Gregoriánská misie: Porovnání verzí

[[Soubor:Eadbaldobv.1.jpg|náhled|vlevo|Mince kentského krále [[Eadbald z KentuKentský|Eadbalda]]|alt=]]

Po Æthelberhtovi na kentský trůn dosedl jeho syn [[Eadbald z KentuKentský|Eadbald]]. Podle Bedy Eadbald po smrti svého otce odmítl křest a oženil se se svou nevlastní matkou, což byl skutek odporující učení římské církve. Ačkoliv Beda dále tvrdí, že za Eadbaldovým rozhodnutím křest nakonec přijmout stojí zázračný sen [[Vavřinec z Canterbury|Vavřince z Canterbury]], zcela to ignoruje politické a diplomatické obtíže, jimž Eadbald musel čelit. Ohledně Bedova příběhu neexistují žádné chronologické kontroverze, neboť dochovaná papežská korespondence jej potvrzuje.<ref name="Earliest30">Kirby, str. 30–33.</ref> Historikové se rozcházejí v názorech na přesnou dataci Eadbaldova přijetí křesťanské víry. Podle D. P. Kirbyho papežovy dopisy naznačují, že král konvertoval v době, kdy Justus zastával arcibiskupský úřad v Canterbury – tedy až po Vavřincově smrti a relativně dlouhou dobu po smrti krále Æthelberhta.<ref name="Earliest33">Kirby, str. 33–34.</ref> Henry Mayr-Harting přijímá Bedovu chronologii a zastává názor, že Eadbald přijal křest nedlouho po smrti svého otce.<ref name="Coming75" /> Higham naopak souhlasí s Kirbym a tvrdí, že Eadbald nekonvertoval hned a protichůdně tak pokračoval v otcově prokřesťanské politice, a konvertoval až osm let po Æthelberhtově smrti.<ref name="Convert137">Higham, str. 137–138.</ref>