Svatý grál: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 62.24.83.12 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je David V. bot
značka: rychlé vrácení zpět
Quentosh (diskuse | příspěvky)
m oprava chyb (interpunkce, tvarosloví, překlepy aj.)
Řádek 15:
 
== Etymologie ==
Evropské jazyky název svatého grálu odvozují z latinských termínů ''gradalis'', ''gradalus''<ref>[http://ducange.enc.sorbonne.fr/ Du Cange, vocabularium medii aevi, heslo GRADALUS]</ref> nebo ''(sanctum) graal'', které označují nádobu nespecifikovaného tvaru, často s přívlastkem ''svatá'', nebo ''drahocenná''.
[[File:The Holy Grail of Valencia.png|thumb|Svatý grál jako achátová miska ve zlaté montáži, poklad katedrály ve [[Valencie|Valencii]]]]
 
Řádek 22:
 
== Exempláře ==
Nejznámější středověké nádoby, uctívané jako svatý grál, se dochovaly ve Španělsku a v Itálii. S duchovní podporou románského grálu, uschovaného ve 12. století v [[Klášter San Juan de la Peña|klášteře San Juan de la Peña]] v Pyrenejích a v letech 1437–1439 přeneseného do pokladu katedrály ve Valencii, údajně zvítězili aragonští králové nad Maury. Druhý svatý grál v téže době pomáhal v [[reconquista|reconquistě]] králům Léonu a Kastilie. Třetí exemplář svatého grálu s označením ''Sacro catino graal'' je mělkou mísou, vybroušenou z průsvitného zeleného smaragdu a je vystaven v pokladnici katedrály v [[Janov]]ě. Méně úspěšné bylo prohlašování dalších nádob za svatý grál, například byzantských kalichů a konvic ze sardonyxu v pokladu dómu svatého Marka v Benátkách.<ref>David Buckton (ed.): ''Il tesoro di San Marco''. Olivetti Milano 1984, s. 86-94</ref> Hliněná či vosková ''pečeť svatého grálu'' byla v raném středověku pro ochranu vkládána do základů novostavby kostela.<ref>Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 2, Allgemeine Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Freiburg-Rom-Basel-Wien 1992, s. 40</ref>
 
== Legendy o Svatém grálu ==
Řádek 39:
* Okolo roku 1200 složil jiný Francouz, [[Robert de Boron]] působící na dvoře hraběte Gautiera de Montbéliard, svoji ''Grand estoire dou Graal,'' (česky ''Velká historie grálu'') formou epické básně o 3514 verších, ta bývá považována za nejdůležitější starofrancouzské literární dílo o Grálu. Robert de Boron již zhmotnil Grál do číše, jež byla užita u Poslední večeře a do níž později [[Josef z Arimatie]] zachytil Kristovu vytékající krev. Inspirací se Boronovi stal patrně apokryf [[Nikodémovo evangelium|Nikodémova evangelia]] ze 2.–3. století, později známý jako „Pilátovy spisy“. Přináší zprávu o odsouzení a smrti Ježíše Krista, kterou římský místodržitel Pilát údajně poslal císaři [[Tiberius|Tiberiovi]] do Říma.
 
* Německý dvorský básník [[Wolfram von Eschenbach]] napsal mezi lety 1197 a 1210 svého ''Parsifala,'' jeden z největších eposů německého středověku. Jako předloha mu posloužilo básnické dílo Chrétiena de Troyes. Ideální postava Wolframova díla, ParsivalParsifal se přes všechny pochybnosti, bolesti a zkoušky postupně z reálného pozemského rytíře stane neohroženým hrdinou ideálním a je po zásluze korunován za králekrálem Grálu. Wolfram von Eschenbach popisuje Grál jako kouzelný, zářící drahokam s magickými vlastnostmi, seslaný na zem anděly. Člověku, který na něj pohlédne, přinese nesmrtelnost. Grál je kámen, kterákterý dává rytíři životadárnou sílu, nazývá se ''„Lapis exillis“ ''', mezi jinými převládá mnoha význam „z nebe spadlý“. Jednou za rok, na Velký pátek, slétne z nebe holubice Ducha svatého a položí na tento kámen hostii, tím jej posvětí a obnoví jeho síly. Kromě toho rytíř potřebuje také bojové štětsíštěstí, které mu zajišťuje kouzelný meč.
 
== Přenesený význam ==
Jako svatý grál bývají označovány nedosažitelné předměty nebo myšlenky, které se snaží člověk vyzkoumat nebo rozluštit, čímž by měl dosáhnout zásadního pokroku.
 
V různých vědních oborech bývá za ''svatý grál'' označován např. lék na [[rakovina|rakovinu]], porozumění lidskému [[genom]]u, prokázání mimozemského života, anti-gravitačníantigravitační zařízení, [[studená fúze]] nebo [[teleportace]].
 
== Odkazy ==