Vznik Československa: Porovnání verzí

Přidáno 25 bajtů ,  před 2 měsíci
m
→‎Další události: drobná úprava formulací, typo
(revert!)
značka: ruční vrácení zpět
m (→‎Další události: drobná úprava formulací, typo)
[[25. listopad]]u oficiálním dopisem francouzskému ministru Pichonovi požádal Beneš o stažení maďarské vojenské síly z území Slovenska, což bylo o dva dny stejným způsobem potvrzeno.
 
[[29. listopad]]u obsadila rodící se [[československá armáda]] [[Most]] a zahájila tak vojenskou likvidaci [[Sudety|sudetoněmeckých]] provincií. Do konce roku převzala armáda správu těchto území. Nálada se v německých oblastech opět vyostřila v březnu [[1919]], když české úřady zakázaly českým Němcům zúčastnit se voleb do [[Rakousko|rakouského]] parlamentu. Při následných demonstracích 4. 3. [[1919]] bylo českou armádou zabito 54 osob a 84 osob bylo zraněno.<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 29</ref>. Tento březnový incident značně poznamenal další česko-německé vztahy.
 
[[3. prosinec|3. prosince]] zrušilo Národní shromáždění šlechtické tituly.
V pátek [[20. prosinec|20. prosince]] [[1918]] byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk slavnostně uvítán Národním shromážděním v železniční stanici [[Horní Dvořiště]] a veřejně poprvé vystoupil na zcela zaplněném [[Náměstí Přemysla Otakara II.|velkém náměstí]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]. Ještě v Horním Dvořišti si prezident Masaryk postěžoval předsedovi ústavního výboru parlamentu [[Alfréd Meissner|Alfrédu Meissnerovi]], že je nespokojen s pravomocemi prezidenta, které mu byly dány v [[Prozatímní ústava|prozatímní ústavě]].
 
[[21. prosinec|21. prosince]] 1918 se vrátil prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryk]] do Prahy. Při jeho triumfální cestě vlakem z Českých Budějovic jej v železničních stanicích na trase (zastávky [[Veselí nad Lužnicí|Veselí-Mezimostí]], [[Tábor]], [[Benešov]]) do hlavního města vítaly tisíce občanů. V jednu hodinu odpoledne vystoupil z vlaku na [[Praha hlavní nádraží|nádraží císaře Františka Josefa]], a poté zamířil do tehdejší královské čekárny, kde se pozdravil s reprezentací země (mimo jiné na něj čekali ministři, podnikatelé a přátelé). Byl oblečen v zimníku, pod kterým měl žaketový oblek s pruhovanými kalhotami. Po přivítání s [[Karel Kramář|Karlem Kramářem]], prvním premiérem [[První republika|ČSR]], pronesl Masaryk svůj první proslov. Následně mu [[Sylva Macharová]], dcera básníka [[Josef Svatopluk Machar|Josefa Svatopluka Machara]], předala proutek [[Vavřín vznešený|vavřínu]] s bílou stuhou. Tento motiv poté využil [[Max Švabinský]] při tvorbě prvního oficiálního prezidentského portrétu. Ve čtyři hodiny odpoledne složil Masaryk ve sněmovně na [[Malá Strana|Malé Straně]] [[prezidentský slib]], a poté nastoupil do přistaveného vozidla a odjel za svou manželkou [[Charlotta Garrigue-Masaryková|Charlottou]] na [[Veleslavín]], kde se v tamním sanatoriu již od května [[1918]] léčila a (setrvala zde až do dubna [[1919]]).
 
V neděli 22. 12. 1918 přednesl Masaryk na [[Pražský hrad|Pražském Hradě]] své První poselství, ve kterém nastínil koncepci Československého státu.
[[Soubor:Österreich-Ungarns Ende.png|náhled|Rozpad rakousko-uherské monarchie]]
 
[[20. květen|20. května]] přešla [[Maďarská republika rad]] do protiútoku a její armáda vtrhla na [[Slovensko]], kde byla na jihu Slovenska [[16. červen|16. června]] vyhlášena [[Slovenská republika rad]]. Po [[Bitva o Zvolen|bitvě o Zvolen]] však musela maďarská vojska ze Slovenska postupně ustoupit a [[Slovenská republika rad]] zanikla.
 
== Mírová konference v Paříži ==
{{Viz též|Pařížská mírová konference (1919)}}
Na [[Pařížská mírová konference (1919)|mírové konferenci v Paříži]] zastupoval Československo [[Edvard Beneš]], který předložil státníkům celou řadu memorand týkajících se nově vzniklého Československého státu. Jedním z dokumentů, které zde Beneš předložil byla [[Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice|Nóta o národnostním režimu v Československé republice]], v níž přislíbil, že tato nově vzniklá republika ''„zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě [[Švýcarsko|Švýcarské republiky]]“.''<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 37</ref>. Dále bylo v nótě uvedeno např. to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina,<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 38</ref>, nebo také, že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky. Některé ze slibů daných v této nótě následně splněny nebyly, např. v roce [[1926]] tak bylo v Československu dáno zákonem, že osoby zaměstnané ve státní službě musí ovládat státní jazyk – a tím němčina nebyla.<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 39</ref>. Beneš na konferenci předložil také návrh na vytvoření koridoru (pásu země), který by zaručoval spojení Prahy s [[Terst]]em, případně s [[Hamburk]]em (uvažovalo se ale i o Koblenzi).<ref>Pavel Kosatík, České snění, Torst 2010, {{ISBN|978-80-7215-393-0}}, str. 49</ref>. Tato snaha spojit Československo s mořem vycházela z myšlenky [[T. G. Masaryk]]a, který již v roce [[1915]] předložil britskému ministrovi zahraničních věcí plán na vytvoření společného státu [[Češi|Čechů]], [[Srbové|Srbů]] a [[Chorvati|Chorvatů]] (přesněji – předpokládané „Svobodné Čechy“ se měly spojit s předpokládaným „Srbochorvatskem“).<ref>Pavel Kosatík, České snění, Torst 2010, {{ISBN|978-80-7215-393-0}}, str. 48</ref>. Československý požadavek na vznik koridoru byl na konferenci zamítnut. Výsledkem usilovných snah o československo – jugoslávské spojenectví (snaha byla především ze strany Československa, které se cítilo ohroženo sousedními státy) se nakonec stala v roce 1920 [[Malá dohoda]].<ref>Pavel Kosatík, České snění, Torst 2010, {{ISBN|978-80-7215-393-0}}, str. 54</ref>. Stejně jako plán s koridorem se stal nereálným i další Československý požadavek přednesený na konferenci, a to snaha o začlenění německého území [[Lužice]], obývané [[Lužičtí Srbové|Lužickými Srby]], do hranic Československa.<ref>Pavel Kosatík, České snění, Torst 2010, {{ISBN|978-80-7215-393-0}}, str. 130</ref>. I tento požadavek byl zamítnut, jelikož by Československo muselo spolu s Lužickými Srby pojmout i další desetitisíce německého obyvatelstva, které v Lužici žilo. Ohledně hranic vzniklého státu byl tedy názor spojenců, a především pak [[Francie]], celkem jednoznačný – zachovat nově vzniklé [[Československo]] v historických hranicích tzv. zemí Svatováclavské koruny, [[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], k nimž bylo připojeno [[Slovensko]] a [[Podkarpatská Rus]]. Odmítnuta byla myšlenka na připojení německých oblastí Československa k Německu nebo Rakousku, jelikož by se tím Československo oslabilo. O hranicích nového státu tak rozhodly nejen důvody historické, ale také strategické, politické a ekonomické. Hranice Československa byly stanoveny na [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížské mírové konferenci]] a dalšími dokumenty:
* Hranici mezi Československem a Německem určila [[Versailleská smlouva]] z 28. 6. 1919, ve které [[Německo]] uznávalo nezávislost Československa,<ref>Versailleská smlouva, článek 81, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_81 dostupné online].</ref>, odstupovalo mu jižní část [[Horní Slezsko (provincie)|hornoslezského]] [[okres Ratiboř|okresu Ratiboř]] ([[Hlučínsko]])<ref>Versailleská smlouva, článek 83, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_83 dostupné online].</ref> a zavazovalo se mu poskytnout na dobu 99 let svobodná pásma v přístavech [[Hamburk]] a [[Štětín]].<ref>Versailleská smlouva, článek 363, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_363 dostupné online].</ref>. V článku 86 se Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na jeho území.<ref>Versailleská smlouva, článek 86, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 dostupné online].</ref>
* Hranici mezi Československem a Rakouskem určila [[Saint-Germainská smlouva]] z 10. 9. 1919. Touto smlouvou byl formálně uznán vznik svrchované Československé republiky.<ref>Niall Ferguson The War of the World Allen Lane, 2006 {{ISBN|0-7139-9708-7}} Page 161</ref>. Rakousko uznávalo nezávislost a územní nedotknutelnost Československé republiky, zříkalo se územních nároků vůči Československu a odstupovalo [[Československo|Československu]] [[Dolní Rakousy|dolnorakouská]] území ([[Vitorazsko]], [[Valticko]] a [[Dyjský trojúhelník]]).
* Hranice s Maďarskem byla určena [[Trianonská smlouva|Trianonskou smlouvou]] 4. 6. 1920.
* O [[Těšínsko|Těšínsku]], [[Orava (region)|Oravě]] a [[Spiš]]i rozhodla Rada vyslanců 28. 7. 1920.