Dobývání Aztécké říše: Porovnání verzí

Španělští vojáci si začali všímat některých znepokojivých znamení. Určité městské [[ulice]] přehrazovaly barikády a na plochých střechách domů byly navršeny hromady kamení, které mohly sloužit jako zbraň. Malinche Cortése varovala, že se Indiáni chystají Španěly pobít. Cortés reagoval okamžitě. Pozval všechny bojovníky, náčelníky a hodnostáře do chrámového okrsku. Předtím rozmístil strategicky děla, některá mířila na náměstí, jiná na přístupové ulice. Všechny městské brány obsadili španělští kopiníci. Když se dav shromáždil, obvinil je ze zrady. Potom zahájili Španělé palbu a pěšáci se s tasenými [[meč]]i vrhli na indiány, zatímco kopiníci blokovali ústupové cesty. Cholulští bojovníci běželi na pomoc svým druhům, ale španělští dělostřelci je kosili svou palbou z děl. Pak zaútočili ještě TlaxcalovéTlaxcaltékové a napadli Cholulany zezadu.<ref name="hordern-65"/>

Za Cortésovi nepřítomnosti Alvarado dovolil Aztékům, aby slavili velký [[svátek]] toxcatl, během něhož nosili sochu [[Huitzilopochtli]]ho (aztéckého boha) od jednoho chrámu ke druhému. V den oslav se tisíce neozbrojených Aztéků, ozdobených pery a vzácnými [[drahokam]]y, sešly na hlavním náměstí k rituálnímu tanci.<ref name="hordern13">Hordern, str. 67.</ref> Alvarado buď dostal strach, a neboanebo bohaté ozdoby tanečníků vzbudily jeho chtivost a dal signál k útoku. Krvavý masakr, který zde nastal, stál život skoro celé aztécké mládeže a šlechty. Alvarado a jeho muži utekli zpátky do paláce, kde je rozzuření obyvatelé Tenochtitlánu začali obléhat.<ref name="hordern12">Hordern, str. 72.</ref>

10. května 1521 podnikl Cortés útok ze tří stran. Z jihu postupoval [[Pedro de Alvarado]] se 30 jezdci, 150 pěšáky a 25 000 Tlaxcaltéky. Z jihozápadu se do města pokoušel dostat [[Cristóbal de Olid]] se 33 jezdci, 18 střelci z kuší, 150 pěšáky a 25 000 Tlaxcaltéky. Ze třetí strany, z jihovýchodu, se dobýval [[Gonzalo de Sandoval]] se 24 jezdci, 4 [[arkebuzír]]y, 13 střelci z kuší, 150 pěšáky a 30 000 indiánskými spojenci. Čtvrtá cesta byla ponechána Aztékům pro únik, ale tuto možnost nevyužil téměř nikdo. Zbytek španělských vojáků útočil pod velením Cortése. Ten na jezero spustil [[Brigantina|brigantiny]], na které byla umístěna děla a arkebuzy. Aztékové vyslali 500 kánoí, aby zaútočili na Španěly a jejich indiánské spojence na hrázích, ale Cortés proti nim nasadil své brigantiny. Jejich posádky ničily kánoe po desítkách. Zanedlouho v Tenochtitlánu žádné [[kánoe]] nezůstaly. Cortesovi vojáci zjistili, že jim v postupu brání zvětšené předěly v hrázích.<ref name="hordern8">Hordern, str. 85.</ref> Za průrvami vystavěli Aztékové kamenné zdi. Španělští dobyvatelé postupovali velice pomalu, protože Aztékové za sebou ničili mosty a z&nbsp;každého domu udělali pevnůstku. Vždy, když Cortés postoupil vpřed, použil materiál z rozbitých domů na opravu cest. Cortés byl jednou dokonce i zajat, ale Cristobal de Olid ho dokázal včas vysvobodit. [[Aztékové]] prováděli protiútoky, ale španělské střelné [[zbraně]] odsoudily každý jejich pokus k nezdaru. Když viděli, že mají Španělé vojensky navrch, začali využívat psychickou válku - svému bohu válek Huitzilpochtlimu obětovali podle svých zvyků zajatce. Pohled na Aztéky rvoucí srdce z hrudi zajatcům vzbuzoval ve Španělech hrůzu. Cortés neustále nabízel [[Cuauhtémoc]]ovi smír, ale ten každou nabídku odmítl. Obyvatelé Tenochtitlánu umírali po stovkách kvůli spalničkám, které sem španělští vojáci přivezli. V srpnu byli Aztékové také díky nedostatku potravy na konci sil. Cortés 13. srpna dobyl jejich poslední opevnění, což znamenalo zkázu Aztéků. Indiánští spojenci Španělů jako by v tu chvíli zdivočeli. V Tenochtitlánu se rozpoutal hrozný masakr, kde zahynulo odhadem 100&nbsp;000–150&nbsp;000 lidí.<ref name="Weir5">{{Citace monografie | jméno=Wiliam | příjmení=Weir | titul= Zbraně které změnily svět|vydavatel=Alpress s. r. o. | místo= Frýdek-Místek | rok=2007 | jazyk = |strany= 140 }}</ref> Zbytky lidíPřeživší si Tlaxcaltékové odvedli jako oběti pro svého boha. Tenochtitlán byl z&nbsp;velké části zničen, ale na jeho základech bylo postaveno hlavní město Mexika&nbsp;– [[Ciudad de México|Mexico City]].<ref name="hordern7">Hordern, str. 89.</ref>

Po pádu Tenochtitlánu byly ještě skoro všechny středoamerické kultury v plném rozkvětu. Tlaxcaltékové začali expandovat a dožadovali se území, které jim bylo slíbeno ve smlouvě. Purepechasové a Mixtecové byli šťastní, že Tenochtitlán padl a že jejich úhlavní nepřátelé jsou zničeni.<ref name="hordern6">Hordern, str. 92.</ref> Na západ od aztéckého území panovník (''cazonci'') rozlehlé [[Taraskánská říšeTaraskové|Taraskánské říše]] [[Tangáxuan II.]] vyslal k vítězným Španělům své vyslance se zlatem, aby jim jejich prostřednictvím pogratuloval k vítězství. Taraskové („vyznavači ohně“) byli, stejně jako mnozí jiní, dlouholetými nepřáteli Aztéků, a úspěšně bránili v jejich expanzi dál na západ. Taraskové sídlili v centrální planině dnešního státu Michoacán na nesmírně rozsáhlém území, podle všeho i větším, než měli Aztékové. Aztékům se nikdy nepodařilo si Tarasky podrobit a dokonce aztécký panovník uznával taraskánského krále za sobě rovného. Tangáxuan však ale ještě netušil, že dobývání a zlato Španělům imponuje mnohem víc, než jen dobré vztahy s indiány, a že to bude on sám, kdo bude dalším na řadě. Španělé postupovali obdobně jako v případě Aztéků. Pod vedením [[Cristóbal de Olid|Cristóbala de Olid]] byly španělské jednotky vyslány k [[Tzintzuntzan]]u, hlavnímu městu Taraskánského státu. Zaskočení Taraskové v počtu 100 000 bojovníků se ale nezmohli k ozbrojenému odporu a Tangáxuan se podvolil španělské nadvládě. Uzavřel zvláštní dohodu se Španěly, která ustanovovala Cortése jako Tangáxuanova spoluvládce, oba muži se měli společně podílet o vládu nad [[Michoacán]]em a jeho obyvatelé jim měli vyplácet daně půl na půl. Když ale španělská výprava pod vedením [[Nuño de Guzmán|Nuña Beltrána de Guzmán]] prozkoumávala důkladněji oblast, conquistador odhalil, že Tangáxuan je fakticky jediným opravdovým vládcem říše. Tangáxuan byl zajat a popraven a jeho mrtvé tělo bylo vhozeno do řeky Lermy. Tím ale období násilí a nepokojů teprve začalo. V průběhu následujících let byly španělskou vládou na taraskánský trůn dosazováni loutkoví vládci a území bylo postupně pokřesťanštěno misionáři. To už ale Španělé věnovali pozornost dalším výbojům.