Lise Meitnerová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m prohození šablon; kosmetické úpravy
m Čárka, mezery
Řádek 40:
| datum_vydání = 2012-02-15
| datum_přístupu = 2018-01-21}}</ref>
Své původní jméno Elise si již v mládí zkrátila na Lise. Rodina patřila k vyššímu měšťanskému stavu, její otec Dr. Philipp Meitner byl advokátem. Rodiče vychovávali malou Lisu jako protestantku, což nebylo v tehdejší době nic výjimečného. Sama Lise pak v roce 1908 opustila židovskou obec a nechala se v&nbsp;roce 1908 pokřtít jako protestantka. Již od mala se zajímala o přírodní děje a&nbsp;toto nadšení v ní vzbudilo touhu studovat. Tehdejší společnost byla ale ke studiu žen uzavřena. Díky podpoře svých liberálních rodičů složila formu externí maturitní zkoušky, což jí dalo možnost studovat na&nbsp; univerzitě. Roku 1901 započala studium fyziky na [[Vídeňská univerzita|univerzitě ve Vídni]]; k&nbsp;jejím profesorům patřil i&nbsp;[[Ludwig Boltzmann]]. Po&nbsp;obhajobě doktorátu (Lise byla teprve druhou ženou, která na&nbsp;Vídeňské univerzitě získala doktorský titul v&nbsp;oboru fyzika) se roku 1907 přestěhovala do&nbsp; [[Berlín]]a; zde spolupracovala s&nbsp;[[Max Planck|Maxem Planckem]] a&nbsp;chemikem [[Otto Hahn]]em v&nbsp;[[Chemický ústav císaře Viléma|Chemickém ústavu císaře Viléma]], každý z&nbsp;nich zde byl později vedoucím jednoho z&nbsp;oddělení. Při své spolupráci v&nbsp;oblasti [[Radioaktivita|radioaktivity]] se vzájemně doplňovali znalostmi fyziky a&nbsp;chemie. Již od&nbsp; počátku spolupráce publikovali několik prací. Zabývali se [[Aktinium|Aktiniem C]], [[Záření beta|zářením beta]], [[Thorium|Thoriem D]] aj. Do vzájemné spolupráce zasáhla první světová válka. Lisa nastoupila v červenci 1915 dobrovolně jako sestra obsluhující rentgen. Jedním z míst, kde působila, byla i&nbsp;nemocnice Červeného kříže v Praze, Karlíně. Do&nbsp;Berlína se vrátila v roce 1916, aby zde pokračovala spolu s&nbsp;Otto Hahnem ve&nbsp;výzkumu. Roku 1918 pak společně objevili dlouho hledaný chemický prvek [[protaktinium]]. S&nbsp;Otto Hahnem úzce spolupracovala až do roku 1920.
 
Roku 1923 objevila neradioaktivní zářivý přechod známý jako [[Augerův jev]]; jev byl nazván podle francouzského fyzika [[Pierre Auger|Pierra Augera]], který jej nezávisle na&nbsp;nich objevil o&nbsp;dva roky později.
Řádek 48:
V&nbsp;roce 1944 obdržel Hahn za objev štěpení uranu [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cenu za chemii]], avšak komise pro udělení Nobelovy ceny neocenila podíl Lisy Meitnerové. Svůj podíl hrála jednak politická situace v Evropě a její exil, ale také sám Hahn, který sice podíl Lisy jako teoretické fyzičky zcela nezpochybňoval, nicméně ani plně neuznal. Takovéto připisování objevů vědkyní jejich mužským kolegům se nazývá [[Matildin efekt]].
 
Její přínos v rámci výzkumu jaderného štěpení byl ale veřejnosti znám a snad možná právě proto si jí veřejnost také mylně spojovala i s vývojem atomové bomby. Lise musela vysvětlovat, že se na vývoji atomové bomby nepodílela a jednoznačně bojovala pouze za mírové využití jaderné energie. Vše eskalovalo zejména při&nbsp; její návštěvě USA, kam v lednu 1946 odjela přednášet, a kde se stala středem pozornosti. To bylo pro uzavřenou Lisu velmi nepříjemné.  Přestože měla možnost v USA zůstat a nadále pracovat, vrací se v červenci 1946 zpět do Evropy. 
 
Lise byla po celou dobu války i po jejím skončení zklamána chladným  postojem svých kolegů a v podstatě i všech Němců vůči [[Nacismus|nacismu]] a&nbsp;to byl také důvod, proč odmítla návrat do Německa spojený s pracovní nabídkou vedení fyzikálního oddělení v [[Mohuč]]i. Záhy na to se její situace ve Švédsku značně zlepšila, když na Královské technické vysoké škole získává zasloužené prostory, přístroje i asistenty, tak potřebné pro její práci. Ani přes toto polepšení situace se se Švédskem příliš nesžila, a&nbsp;to ani po získání občanství v roce 1948.
Řádek 56:
V&nbsp;Berlíně byl roku 1959 založen v&nbsp;současné době renomovaný [[Hahn-Meitner-Institut]], pojmenovaný po Hahnovi a Meitnerové zabývající se bádáním v&nbsp;oblasti struktury matérie, sluneční energie ap. Při jeho otevření byla Lise přítomna.
 
Její práce byla významně oceněna až v&nbsp;roce 1966, kdy byla spolu s Otto Hahnem a [[Fritz Strassmann|Fritzem Strassmannem]], tedy v&nbsp;původním týmovém složení, oceněna cenou [[Enrico Fermi|Enrica Fermiho]] zvanou [[Enrico Fermi Prize]]. Bylo&nbsp; to poprvé, co tuto cenu dostali vědci mimo Spojené státy americké. Lise pak byla první ženou, která tuto cenu obdržela. Vzhledem k jejímu podlomenému zdraví a úctyhodnému věku si však cenu nemohla převzít přímo ve Vídni.
 
Zemřela 27. října 1968 v&nbsp;[[Cambridge|Cambridgi]], kam se v roce 1960 přestěhovala za svým synovcem.