Wikipedie

Rudolf Josef z Colloreda: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Éra Josefa II. (1765–1790): první tajné porady, předzvěst válek o bavorské dědictví
značka: editor wikitextu 2017
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 177:
Důležitým životním mezníkem a zároveň potvrzením prestižního společenského postavení se pro hraběte Rudolfa Josefa stalo jeho povýšení do knížecího stavu.<ref>Dekret je datován 24. 12. 1763. Srov. Národní archiv Praha, Salbuchy, kniha 216, f. 133v – 144v.</ref> Dne 24. prosince 1763 ho císař František I. Štěpán povýšil do knížecího stavu s oslovením „Hochgeborener / Vysokorozený“ v [[České království|Království českém]] a 29. prosince 1763 do říšského knížecího stavu s oslovením „Hochgeborener, lieber Oheim und Fürst / Vysokorozený, milý strýc a kníže“ v linii [[Primogenitura|prvorozenectví]], zároveň mu potvrdil jeho otci Jeronýmovi hraběti z Colloreda císařem Karlem VI. v prosinci roku 1724 udělený titul [[Hrabě|dvorský falckrabí]] s velkým palatinátem (komitivem) a udělení privilegia razit zlaté a stříbrné mince jemu a jeho potomkům. O rok později obdržel titul knížete v [[Dědičné habsburské země|dědičných habsburských zemích]], následující rok 1765 uherský [[inkolát]] a za své zásluhy [[Královský uherský řád sv. Štěpána|uherský řád sv. Štěpána]] v hodnosti „rytíř velkokříže“ (Ritter des heil. St. Stephani - Ordens Großkreuz).<ref>Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 141-142.</ref>
 
Lexikon pokynů pro psaní dopisů (Gründliche Anweisung zum Briefschreiben) podle nejnovějšího německého pravopisu a nové titulární knihy z roku 1770 uváděl přesnou formu titulování knížete z Colloreda. „''[[Jasnost (predikát)|Nejjasnější Výsosti]], knížeti a pánovi, panu Rudolfovi, [[Svatá říše římská|svaté Římské říše]] knížeti z a na Colloredu, hraběti z Waldsee, vicehraběti z Melsu a markraběti (markýzi) ze St. Sofie, pánu na dominiu Opočno, Staatz, Siebenhirten, Sierndorf, Föllim a na hradě Gravendorfu, [[Nejvyšší stolník|nejvyššímu dědičnému stolníkovi]] v [[České království|Království českém]], rytíři zlatého rouna a rytíři velkokříže řádu sv. Štěpána, Jeho římsko-císařského a císařsko-královského apoštolského majestátu skutečnému tajnému radovi, císařskému konferenčnímu- a Jeho císařsko-uherského a královsko-českého apoštolského majestátu [[Konferenční ministr|konferenčnímu ministrovi]], [[Komorník (úřad)|komořímu]] a říšskému dvorskému vicekancléři''.“:<ref>Theophilus: Gründliche Anweisung zum Briefschreiben: nach der besten deutschen Schreibart; Nebst Deutlichem Unterrichte zur deutschen Orthographie, und einem Neuen Titularbuche, ingleichen einem kurzgefassten Zeitungs-Lexico, und Anhang von Handlungsbriefen, wie auch in Kupfer gestochene Vorschriften, J.G. Müller Leipzig, 1770, s. 72: ''An den Fürsten von Colloredo. Dem Durchlauchtigsten Fürsten und Herrn, Herrn Rudolph, des heil. Rom. Reichs Fürster von und zu Colloredo, Grafen zu Waldsee, Vice-Grafen zu Melß und Marggrafen zu St. Sophia, Herrn der Herrschaften Opotschna, Staats, Siebenhirten, Sirndorf und Vesten Gravendorf, Obrist-Erb-Truchsesse im Königreiche Böheim, Rittern des goldnen Vliesses, und des heil. St. Stephani-Ordens Großkreuze, Ihre Röm. Kaiserl. auch Kaiserl. Königl. Apostol. Manjeståten wirkl. Geh. Rathe, Reichs-Conferenz- und Ihre Kaiserl. zu Hungarn und Böheim Kónigl. Apostol. Majestät Conferenz-Ministern, Cåmmerer, und Reichs-Hof-Vice-Canzlern.''</ref><ref group="pozn.">Titul státního a konferenčního ministra se v 18. století uděloval členům knížecího kabinetu pro zdůraznění jejich obzvláště důležitého postavení ve vládě.</ref>
 
{{Citát v rámečku|[[Jasnost (predikát)|Nejjasnější Výsosti]], knížeti a pánovi, panu Rudolfovi, [[Svatá říše římská|svaté Římské říše]] knížeti z a na Colloredu, hraběti z Waldsee, vicehraběti z Melsu a markraběti (markýzi) ze St. Sofie, pánu na dominiu Opočno, Staatz, Siebenhirten, Sierndorf, Föllim a na hradě Gravendorfu, [[Nejvyšší stolník|nejvyššímu dědičnému stolníkovi]] v [[České království|Království českém]], rytíři zlatého rouna a rytíři velkokříže řádu sv. Štěpána, Jeho římského císařského a císařsko-královského apoštolského majestátu skutečnému tajnému radovi, římskému císařskému konferenčnímu- a Jeho císařského uherského a královského českého apoštolského majestátu [[Konferenční ministr|konferenčnímu ministrovi]], [[Komorník (úřad)|komořímu]] a říšskému dvorskému vicekancléři.}}
 
Knížecí titul od konce dvacátých let 17. století automaticky nadřazoval jeho držitele nad ostatní šlechtice a zařazoval jej mezi vskutku elitní společnost v habsburské monarchii i za jejími hranicemi. Byla to meta, které dosáhlo v raném novověku jen o něco málo více než dvacet urozených, byť se o to snažila celá řada dalších velmi významných mužů.{{#tag:ref|Jednalo se především o Auersperky, Clary-Aldringeny, Ditrichštejny, Eggenberky, Fürstenberky, Gonzagy, Khevenhüller-Metsche, jednu linii Kinských, Kounice, Lamberky, Lichtenštejny, Lobkovice, Mansfeldy, Montecuccolie, Paary, Piccolominie, Portie, Salmy, Schwarzenberky, Starhemberky, Trautsony a také Colloredy. Ti patřili do velké vlny povyšování, která proběhla v šedesátých letech 18. století.<ref>Thomas KLEIN, Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550–1806, Blätter für deutsche Landesgeschichte 122, 1986, s. 137-192; přehled knížecích rodů uvádí {{Citace monografie | příjmení = Županič | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Županič | příjmení2 = Stellner | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Stellner | příjmení3 = Fiala | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Fiala | titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české | vydavatel = Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 340 | isbn = 80-86493-00-8}}</ref>|group="pozn."}} Komplikovaná integrace čtyř generací rodu Colloredů do vídeňské dvorské společnosti byla jeho osobou úspěšně dovršena.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Josef_z_Colloreda“