Symfonie: Porovnání verzí

Přidáno 6 848 bajtů ,  před 3 měsíci
rozšíření Historie, proto odstraněn seznam skladatelů
m (prohození šablon)
(rozšíření Historie, proto odstraněn seznam skladatelů)
{{Možná hledáte|[[Sinfonia]]}}
[[Soubor:Václav Neumann,Česká filharmonie 1982 Kobe,Hyogo,Japan ヴァーツラフ・ノイマン指揮チェコ・フィルハーモニー管弦楽団Img749.jpg|náhled|Symfonický orchestr, zde [[Česká filharmonie]] s dirigentem [[Václav Neumann|Václavem Neumannem]] na koncertě v [[Japonsko|japonském]] [[Kóbe]] roku [[1982]]]]
'''Symfonie''' je v [[Klasická hudba|klasické hudbě]] cyklická [[hudební forma]] [[sonátová forma|sonátového]] typu, komponovaná pro větší až velké [[hudební nástroj|nástrojové]] obsazení (zpravidla [[Orchestr#Symfonick.C3.BD .28filharmonick.C3.BD.29 orchestr|symfonický orchestr]]). Sestává obvykle z několika odlišných částí. Ačkoli tento termín měl v minulosti, již od starého Řecka, mnoho významů, koncem 18. století získal význam, který je dnes běžný. K původně instrumentální symfonii té doby později přibyla možnost současného uplatnění dalších komponentů, např. sólového [[zpěv]]u, a [[Pěvecký sbor|sborů]] ([[Ludwig van Beethoven|Beethovenova]] [[Symfonie č. 9 (Beethoven)|''9. symfonie'']], [[Gustav Mahler|Mahlerova]] [[Symfonie č. 2 (Mahler)|''2. symfonie'']]), v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru [[bicí nástroj|bicích nástrojů]] (8. symfonie [[Miloslav Kabeláč|Miloslava Kabeláče]], skladby [[Krzysztof Penderecki|Krzystofa Pendereckého]]) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů ([[Philip Glass]]), původně nehudebních ([[John Cage]], [[György Ligeti]]), [[Industriální hudba|industriálních]], [[noise|hlukových]] a [[Ambientní hudba|ambientních]] zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru ([[Vladimír Hirsch]]) atd. Symfonie jsou notovány v hudební partituře, která obsahuje všechny nástrojové části, orchestrální hudebníci ovšem hrají z partitur, které obsahují pouze noty pro vlastní nástroj. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak [[interpretace|interpretačního]], a je proto právem perlou a vrcholem v oboru [[Hudební skladatel|skladatelského]] umění i umění [[koncert]]ní interpretace.
'''Symfonie''' je cyklická [[hudební forma]] [[sonátová forma|sonátového]] typu, komponovaná pro větší až velké [[hudební nástroj|nástrojové]] obsazení (zpravidla [[Orchestr#Symfonick.C3.BD .28filharmonick.C3.BD.29 orchestr|symfonický orchestr]]).
 
K původně instrumentální symfonii později přibyla možnost současného uplatnění dalších komponentů, např. sólového [[zpěv]]u, [[Pěvecký sbor|sborů]], v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru [[bicí nástroj|bicích nástrojů]] (8. symfonie [[Miloslav Kabeláč|Miloslava Kabeláče]], skladby [[Krzysztof Penderecki|Krzystofa Pendereckého]]) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů ([[Philip Glass]]), původně nehudebních ([[John Cage]], [[György Ligeti]]), [[Industriální hudba|industriálních]], [[noise|hlukových]] a [[Ambientní hudba|ambientních]] zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru ([[Vladimír Hirsch]]) atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak [[interpretace|interpretačního]], a je proto právem perlou a vrcholem v oboru [[Hudební skladatel|skladatelského]] umění i umění [[koncert]]ní interpretace.
 
== Historie ==
SymfonickáVýznam forma se rozvinula předevšímvýrazu v&nbsp;období [[klasicismusDějiny hudby|klasicismuhudební historii]] azaznamenal [[romantismus|romantismu]],v avšakprůběhu staletí mnoho změn. původPůvod tohoto útvaru i slova ''symfonie'' (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v&nbsp;[[Starověk|antickém]] [[Starověké Řecko|Řecku]]. Význam výrazu v&nbsp;[[hudební historie|hudební historii]] zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve [[Umění starověkého Řecka|starověké řecké hudbě]] představoval tento výraz tedy totéž, co dnes -[[konsonance]], v&nbsp;[[16.<ref>{{Citace století]] to byla každá vokální skladba s&nbsp;instrumentálním doprovodem, v&nbsp;17. století je ''sinfonia'' předehrou k&nbsp;[[opera|opeře]], atd. Právě tato „předehra“ - ''sinfonia'', se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v&nbsp;průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů či sólistů atd.)monografie
| příjmení = Sadie
| jméno = Stanley
| příjmení2 = Tyrrell
| jméno2 = John
| titul = The New Grove Dictionary of Music and Musicians
| url = https://books.google.cz/books?id=mCUKAQAAMAAJ&dq=The+New+Grove+Dictionary+of+Music+and+Musicians&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
| vydavatel = Grove's Dictionaries
| počet stran = 1030
| isbn = 978-1-56159-239-5
| poznámka = Google-Books-ID: mCUKAQAAMAAJ
| jazyk = en
}}</ref>
 
Ve [[Středověk|středověku]] bylo slovo používáno k označení různých hudebních nástrojů, zejména těch, které byly schopné produkovat více než jeden zvuk současně. [[Isidor ze Sevilly]] používal slovo symfonie k označení dvouhlavého bubnu. Od 12. století se tímto slovem ve [[Francie|Francii]] označovala například [[niněra]]. V [[Anglie|Anglii]] bylo v 16. století běžné takto označovat [[cimbál]]. V [[Němčina|němčině]] byla ''symphonie'' obecným termínem pro [[Cembalo|spinety]] a jiné strunné nástroje dokonce až do 18. století.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Marcuse
| jméno = Sibyl
| titul = Musical Instruments: A Comprehensive Dictionary
| url = https://books.google.cz/books?id=soa2QgAACAAJ&dq=isbn:0393007588&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
| vydavatel = Norton
| počet stran = 608
| isbn = 978-0-393-00758-9
| poznámka = Google-Books-ID: soa2QgAACAAJ
| jazyk = en
}}</ref>
 
Od [[16. století]] začaly být jako symfonie pojmenovávány vokální skladby s&nbsp;instrumentálním doprovodem (např. ''Sacrae symphoniae'' [[Giovanni Gabrieli|Giovanni Gabrieliho]] z roku 1597). V&nbsp;17. století je ''sinfonia'' předehrou k&nbsp;[[opera|opeře]] (tzv. italská předehra). Právě tato „předehra“ - ''sinfonia'', se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v&nbsp;průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů či sólistů atd.). Dost velkým rozdílem oproti budoucím symfoniím ovšem je, že v 17. století skladby určené pro velký orchestr přesně neurčovaly, jaké nástroje mají hrát které části, jak je tomu od 19. století běžné. Když totiž skladatelé 17. století psali skladby, počítali s tím, že je bude provádět taková skupina hudebníků, která bude zrovna k dispozici, s rozdílnou velikostí i nástrojovým obsazením.
 
Důležité pro rozvoj žánru byly i sociální faktory, zejména [[Aristokracie|aristokratický]] zvyk 18. století vydržovat si vlastní orchestr, zvláště ve středoevropském prostoru. Takoví šlechtici pak podněcovali skladatele, aby začali psát právě složitější skladby pro své větší orchestry. V případě zakladatele symfonie v dnešním smyslu, [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]], to byl například italsko-český šlechtický rod [[Morzinové|Morzinů]]. Rozhodující úlohu sehrál pak [[Karel Josef z Morzinu]], který jmenoval okolo roku 1757 Haydna kapelníkem svého orchestru na zámku [[Dolní Lukavice]] poblíž [[Plzeň|Plzně]]. Právě pro tento orchestr Haydn napsal své první symfonie.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kapsa
| jméno = Václav
| příjmení2 = Kapsová
| jméno2 = Lenka
| titul = Account books, names and music: Count Wenzel von Morzin's "Virtuosissima Orchestra"
| periodikum = Early Music
| datum vydání = 2012
| ročník = 40
| číslo = 4
| strany = 605–620
| issn = 0306-1078
| url = https://www.jstor.org/stable/23391554
| datum přístupu = 2021-10-04
}}</ref> (Velký mecenášem byl již [[Václav z Morzinu]] pro nějž [[Antonio Vivaldi]] napsal ''[[Čtvero ročních dob]]''). Haydn během 36 let napsal nejméně 106 symfonií
 
V době „otce“ [[Vídeňský klasicismus|klasické symfonie]] Josepha Haydna měla symfonie obvykle [[Sonátová forma|sonátovou cyklickou formu]] o&nbsp;čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku [[20. století]]. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém [[Hudební skladatel|skladateli]], jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí. Zpočátku byly symfonie výhradně [[Smyčcový nástroj|smyčcové]], časem se přidávaly další nástroje, nejprve [[Lesní roh|rohy]] a [[Hoboj|hoboje]]. Symfonická hudba měla zprvu tři epicentra, [[Milán]], [[Vídeň]] a [[Mannheim]]. Tzv. [[mannheimská škola]] (založené českými hudebníky, především [[Jan Václav Stamic|J. V. Stamicem]] a jeho syny) měla na rozvoj [[Sonátová forma|sonátové formy]] a symfonie velký vliv. Také ve vídeňském centru působil český autor: [[Jan Křtitel Vaňhal]]. Dále pak [[Georg Christoph Wagenseil]] nebo [[Karl Ditters von Dittersdorf]]. Milánská škola se soustředila kolem [[Giovanni Battista Sammartini|Giovanniho Battisty Sammartiniho]]. Žánru se posléze chopil [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]], který vytvořil 47 symfonií za 24 let.
 
Revoluci v žánru způsobil na začátku 19. století [[Ludwig van Beethoven]]. Povýšil symfonii z každodenního žánru produkovaného ve velkém množství (jak je patrné z počtu symfonií Haydnových a Mozartových) na vrcholnou formu, ve které se skladatel snažil zkoncentrovat hudební nápady a emoce do několika málo děl. První dvě Beethovenovy symfonie sice ještě napodobují Mozarta a Haydna, počínaje [[Symfonie č. 3 (Beethoven)|Třetí symfonií]] (''Eroica'') však Beethoven rozšířil rozsah a ambice tohoto žánru. V roce 2016 ji světoví dirigenti proto vyhlásili nejlepší symfonií všech dob.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Beethovenova Eroica je nejlepší symfonií všech dob, rozhodli dirigenti {{!}} Kultura
| periodikum = Lidovky.cz
| url = https://www.lidovky.cz/kultura/beethovenova-eroica-je-nejlepsi-symfonii-vsech-dob-rozhodli-dirigenti.A160805_105415_ln_kultura_hep
| datum vydání = 2016-08-05
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-10-04
}}</ref> Jeho [[Symfonie č. 5 (Beethoven)|symfonie č. 5]] (zvaná též ''Osudová'') je možná nejslavnější symfonie vůbec (zvláště díky úvodní větě, jež se stala jednou z nejznámějších světových melodií). Poskytla model převzatý pozdějšími symfoniky. Beethovenovo dílo vrcholilo [[Symfonie č. 9 (Beethoven)|9. symfonií]] se známou ''Ódou na radost''.
 
Obrovského rozmachu pak symfonie dosáhla v éře [[Romantismus (hudba)|romantismu]]. Zejména díky [[Hector Berlioz|Hectoru Berliozovi]] (''[[Fantastická symfonie]]''), [[Franz Schubert|Franzi Schubertovi]] (''Nedokončená''), [[Antonín Dvořák|Antonínu Dvořákovi]] ([[Symfonie č. 9 (Dvořák)|''Novosvětská'']]) a [[Gustav Mahler|Gustavu Mahlerovi]] (''Vzkříšení''). Žánru se věnovali i [[Felix Mendelssohn-Bartholdy]], [[Robert Schumann]], [[Ferenc Liszt]], [[Anton Bruckner]], [[Johannes Brahms]], [[Petr Iljič Čajkovskij]], [[Camille Saint-Saëns]], [[Alexandr Porfirjevič Borodin|Alexandr Borodin]] nebo [[César Franck]]. Oblíbenost symfonie jen na čas během 19. století potlačila [[symfonická báseň]]. Tyto básně ale byly někdy seskládány do cyklu, čímž se znovu přiblížily symfonické formě (např. Smetanova ''[[Má vlast]]'').
Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. [[mannheimská škola|mannheimské školy]] (založené českými hudebníky, především [[Jan Václav Stamic|J. V. Stamicem]] a jeho syny) a vznik [[Sonátová forma|sonátové formy]].
 
Také modernističtí autoři se v žánru symfonie dobře zabydleli. Pod jejich vlivem došlo k další diverzifikaci stylu a obsahu děl. Někteří skladatelé, včetně [[Dmitrij Šostakovič|Dmitrije Šostakoviče]], [[Sergej Rachmaninov|Sergeje Rachmaninova]] nebo [[Carl Nielsen|Carla Nielsena]], pokračovali v tradiční čtyřvěté formě, jiní skladatelé variovali a inovovali: například 7. symfonie [[Jean Sibelius|Jeana Sibelia]] je v jedné větě, proti tomu ''Alpská symfonie'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] je rozdělena na dvaadvacet částí. Stažení do jediné věty si modernisté posléze velmi oblíbili, bazíroval na něm zejména [[Arnold Schoenberg]], později [[Kurt Weill]] nebo [[Paul Dessau]]. Podobná rozmanitost byla zaznamenána v délce symfonií. Gustav Mahler to ve svých pozdnějších dílech dotáhl až na 100 minut, [[Havergal Brian]] (Symfonie č. 1, tzv. ''Gotická'') v roce 1927 na 120 minut. Proti tomu Malá symfonie č. 1 od [[Darius Milhaud|Daria Milhauda]], ​​složená v roce 1917, trvá pouhé tři a půl minuty. Vedle tohoto experimentování se někteří autoři 20. století záměrně pokoušely evokovat původ žánru z 18. století, to je případ zejména [[Sergej Prokofjev|Sergeje Prokofjeva]] a [[Igor Stravinskij|Igora Stravinského]]. Někteří začali volit kratší a lehčí žánr, kterému se začalo říkat sinfonietta ([[Leoš Janáček]], Prokofjev). Za významné autory symfonií druhé poloviny 20. století bývají označováni [[Luciano Berio]] (''Sinfonia'', 1968) nebo [[Elliott Carter]] (''Symfonie tří orchestrů'', 1976).
Za „otce“ [[Vídeňský klasicismus|klasické symfonie]] je považován [[Joseph Haydn]]; v&nbsp;té době měla symfonie obvykle [[Sonátová forma|sonátovou cyklickou formu]] o&nbsp;čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku [[20. století]]. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém [[Hudební skladatel|skladateli]], jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí.
 
== SkladateléOdkazy ==
{{Upravit část}}
Mezi nejvýznamnější skladatele symfonické hudby jsou (řazeno [[chronologie|chronologicky]]):
* [[Joseph Haydn]]
* [[Wolfgang Amadeus Mozart]]
* [[Ludwig van Beethoven]]
* [[Franz Schubert]]
* [[Anton Bruckner]]
* [[Johannes Brahms]]
* [[Camille Saint-Saëns]]
* [[Petr Iljič Čajkovskij]]
* [[Antonín Dvořák]]
* [[Sergej Rachmaninov]]
* [[Gustav Mahler]]
* [[Bohuslav Martinů]]
* [[Sergej Prokofjev]]
* [[Dmitrij Šostakovič]]
* [[Miloslav Kabeláč]] a další.
 
=== Reference ===
Za nejdokonalejší symfonická díla lze považovat skladby Haydnovy (přes 100 [[Programní hudba|programních symfonií]]), Mozartovy (např. [[Symfonie č. 25 (Mozart)|Symfonie č. 25]] g-moll, [[Symfonie č. 40 (Mozart)|Symfonie č. 40]] g-moll, [[Symfonie č. 41 (Mozart)|Symfonie č. 41]] C dur „Jupiterská“), Beethovenovy (především [[Symfonie č. 3 (Beethoven)|3. Eroica]], [[Symfonie č. 5 (Beethoven)|5. „Osudová“]], [[Symfonie č. 6 (Beethoven)|6. „Pastorální“]], či [[Symfonie č. 9 (Beethoven)|9. „S ódou na radost“]]), Dvořákovy symfonie č. 7–9 ([[Symfonie č. 9 (Dvořák)|9. „Novosvětská“]] a Dvořákova [[Symfonie č. 9 (Dvořák)|„Novosvětská“]] jsou vůbec nejhranějšími symfoniemi na světě), dále pak symfonie Brucknerovy, Brahmsovy a Mahlerovy.
<references />
 
=== Související články ===
* [[Koncertantní symfonie]]
* [[Předehra (hudba)|Sinfonia]]
* [[Polyfonie]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=symfonie}}
Neregistrovaný uživatel