Krása: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Raffael Santi, Andrea Palladio. Další úpravy. |
filozofie značky: editace z Vizuálního editoru odkazy na rozcestníky |
||
Řádek 6:
Krása je ovšem také sociálním jevem (vztahování se společnosti ke vzhledu, zejména lidí), a ten pak studují [[sociologie]], [[antropologie]], [[kulturální studia]] či jiné [[Společenské vědy|humanitní a sociální vědy]]. Zvláštní zájem o krásu mají [[feminismus]] a [[genderová studia]]). Dobové ideály krásy a snaha se jim přizpůsobit mohou u některých lidí vést k psychickým či zdravotním problémům. [[Diskriminace]] na základě vzhledu bývá nazývána lookismus nebo atrakcionismus.
== Krása ve filozofii ==
=== Antika ===
Nejranější západní teorii krásy lze nalézt v dílech raných řeckých filozofů, tzv. [[Předsókratici|předsókratiků]]. Již v jednom [[Hérakleitos|Hérakleitově]] fragmentu (č. 106) je zmiňována krása: "Pro Boha jsou všechny věci krásné, dobré, správné," píše Hérakleitos.
[[Pythagoras]] pojal krásu jako nástroj pro morální výchovu duše. Psal o tom, jak lidé prožívají potěšení, když vnímají zrakem nebo sluchem nějakou uspořádanou formu. Přímo [[Matematika|matematickým]] způsobem toto uspořádání prozkoumal v [[Hudba|hudbě]], když definoval základní poměry v [[Harmonická stupnice|harmonických stupnicích]]. Pro všechny [[Pythagoreismus|pythagorejce]] se krása stala neodpojitelnou od matematiky a možnosti matematického vyjádření. Byli to právě pythagorejci, kdo spojili vizuální krásu s proporcemi [[Zlatý řez|zlatého řezu]].
[[Sókratés]] začal krásu chápat jako projev božské dobroty. [[Xenofón]] uvádí, že tento názor zmínil v rozhovoru s [[Aristippos z Kyrény|Aristippem]]. Krása se stala předmětem zájmu i Sókratova žáka [[Platón|Platóna]]. V jeho díle ''[[Symposion (Platón)|Symposion]]'' je rozvinuta teorie ideje krásy za pomoci výkladu velekněžky Diotimy. Člověk se podle Platóna k ideji krásy postupně propracovává. Nejdříve vnímá krásu narcistickou, krásu vlastního těla a tváře. Poté se učí ocenit [[Erotika|erotickou]] krásu cizího těla. Poté se naučí vnímat krásu duše. Posléze se může propracovat na vyšší stupeň, kdy počíná vnímat krásu v institucích a zákonech. Pátým stupněm je vnímání krásy poznání. Nakonec se může člověk naučit vnímat krásu jako takovou, krásu samu o sobě, ideji krásy. Tehdy také podle Platóna krása splyne s pravdou. Platón také pojednává o kráse ve svém dialogu ''Faidros''. Krásu zde označil za ideu čnící nad všemi ostatními idejemi. Krása tak vlastně splývá s božstvím.
[[Aristotelés]] definoval krásu ve spise ''Metafyzika'' jako řád a symetrii. Vrací se de facto k pythagorejskému pojetí, když tvrdí, že ke kráse se lze dobrat matematickými metodami. Viděl také vztah mezi krásou a ctností.
Římský filozof [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v díle ''De Natura Deorum'' obnovil sokratovské pojetí, když krásu označil za důkaz boží existence.
== Galerie ==
| |||