Druhá vláda Wilhelma Marxe: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava parametru obrázku; kosmetické úpravy |
m zvýraznění nejdůležitějších událostí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 33:
Ministerské posty zůstaly téměř zcela beze změn jako tomu bylo v [[První vláda Wilhelma Marxe|první Marxově vládě]]. Pouze státní sekretář [[Curt Joël]] byl pověřen vedením ministerstva spravedlnosti, které uvolnil zástupce BVP. Ministerstvo obnovy bylo prezidentským dekretem 11. května 1924 zrušeno.
== Politika vlády ==
Za nejvýznamnější čin vlády lze považovat '''podepsání [[Dawesův plán|Dawesova plánu]]'''. Podepsal ho za Němce 16. srpna 1924 v Paříži [[Gustav Stresemann|ministr zahraničí Stresemann]]. Hlavními body smlouvy se stalo stažení všech cizích vojsk z [[Porúří]], snížení ročních plateb reparací na jeden milion marek v prvním roce se zvyšující se tendencí až k dvěma a půl milionu marek po pěti letech, reorganizace Říšské banky pod dohledem dohodových zástupců a především půjčka 200 miliónů dolarů formou amerických dluhopisů. Finanční injekce výrazně nastartovala německou ekonomiku.
== Konec vlády ==
Vládní [[DVP|lidovci]] chtěli za každou cenu zahrnout do koalice svého hlavního volebního rivala z [[DNVP]]. Nutně potřebovali, aby se nacionalisté podíleli na zodpovědnosti za vládní rozhodnutí, a tak přestali přebírat lidovecké voliče. V říjnu 1924 byla jejich snaha zablokována [[Německá demokratická strana|německými demokraty]], kteří účast nacionalistů ve vládě odmítli. Kancléři Marxovi se nepodařilo vyjednat s DDP ani toleranci menšinové vlády Centra, lidovců a nacionalistů, a tak požádal prezidenta o rozpuštění sněmu. Ten byl rozpuštěn 20. října 1924. [[Německé volby do říšského sněmu 1924 (prosinec)|Prosincové předčasné volby]] přinesly oslabení extrémistických stran (komunisté ztratili 17 a nacisté 18 křesel) a posílení sociálních demokratů a nacionalistů. Po volbách bylo možno vytvořit dvě koaliční vlády s většinou ve sněmu, a to středolevou SPD/Centrum/DDP/DVP nebo středopravou Centrum/DDP/DVP/DNVP. Jednání ale k žádnému kompromisu nevedla, jelikož lidovci odmítli vládnout s sociálními demokraty a DDP zase s nacionalisty. Marx podal demisi 15. prosince 1924 a nakonec se 9. ledna 1925 vzdal možnosti sestavit vládu. S alternativním plánem na sestavení fungujícího kabinetu přišel nestraník a ministr financí [[Hans Luther]]. Strany měly za sebe nanominovat odborníka, který by nebyl jejich členem. Zbývající místa by byla doplněna nezávislými [[technokrat]]y. Návrh slavil úspěch a své zástupce nanominovaly DNVP, DVP, BVP a Centrum. Vznikla tzv. [[První vláda Hanse Luthera|první vláda kancléře Luthera]], kterou tolerovala i DDP.
| |||