Jan Václav Prchal: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
m typo |
||
Řádek 18:
Jeho soubor [[Alegorie|alegorických]] soch Jara, Léta, Podzimu, Zimy, Hudby a Tance stál od roku 1775 původně v lipové aleji zámečku [[Karlův les]] u [[Pávov]]a. Po zničení zámku v bojích francouzských, bavorských a rakouských vojsk roku 1806 byly sochy odvezeny. Roku 1895 patřily jihlavskému výrobci kachlů A. Niemetzovi. Dalším vlastníkem byl [[Vinzenz Inderka]], který sochu Tance věnoval doktoru K. Löwovi z [[Helenín]]a a pět alegorických soch zapůjčil městu k výzdobě městských sadů a posléze roku 1922 prodal Památkovému ústavu. V současné době sochy stojí na nově upraveném prostranství za budovou magistrátu města Jihlavy.
Roku 1791 vytvořil soubor pašijových soch s [[Kalvárie|Kalvárií]], které byly původně součástí [[Křížová cesta|křížové cesty]] ke hřbitovu Na Kalvárii. Sochy byly přemístěny roku 1924 a Kalvárie nyní stojí na Jánském kopečku poblíž [[Kostel svatého Jana Křtitele (Jihlava)|kostela svatého Jana Křtitele]]. Zbylé čtyři sochy, představující Krista na Hoře Olivetské, Bičování Krista, Krista Trpitele a Krista nesoucího kříž, jsou umístěny v zahradě [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jihlava)|minoritského kláštera]]. Nejvýznamnějšími Prchalovými díly jsou obě kašny na jihlavském [[Masarykovo náměstí (Jihlava)|Masarykově náměstí]] s postavami [[Poseidon]]a, (Neptuna) a [[Amfitrité]], vytvořené v letech 1795–1797. Je rovněž autorem klasicistních náhrobků Emanuela Zeba a Františka Z. Rindsmaula (dnes v [[Kostel svatého Ducha (Jihlava)|hřbitovním kostele sv. Ducha]]).<ref>Pisková R a kol., Jihlava, 2009, str. 408</ref>
Kromě Jihlavy se Prchalovy sochy nacházejí také v [[Dačice|Dačicích]], [[Třešť|Třešti]] a [[Telč]]i. Je patrně i autorem kamenné kašny se sochou Tritóna držícího na hlavě velkou kamennou mísu s delfínem v [[Havlíčkův Brod|Havlíčkově Brodě]] a dřevořezeb podle předlohy malíře Jana Lukáše Krakera v [[Nová Říše (klášter)|klášterním kostele v Nové Říši]].<ref>Hrubá K, bakalářská práce, MUNI Brno, 2010, 4.1.</ref>
| |||