|
=== Mechanické kalkulátory ===
[[Soubor:Arts et Metiers Pascaline dsc03869.jpg |náhled| upright=1.2|[[Pascalina]] – mechanická sčítačka a odčítačka]]
[[Soubor:Jacquard.loom.full.view.jpg|náhled| upright=0.8| Jacquardův tkalcovský stav (uprostřed vlevo je vidět nekonečný pás děrných štítků)]]
První mechanické zařízení, které patrně sloužilo k výpočtům, je [[Mechanismus z Antikythéry]] (podle řeckého ostrova [[Antikythera]], kde byl objeven vrak lodi), vzniklý někdy mezi roky 150 a 100 př. n. l. Podle dnešních poznatků sloužil k výpočtu [[kalendář]]e resp. polohy [[Slunce]], [[Měsíc]]e a planet. Mechanismus se skládal z více než třiceti ozubených koleček seřazených v rovnostranných trojúhelnících a na svou dobu byl skutečně miniaturní. Zajímavé je, že mechanizmus je nejspíš založen na heliocentrickém principu (tedy Země obíhá kolem Slunce), který se jako kosmologická teorie ujal v Evropě až o osmnáct století později.
Další známý mechanický kalkulátor sestavil roku [[1623]] [[Wilhelm Schickard]] z ozubených koleček z hodinových strojků (proto bývá nazýván „počítací hodiny“). Uměl sčítat a odčítat šesticiferná čísla a měl být prakticky použit [[Johannes Kepler|Johannem Keplerem]] při [[astronomie|astronomických]] výpočtech.
Známý francouzský matematik, fyzik a teolog [[Blaise Pascal]] vyrobil ve svých 19 letech v roce [[1642]] počítací stroj, který uměl sčítat a odčítat, nazvaný ''[[Pascalina]]''. [[Gottfried Wilhelm Leibniz]] ho následoval v roce [[1671]] a kolem roku [[1820]] vytvořil [[Thomas de Colmar|Charles Xavier Thomas]] první úspěšný sériově vyráběný kalkulátor – ''Thomasův Arithmometr'', schopný sčítat, odčítat, násobit a dělit. Ten byl převážně založen na Leibnizově přístroji. Technologie mechanických počítacích strojů se udržela až do 70. let 20. století.
Mechanické kalkulátory pracovaly v [[desítková soustava|desítkové soustavě]] (včetně [[ENIAC]]u), která je sice pro člověka obvyklá, je však implementačně složitější než v současnosti používaná [[dvojková soustava]], kterou popsal Leibniz.
V roce 1725 použil Basile Bouchon děrovaný papír pro řízení [[Tkalcovský stav|tkalcovského stavu]]. O rok později v roce [[1726]] vylepšil [[Jean-Baptiste Falcon]] funkci spojením jednotlivých papírových karet, čím zjednodušil úpravy a změny programu. V roce [[1801]] použil francouzský vynálezce [[Joseph Marie Jacquard]] v tkalcovském stavu [[děrný štítek|děrné štítky]], které bylo možné vyměnit beze změny v mechanice samotného stavu. Tento okamžik je považován za milník v programovatelnosti strojů.
Nápad použít děrné štítky k [[programování]] mechanického kalkulátoru uplatnil v roce [[1835]] [[Charles Babbage]]. Děrný štítek obsahoval znaky ve formě kombinace dírek a umožňoval obsah opakovaně použít. K uchovávání dat a jejich pozdějšímu dalšímu využití použil poprvé děrné štítky Herman Hollerith, který se svou metodou vyhrál v roce [[1890]] v [[Spojené státy americké|USA]] konkurz na sčítání lidu (to předchozí totiž trvalo plných 7 let). Jeho firma se později stala základem slavné počítačové společnosti [[IBM]] a tento charakter zpracování dat se udržel dalších 100 let. Pro analýzu a další zpracování dat na děrných štítcích byly vyvíjeny specializované stroje – děrovače, tabelátory a třídiče.
Technologie děrných štítků o něco později umožnila návrhy prvních programovatelných strojů. Dodnes existují počítače, které technologii děrných štítků používají. Tehdejší metoda programování spočívala v tom, že programátor předal své děrné štítky ke zpracování do výpočetního střediska a čekal, jestli získá výsledky nebo výpis chybových hlášení. Pokud došlo k chybě, musel zpětně zapracovat opravu do svého programu, který mezi tím již dále vylepšil. Poté znovu odeslal štítky do výpočetního střediska a celý cyklus se opakoval.
== První programovatelné stroje ==
| 