|
| poznámky =
}}
'''Bitva na řece Kalce''' ([[31. květen|31. května]] [[1223]]) představuje jednu z nejvýznamnějších [[bitva|bitev]] [[Dějiny Ruska|ruských dějin]], z dnešního pohledu je na ní hleděno jakožto na Nejslavnějšínejslavnější porážku Slovanů. Ruská knížata a [[Polovci]] v ní utrpěli drtivou porážku od početně výrazně slabších [[Mongolové|Mongolů]] (dobově zvaných „Tataři“) a jejich moc byla zásadně podlomena. Mongolové sice bezprostředně do tehdejších ruských knížectví nevpadli, protože se soustředili na plenění [[Polovci|Polovců]] a [[Povolžští Bulhaři|povolžských Bulharů]], ale učinili tak v roce [[1237]] a úspěšně si je podmanili, k čemuž jim doposud přetrvávající vliv vítězství u Kalky hodně napomohl.
== Příčina ==
Východní Evropa od počátku 13. století čelila nárazům [[Mongolové|mongolských]] kmenů, bylo tomu tak hlavně pod vedením velkého chána [[Temudžin]]a, který sám sebe nechal nazývat [[Čingischán]], tj. Velký chán, myšleno chán všech Mongolů. Ten dokázal sjednotit evropské [[Mongolové|Mongoly]], kterým se již v té době říkalo [[Tataři]], a ovládnout tak obrovskou plochu od [[Čína|Číny]] a KoreyKoreje až po [[Kaspické jezeromoře]]. Se svým národemlidem se přemístilposouval dále na západ, až k [[Azovské moře|azovskémuAzovskému moři]], kde se ruštíruská carovéknížata rozhodlirozhodla tatarskému náporu na poslední chvíli čelit. Bitvě na řece Kalce předcházely bitvy v roce [[1221]] na území dnešního Ázerbájdžánu a Arménie a také bitva na řece [[Kubáň]] o rok později, kde Tataři porazili vojska [[Kumán]]ů. Tento postup Tatarů ruská knížata zneklidňoval, nevěnovali mu však dostatečnou pozornost, jelikož se hlavně soustředili na plenění tehdejšího (turkického)[[Volžské Bulharsko|Volžského Bulharska]].
== Bitva ==
Počátek bitvy popisuje krátký ruský rukopisletopis: "''Léta„Léta 1223 přitáhlo vojsko, o jakém dosud nikdo neslyšel: bezbožníci zvaní Tataři přitáhli do polovecké země.“''"
Tatarské vojsko bylo vedeno dvěma zkušenými a oblíbenými vojevůdci;: Nojonem Džebem a Subutajem Bagaturem. Jelikož se Tataři doposud se západními vojsky nesetkali, měla tato bitva být jakási zkouška jejich sil. Oba generálové dostali po 1 tumenu, tedy po 10 tisících bojovníků. Bitva začala pro ruská vojska zdánlivě dobře, knížeti Daniilovi se povedlo zahnat tatarské útočníky na útěk, čehož využili lukostřelci a připravili tatarská vojska o několik set mužů. Mongolové se tedy stáhli, načež Rusové reagovali vysláním tisícovky jezdců na předsunutý pluk tatarů. I tento střet skončil pro Rusy úspěchem, což značně pozdvihlo morálku uvnitř ruské armády.
Rusové pronásledovali Tatary po devět dní, ti však lákali svým ústupem nic netušící Rusy do pasti, kterou oba generálové naplánovali u řeky Kalky. V tu chvíli se štěstí obrátilo. Tomu nahrávalo hned několik faktorů – jedním z nich byla nejednotnost ruské armády, která byla vedená hned několika knížaty, zatímco Mongolové bojovali jako jednotná armáda. Generálové využívali oblíbené taktiky rychlého útoku a ústupu, kde se rapidně střídali v útocích. V tu chvíli se ruská vojska obrátila na ústup, ruské linie se hroutily a nejednotnost a zoufalý úprk pod náporem Mongolů připravil o život asi 50 tisíc ruských vojáků jen v prvním dne bitvy. Nečestnou lstí pak vylákali z opevněného úkrytu samotného vůdce [[Mstislav III.|Mstislava III.]], kterého poté brutálně umučili během hostiny na oslavu vítězství. To znamenalo absolutní vítězství na straně Tatarů.
|
