Siemensova–Martinova pec: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
m </sub>
Řádek 19:
[[Soubor:Práce na martinské peci.jpg|náhled|Odběr vzorku z tandemové siemens-martinovy pece v ukrajinském závodě ArcelorMittal Krivoj Rog.]]
Podle druhu použité vyzdívky a chemických vlastností [[struska|strusky]], tj. její [[bazicita|bazicity]] (poměr zásaditých a kyselých [[Oxidy|oxidů]]), rozlišujeme proces kyselý (s přebytkem [[křemík]]u ve strusce) a zásaditý. V praxi je rozšířen proces zásaditý, který umožňuje odsíření a odfosfoření taveniny. Kyselý proces nalezl pouze marginální rozšíření v průmyslu.
Vsázka do pece se provádí speciálními zavážecími jeřáby. Jako vsázkový materiál slouží ocelový odpad (šrot), surové [[železo]] buď v pevné nebo roztavené formě, pokud je požadováno, přidávají se v pozdější fázi tavby další kovové přísady jako [[feromangan]], [[ferosilicium]] apod. Jako struskotvorné přísady jsou používány [[oxid vápenatý|pálené vápno]] CaO, [[vápenec]] Ca</sub>COCaCO<sub>3</sub> a [[železná ruda]] Fe<sub>x</sub>O<sub>y</sub>. Během tavení a po natavení reagují doprovodné prvky s kyslíkem ve [[struska|strusce]], v atmosféře pece a ve vsázce (rezavý odpad, znečištění kovových materiálů apod.). Pořadí reakcí je dáno afinitou jednotlivých prvků ke kyslíku (tj. schopností prvku slučovat se s kyslíkem).
 
* Jako první probíhá reakce mezi kyslíkem a křemíkem. Křemík je následně v bazické strusce vázán na [[vápník]] a jeho přechod zpět do taveniny není možný :