Pět dnů v Miláně: Porovnání verzí

 

'''Pět dnů v Miláně''' neboli '''pět dní milánských''' (italsky {{Cizojazyčně|it|''Cinque giornate di Milano''}}) bylo úspěšné lidové [[povstání]] proti [[Rakouské císařství|rakouské vládě]] v [[Milán]]ě ve dnech 18.–22. března 1848. Šlo o jeden z prvních velkých projevů [[jaro národů|„jara národů“]] na Apeninském poloostrově a povstáním začala [[první italská válka za nezávislost]]. Povstání bylo iniciováno sympatizanty italského sjednocení ([[risorgimento]]), mělo za cíl osvobodit Itálii od rakouského vlivu a v jeho čele stáli [[Gabrio Casati]] a [[Carlo Cattaneo]]. Povstalcům se podařilo dočasně osvobodit Milán od Rakušanů a ustavit prozatímní vládu. Ta kapitulovala 5. srpna téhož roku, kdy se Rakušané do Milána vrátili.

 

Protirakouské nálady se v Miláně začaly projevovat již od samého počátku roku 1848, kdy italské obyvatelstvo začalo bojkotovat loterii a tabákové výrobky, což tehdy byly rakouské státní [[monopol]]y. Již v lednu také došlo ke krvavému střetu mezi vojáky [[maršál Radecký|maršála Radeckého]], který byl vojenským velitelem Milána, a demonstranty, při němž zahynulo pět lidí. Situaci se úřadům podařilo uklidnit, v březnu však lidový odpor vzplál znovu poté, co do Milána přišly zprávy o nepokojích ve Vídni a pádu [[Klemens von Metternich|kancléře Metternicha]], k němuž došlo 13. března. Ve stejné době se začali Italové bouřit i v [[Království lombardsko-benátské]]m.

 

Italští obyvatelé Milána se 18. března vydali do ulic, stavěli barikády a snažili se získat posily z milánského venkova. I když bylo Radeckého vojsko dobře vybaveno, maršál se obával zůstat obležen ve městě, kde by povstalce mohli posílit další bojovníci přivolaní zvenčí, a proto 22. března večer odtáhl se svými vojáky a s rukojmími z města směrem ke [[Quadrilatero|„Quadrilateru“]], pevnostnímu systému kolem Mantovy. Během bojů „pěti dnů v Miláně“ zahynulo 181 rakouských vojáků a více než 400 rebelujících Italů.