] a tam pozabíjeni. Viz [http://hgs.oxfordjournals.org/content/15/3/468.full.pdf+html A New Document on the Deportation and Murder of Jews during "Einsatz Reinhardt" 1942]</ref> První velký transport přijel do BelzeceBelžce 17. března 1942 z [[Lublin|Lublinu]], toto datum je považováno za začátek [[operace Reinhard]]. Během prvních čtyř týdnu bylo do BelzekuBelžce posláno 30000 z celkových 37000 obyvatel [[Ghetto|ghetta]] v Lublinu. Souběžně také dorazilo zhruba 18 až 20 tisíc Židů z okresu Lublin. Do 6. dubna 1942 přijelo dalších asi 30000 Židů z oblasti [[Lvov|Lvova]]. Celkem bylo v táboře během prvních čtyř týdnů (od 17. března do 14. dubna 1942) zavražděno zhruba 80000 Židů. Posléze byly transporty zastaveny a velitel tábora, [[Christian Wirth]] se vydal do Berlína.
 
Začátkem května 1942 navštívil SS-Oberführer Brack v Lublinu inspektora operace Reinhard [[Odilo Globocnik|Odilo Globocnika]]. Globocnik požádal Bracka o navrácení Wirtha a jeho lidí do tábora a prosil za další osoby, které za sebou mají zkušenost s programem Euthanasia. V polovině května 1942 se Wirth vrátil do tábora. Po krátké době transporty pokračovaly, a to z oblasti [[Krakov|Krakova]] a Lublinu. Celkem se jednalo o 22 000 Židů. Wirth si uvědomil, že se zvětšeným přísunem transportů nebudou současné dřevěné komory stačit a tak přerušil další transporty, což trvalo do konce června 1942. Začalo se se stavbou nových plynových komor, čímž skončila první etapa tábora BelzecBelžec.{{Zdroj?}}
 
Po dostavbě nových plynových komor začala druhá etapa tábora BelzecBelžec, kterou odstartovalo hromadné vraždění v daleko větším měřítku, než bylo doposud. První transporty dorazily do BelzekuBelžce ve druhém týdnu měsíce července 1942 a pokračovaly pravidelně až do prosince téhož roku, kdy [[Schutzstaffel|SS]] transporty pozastavila, protože již drtivá většina Židů z Generálního gouvernementu byla zavražděna. Do BelzekuBelžce bylo za tu dobu posláno 130 000 Židů z oblasti Krakova, 225 000 Židů z oblasti Lvova a další tisíce z Lublinu, [[Radom|Radomi]] a dalších. Kromě Židů bylo v BelzekuBelžci zplynováno několik stovek Romů.{{Zdroj?}}
 
== Život v táboře ==