Makedonie (království): Porovnání verzí

Přidáno 20 bajtů ,  před 7 měsíci
m
fix pomlček
m ({{Autoritní data}}; formát zápisu šablon; kosmetické úpravy)
m (fix pomlček)
=== V klasické době ===
[[Soubor:Map Peloponnesian War 431 BC-en.svg|náhled|vlevo|upright=0.8|Makedonie (oranžová) v době [[Peloponéská válka|peloponéské války]]]]
Počáteční dějiny Makedonie se vyznačovaly neustálými boji s Ilyry a Thráky. Zřejmě od roku [[512 př. n. l.]], kdy vojevůdce [[Dareios I. Megabazos]], obdržel [[tribut]] od krále [[Amyntás I.|Amynta I.]] ([[547 př. n. l.|547]]-[[498 př. n. l.]]), se Makedonie nacházela v dočasném područí Peršanů. V [[Achaimenovci|achaimenovských]] královských nápisech z oné doby je Makedonie zmiňována jako jedna ze zemí poddaných [[Perská říše|perské říši]].
 
Po krátkém období perské nadvlády získala Makedonie opět nezávislost za [[Alexandr I. Makedonský|Alexandra I.]] ([[498 př. n. l.|498]]–[[454 př. n. l.]]), za něhož bylo dovršeno konstituování jádra království v oblasti Dolní Makedonie (území zhruba mezi řekami [[Haliakmon]] a [[Strýmón]]). Díky organizačním a administrativním schopnostem tohoto prvního velkého vládce, který poskytl Řekům informace o síle perských vojsk, čímž přispěl k [[Mardonios|Mardoniově]] porážce v bitvě [[Bitva u Platají|u Platají]], Makedonci rozšířili svůj vliv do okolních oblastí ''Elymiotis'', ''Orestis'' a ''Lynkestis'' v Horní Makedonii. Tato drobná, nezávislá knížectví na západě a severu země byla poprvé sjednocena a podrobena ústřední autoritě a uznala tak suverenitu králů z argeovské dynastie. Souběžně s územním růstem nastal také ekonomický rozmach v důsledku těžby stříbra. Nadšenému [[helénofil]]ovi Alexandrovi I. bylo rovněž jako prvnímu [[Seznam makedonských králů|makedonskému králi]] dovoleno zúčastnit se soutěží na [[Olympijské hry|olympijských hrách]] a tím byl fakticky uznán za rovna Helénům.
[[Perdikkás II.]], syn Alexandra I., který panoval více než 40 let ([[454 př. n. l.|454]]–[[413 př. n. l.]]), musel čelit dynastickým svárům, ale především mnoha mocným zahraničním nepřátelům. Trvalé nebezpečí pro Makedonii tehdy představovaly jednak neklidné thrácké kmeny, jednak odbojné šlechtické rody Horní Makedonie. Současně se ale Perdikkás musel vyrovnávat s chaosem, do nějž celé starověké Řecko uvrhla [[peloponéská válka]] na konci [[5. století př. n. l.]] [[Athény|Athénské]] a [[Sparta|spartské]] armády několikrát pronikly do srdce Makedonie. Perdikkás se přitom osvědčil jako schopný a úskočný diplomat, obratně lavírující mezi oběma válčícími stranami pružným měněním aliancí. Touto obojakou politikou se mu podařilo v oněch nejistých dobách zachovat územní integritu království.
 
Zajištění Makedonie před vnějšími zásahy a její vnitřní konsolidaci dovršil Perdikkův nástupce, [[Archeláos Makedonský|Archeláos]] ([[413 př. n. l.|413]]-[[399 př. n. l.]]), který byl podle [[Starověk|antických]] autorů i moderních historiků velice prozíravý a inteligentní vládce, jehož panování se vyznačovalo rozsáhlými reformami ve státní administrativě, armádě a obchodu. Byla zásadně reorganizována obrana země, dále byly posíleny čilé kulturní kontakty s Řeckem a položeny základy silniční sítě. Krále bavila v jeho královském paláci ve městě [[Pella]], kam přesunul sídlo vlády z Aig, řada básníků a herců, včetně velkého [[Eurípidés|Eurípida]]. Makedonie se stala za Archeláa domovem mnoha výjimečných umělců a malířů, v této souvislosti je taktéž zmiňováno jméno [[Zeuxis|Zeuxida]]. Ve městech [[Dión]] a v makedonské Olympii byly pořádány náboženské slavnosti a atletické závody na počet Dia. V době Archeláova zavraždění, v roce 399 př. n. l., tak Makedonie představovala jeden z nejmocnějších řeckých států.
 
V následujících čtyřiceti letech se však země zmítala ve víru zmatků a konfliktů, přičemž se stala předmětem sporů mezi mnoha krátkodobě vládnoucími králi. Království bylo pustošeno vpády Ilyrů, útoky Řeků z obcí na poloostrově [[Chalkidiké]] a po určitý čas bylo dokonce poplatné Athéňanům. Přesto za vlády krále [[Amyntás III.|Amynta III.]] (kolem [[393 př. n. l.|393]]-[[370 př. n. l.]]) zřejmě došlo k trvalému sjednocení země, nicméně příkrý rozdíl mezi relativně bohatými nížinnými oblastmi, oplývajícími městy budovanými podle řeckého vzoru, a divokými horskými kraji nadále přetrvával. Amyntás měl tři syny. První dva, [[Alexandr II. Makedonský|Alexandr II.]] a [[Perdikkás III.]], vládli jen krátce. Slibný počátek vlády druhého jmenovaného byl ukončen invazí Ilyrů, při níž Perdikkás III. přišel o život. Skutečný rozmach Makedonie proto nastal až za vlády Amyntova třetího syna, Filipa II.
 
=== Alexandrova veleříše ===
==== Expanze ====
[[Soubor:Philip II of Macedon CdM.jpg|vlevo|upright=0.5|náhled|[[Filip II. Makedonský|Filippos II.]]]]
Strategický génius a diplomatické schopnosti [[Filip II. Makedonský|Filipa II.]] ([[359 př. n. l.|359]]-[[336 př. n. l.]]) přispěly rozhodujícím způsobem k proměně Makedonie z bezvýznamného a okrajového státu v největší mocnost starověkého Řecka a připravily tak prostor pro expanzi Makedonie na východ za vlády jeho syna [[Alexandr Veliký|Alexandra]]. Filip reorganizoval [[Makedonská falanga|makedonskou armádu]] v pružné a úžasně efektivní vojenské těleso. Díky athénské zaneprázdněnosti válkou se spojenci Filip rychle dobyl řecká města na pobřeží a otevřel tak Makedonii přístup k moři. Současně zpacifikoval barbarské Ilyry a Thráky.
 
V dalších letech rozšířil svůj vliv obratnou kombinací diplomacie a vojenské síly do [[Thesálie]]. Makedonská převaha nad všemi řeckými poleis pak byla stvrzena vítězstvím nad spojenými silami Helénů v [[Bitva u Chairóneie|bitvě u Chairóneie]] v roce [[338 př. n. l.]] Nato byl Filip ustaven [[Hegemonie|hegemonem]] [[Korintský spolek|korintského spolku]], jenž sdružoval všechny řecké obce a který si vytkl za cíl válku proti Persii. Jeho neočekávaná násilná smrt o dva roky později už nemohla změnit nic na faktu, že Makedonie se ujala vůdčí role v Řecku.
 
Za Filipova syna [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] ([[356 př. n. l.|356]]-[[323 př. n. l.]]) dosáhla Makedonie vrcholu své moci a svého největšího územního rozsahu. Pod záminkou odvetného tažení za [[Řecko-perské války|perský vpád do Řecka]] před 170 lety se Alexandr vypravil v čele spojeného makedonského a řeckého vojska do [[Asie]]. Zde dosáhl nad Peršany, jímž vládl [[Dareios III.]], tří drtivých vítězství: v bitvách [[Bitva u Gráníku|u Gráníku]] ([[334 př. n. l.]]), [[Bitva u Issu|u Issu]] ([[333 př. n. l.]]) a [[Bitva u Gaugamél|u Gaugamél]] ([[331 př. n. l.]]). Přitom si podmanil [[Malá Asie|Malou Asii]], [[Sýrie|Sýrii]], [[Egypt]], [[Babylónie|Babylónii]], [[Írán]] a hranice své říše posunul až do [[střední Asie]] a za řeku [[Indus]]. Tímto unikátním vojenským tažením vstoupil Alexandr do dějin jako jeden z největších vojevůdců. Zároveň tím započala nová historická etapa řeckých a vůbec světových dějin – [[helénismus]]. Řecká kultura pronikla díky Alexandrovým výbojům do nejzazších koutů tehdy známého světa.
 
Po Alexandrově smrti v [[Babylón]]ě v roce 323 př. n. l. vypukly mezi jednotlivými makedonskými vojevůdci – [[Diadochové|diadochy]] – několik desetiletí trvající [[Války diadochů|války]]. Diadochové si rozdělili Alexandrovu říši a na jejich troskách založili vlastní království, z nichž největší byly [[Seleukovská říše|seleukovská]] a [[Ptolemaiovský Egypt|ptolemaiovská říše]]. Po dobu Alexandrovy nepřítomnosti spravoval záležitosti v Makedonii a v Řecku [[Antipatros]], který jen s vypětím sil porazil v roce [[322 př. n. l.]] povstalé Helény v [[Lamijská válka|lamijské válce]].
 
[[Soubor:Aleksander-d-store.jpg|náhled|upright=0.5|vlevo|Busta Alexandra Velikého v Glyptotéce v [[Kodaň|Kodani]]]]
Po Antipatrovi se moci v Makedonii domohl jeho syn [[Kassandros]] ([[317 př. n. l.|317]]-[[297 př. n. l.]]), který odstranil poslední členy Alexandrovy rodiny a ukončil tak panování argeovské dynastie. Kassandros se projevil jako schopný, třebaže výjimečně krutý král, jenž zajistil Makedonii relativní stabilitu. Jeho potomci si však nedokázali udržet kontrolu nad Makedonií, kterou v roce [[294 př. n. l.]] ovládl Kassandrův úhlavní nepřítel [[Démétrios I. Poliorkétés]] z dynastie [[Antigonovci|Antigonovců]]. Kvůli všeobecné nespokojenosti s jeho despotickými způsoby a v souvislosti s vpádem [[Pyrrhos|Pyrrha]] a [[Lýsimachos|Lýsimacha]], byl Démétrios již po šesti letech nucen zemi opustit. V dalších chaotických letech se v Makedonii vystřídalo několik vládců. Teprve Démétriův syn, [[Antigonos II. Gonatás]] ([[276 př. n. l.|276]]-[[239 př. n. l.]]), vypudil [[Keltové|keltské]] [[Galatové|Galaty]], kteří vpadli na počátku 70. let [[3. století]] do Řecka, a obnovil pořádek a prosperitu, čímž položil základy nové vládnoucí dynastie.
 
Třebaže etapa velkých konfliktů skončila, vedl Antigonos prakticky po celou dobu své vlády nepřetržité boje s četnými nepřáteli: nejprve s Pyrrhem a později s Helény, usilujícími zbavit se s podporou [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]] makedonské hegemonie. V [[Chrémonidova válka|Chrémonidově válce]] sice Antigonos zlomil odpor Athén a Sparty, avšak poradit si s nově vznikajícími federacemi městských států, jako byly [[Aitólský spolek|aitólský]] či [[achajský spolek]], bylo nad jeho síly. Teprve [[Antigonos III. Dósón]] ([[229 př. n. l.|229]]-[[221 př. n. l.]]) mohl využít obtíží achajského spolku, ohrožovaného spartským králem [[Kleomenés III.|Kleomenem III.]], k potvrzení vedoucí pozice Makedonie v Řecku vítězstvím v [[Bitva u Sellasie|bitvě u Sellasie]].
 
=== Úpadek ===
{{Viz také|Antigonovci}}
Dósónův nástupce, [[Filip V. Makedonský|Filip V.]] ([[221 př. n. l.|221]]-[[179 př. n. l.]]), učinil i přes slibný počátek vlády osudovou chybu, neboť se v roce [[215 př. n. l.]] spojil s [[Kartágo|kartaginským]] vojevůdcem [[Hannibal|Hannibalem Barkou]] proti [[Starověký Řím|Římanům]]. Během [[První makedonská válka|první římsko-makedonské války]], jež trvala deset let nedosáhla ani jedna válčící strana přesvědčivého vítězství. Ovšem po porážce Hannibala se Římané toužící po pomstě obrátili proti Makedonii. V následné [[Druhá makedonská válka|druhé římsko-makedonské válce]] pak římské [[Římská legie|legie]] vedené [[Titus Quinctius Flamininus|Titem Quinctiem Flamininem]] v roce [[197 př. n. l.]] rozhodně porazili makedonskou falangu v [[Bitva u Kynoskefal|bitvě u Kynoskefal]]. Makedonie si sice udržela svoji nezávislost, její hegemonní postavení v Řecku však bylo nenávratně ztraceno.
 
Filipův syn [[Perseus Makedonský|Perseus]] ([[179 př. n. l.|179]]-[[168 př. n. l.]]) si získal podporu v Řecku, čemuž ale Římané přihlíželi jen s nelibostí. V roce [[171 př. n. l.]] proto rozpoutali [[Třetí makedonská válka|třetí římsko-makedonskou válku]], v níž [[Lucius Aemilius Paullus Macedonicus|Lucius Aemilius Paullus]] zvítězil nad Perseem v [[Bitva u Pydny|bitvě u Pydny]]. Výsledkem bylo sesazení Antigonovců v roce [[168 př. n. l.]] a konečný zánik makedonského království rozděleného Římany do čtyř [[Republika|republik]]. Jistý [[Andriskos]], vydávající se za Perseova syna, se prohlásil v roce [[149 př. n. l.]] králem, avšak již v následujícím roce byl Římany snadno poražen, což vedlo ke zřízení [[římské provincie]] [[Makedonie (provincie)|Makedonie]].
 
== Instituce ==