Apeiron: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m →Od mýtu k filosofii: oprava překlepu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 4:
Podle řecké mytologie svět vznikl ze zející bezedné propasti (chaós),<ref>Hésiodos, Theogonia 116n. </ref> první filosofové jej nahradili abstraktnějším pojmem beztvarého nekonečna, apeiron. Podle zachovaných zlomků z [[Anaximandros|Anaximandra]] je to absolutní počátek, princip všeho [[jsoucno|jsoucna]], z něhož se „vydělují“ protiklady jako vlhké-suché, teplo-zima a z jejich sváru se rodí náš svět. Protože apeiron nemá meze, může tento koloběh vznikání a zanikání trvat bez konce. Pro Anaximandra však apeiron patrně neznamenalo jen pasivní „pralátku“, protože je podle jiného zlomku označil také jako „božské“.<ref>Zlomek DK 12 A 15. </ref>
Ve slavném Anaximadrově zlomku ze [[Simplikios|Simplikia]] se slovo sice nevyskytuje, zlomek však patrně
Řekové měli z nekonečna hrůzu, protože jim připomínalo „nehostinné moře“ (Hésiodos), kdežto lidský život je možný jen v omezeném světě jasných tvarů. Každé překročení mezí proto vnímali jako ohrožení obce a lidského života. Lidská pýcha, nedbání daných mezí, je tou nejhorší z neřestí a předzvěstí zkázy a záhuby. V 6. století př. n. l., kdy Anaximandros žil, byly politické poměry v Milétu neklidné a Anaximandrova úvaha je nápadná také tím, že obsahuje řadu etických pojmů: bezpráví, pokuta (odplata). Nemusela se tedy týkat jen světa věcí, ale i lidské společnosti.<ref>J.-P. Vernant, Počátky řeckého myšlení. Praha: Oikúmené 1991, str. 70 aj. </ref>
|