Wikipedista:Jiriskaloud/Pískoviště 5: Porovnání verzí

První zmínka o okolí hradu Tenczyn pochází z 24. září 1308<ref>{{Citace monografie

}}</ref>. V té době zde pobýval se svou rytířskou skupinou Vladisław Łokietek, který vydal dokument, jímž hrad svěřil cisterciáckému klášteru v Sulejowě. Předpokládá se, že první, tehdy dřevěný hrad, postavil kolem roku 1319 kastelán Krakova Nawój z Morawice. Ten postavil největší hradní věž známou dnes pod názvem „Navigační“. Skutečným tvůrcem cihlového hradu byl pak jeho syn Jędrzej (Andrzej), vévoda z Krakova a Sandomierze. Ten na nejvyšší, severovýchodní části kopce vztyčil další část hradu, ve které žil a kde také v roce 1368 zemřel. On byl také prvním, kdo přijal příjmení Tęczyński. Syn Jędrzeje, Jaśko, hrad dále zrekonstruoval a významně rozšířil. Také zde byla tehdy založena [[kaple]]. Z této doby pochází první zmínka o hradu přímo v historických dokumentech. TomtoV tomto hradu [[Vladislav Jagellonský|Władysław Jagiełło]] také umístil některé z důležitějších germánských vězňů, zajatých během [[Bitva u Grunwaldu|bitvy u Grunwaldu]].

Rodina Tęczyńských získala velký význam, v té době vlastnila již 45 měst, z toho 15 poblíž hradu. V roce 1461 žil na hradu v Rudně téměř rok Jan Długosz. Hrad v polovině 16. století často navštěvovali význačné osobnosti tehdejší doby - Mikołaj Rej z Nagłowic, Jan Kochanowski, Piotr Kochanowski a celá řada dalších významných osobnosti polské [[renesance]]. V té době se podoba hradu příliš nezměnila, byl zde statek, lázeňský dům, pivovar se sladovnou a další hospodářské objekty. V roce 1570 kastelán Wojnica, který byl tehdy vládním úředníkem napsal, že majitel "... přestavěl hrad v Tenczyně za velkou cenu“. O tom píše Bartosz Paprocki v Herbáři polského rytířství. Hrad měl tři křídla, otevřená na západ, zdobená renesančními půdami, římsami a [[Ambit|ambity]]. Tyto přestavby pokračovaly až do začátku 17. století. Hrad byl obehnán opěrnou zdí, na severu byly vyztuženy vstupní bašty [[Barbakan|(barbakán]]) a z jihu byly vystavěny dvě pětiboké věže. Ze severu pod hradem se nacházely zahrady a ze západu a jihu vinice . Poslední velkou investicí na hradu byla důkladná rekonstrukce hradní kaple, kterou na počátku 17. století vyrobila Agnieszka Firlej, rozená Tęczyńska, pozdější zakladatelka kláštera [[Bosé karmelitánky|bosých karmelitánek]] v Czerně. V roce 1637 zemřel poslední zástupce rodu krakovský vojvoda Jan Magnus Tęczyński. Ten měl jedinou dceru Izabelu, která se provdala za Łukasze Opalińského.<ref>{{Citace monografie

V roce 1655 se zde ukryl Jerzy Lubomirský, když ustupoval před Švédy ze Staré Lubovni ve Spiszu, korunní pokladnu . V té době ale šířilrozšířil falešnou zprávu, že pokladnice byla umístěna v Tenczyně. Švédská jednotka pod velením Kurta Christopha von Königsmarck v roce 1655 obléhala hrad a pak od posádky pod velením kapitána pěchoty Jana Dziuly přijala její kapitulaci. Švédové však nedodrželi podmínky smlouvy a vyvraždili celou posádku. Poté, co nenašli korunní poklad, v červenci 1656 hrad opustili a spálili. Po odchodu Švédů byl hrad do značné míry přestavěn a částečně osídlen. Roku 1748 až1768 byl v důsledku úderu blesku hrad spálen a od té doby stále více chátral . V roce 1783 byl popel posledního z rodu Tęczyńských Jana přenesen ze zámecké kaple do nového hrobu v kapli Svaté Kateřiny v Tenczynku. Od roku 1816 se hrad stal majetkem rodiny Potocki erbu Pilawa a zůstal v jejich rukou až do vypuknutí druhé světové války v roce 1939.

·        D - obytný dům - stáje, kuchyně, pekárna, trenérský dům 1553, 1733