Alginátová vlákna: Porovnání verzí

Kyselina algová byla objevena v roce 1881, komerční výroba alginátových vláken byla zavedena v Anglii a v USA během 2. světové války. <ref >Eichhorn/Hearle/Jaffe/Kikutani: Handbookl of Textile Fibre Structure, Volume 2, Elsevier 2009, ISBN 9781845697310</ref> V roce 2021 měl dosáhnout celosvětový obchod s algináty hodnotu 760 milionů USD, na váhovém množčství 45 milionů tun se podílí alginát sodný asi 32 % a alginát vápený asi 18 %. Jen tyto druhy se dají průmyslově zvlákňovat, ostatní části získané z extruze mořských řas (jako propylenglykol nebo potaš) se používají v tiskařství, potraviářstvípotravinářství aj.<ref >{{Citace elektronické monografie

SklizenSklizeň řas se provádí speciálními stroji.Na mleté mořské řasy se působí kyselinou sírovou a formaldehydem a bělí chlornanem sodným. Po odvodnění se vytvoří pevný alginát sodný, který se zvláknuje obvykle [[mokré zvlákňování|za mokra]].

S přídavkem stříbrných solí se dá zlepšit zvláknitelnost a mechanické vlastnosti alginátu. Např. vlákna s antibiotickými účinky se vyrábí s přidáním tetracyklinu nebo i jiných léčiv.<ref name = „Sma“>Lieva van Langenhove: ''Advances in Smart Medical Textiles'', Woodhead Publishing 2015, ISBN 9781782424000, str. 75-76</ref>