První vláda Hanse Luthera: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m drobné opravy značka: editace z Vizuálního editoru |
m zvýraznění nejdůležitějších událostí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 36:
=== Zahraniční politika ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-02064, Kabinett Luther.jpg|thumb|300px|První Lutherův kabinet: zleva: Stingl, Schiele, Luther, Neuhaus; vzadu státní sekretáři a ministerští radové ministerstva zahraničí; zcela vzadu stojící: Frenken; vedle něj vpravo: Krohne, Stresemann, von Schlieben, Brauns, Kanitz.]]
Nejdůležitějším bodem na počátku roku 1925 byla '''konsolidace vztahů se západními sousedy''' a návrat okupovaných území do německých rukou. Podle [[Dawesův plán|Dawesova plánu]] měla francouzko-belgická vojska opustit [[Porúří]] a německá strana očekávala i postupné předání oblastí v [[Porýní]]. Proběhlo několik neúspěšných jednání mezi Němci, Francouzi a Brity, a tak stažení spojeneckých vojsk ze severní částí Porýní (tj. kolem [[Kolín nad Rýnem|Kolína]]) bylo odloženo. Po tomto neúspěchu byli Němci donuceni opustit pasivní politiku a navrhli pakt o neútočení mezi všemi zainteresovanými stranami, jehož součástí bylo i potvrzení německo-francouzské a německo-belgické hranice. Kancléř Luther a [[Gustav Stresemann|ministr zahraničí Stresemann]] informovali vládu o jeho uzavření až s dvouměsíčním odstupem, protože se obávali reakce [[DNVP|nacionalistů]]. Britové dokonce na jednání navrhli, aby se Němci připojili ke [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Německá delegace ale nesouhlasila s obecnou podmínkou organizace, která zakazovala vést útočnou válku s dalším členem pod hrozbu sankcí. Němci navíc odmítali definitivní potvrzení německo-polské hranice.
V březnu 1925 začala parlamentní skupina DNVP protestovat proti krokům vlády. Vyhrožovala, že nepodpoří její další kroky, pokud se nezmění směřování zahraniční politiky. Zakročil samotný kancléř, který dokázal zmírnit kritiku nacionalistů na pouhé stěžování ohledně tajných jednání. Slíbil transparentnější jednání, zaručil se, že nedojde k dohodě ohledně východní hranice, a že udělá vše proto, aby se urychlilo stahovaní spojeneckých vojsk z Porýní. Během června a července si Francouzi s Němci vyměnili několik memorand s návrhy, jak urovnat diplomatické vztahy. V září 1925 obdržela německá vláda pozvánku na konferenci ministrů zahraničí, která se konala ve švýcarském [[Locarno|Locarnu]].
Řádek 45:
=== Domácí politika ===
Ačkoliv měl kabinet hlavní cíle na poli zahraniční politiky, provedl výraznou část práce i doma. Došlo ke změnám v daňovém právu a finančních vztazích mezi státem a jednotlivými [[Spolkové země Německa|zeměmi]]. Nejvýraznější událostí ale byla náhlá '''smrt [[Friedrich Ebert|prezidenta republiky Eberta]]'''. Friedrich Ebert trpěl na žlučové kameny a jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil v polovině února 1925. Ani akutní operace mu nedokázala pomoci, a tak prezident zemřel 28. února 1925. Jeho pravomoci podle ústavy převzal kancléř. Sociální a němečtí demokraté začali brzo protestovat proti jeho dvojí roli. Luther souhlasil, že přenechá prezidentské záležitosti na směnu. Dne 10. března 1925 byl dočasnou hlavou státu jmenován [[Walter Simons]], dosavadní prezident nejvyššího soudu. Práce vlády byla mezitím přerušena kvůli státnímu pohřbu, následně celá politická scéna zabředla do diskuze, jak bude volen nový prezident. Po vyjasnění volebního zákona začaly všechny parlamentní frakce s volební kampaní, která dále odváděla pozornost od snažení kabinetu.
Vláda během kampaně zdůrazňovala svoji neutralitu, ale i samotný kancléř se snažit ovlivnit na výběr vhodných kandidátů. Vládě dělala starosti hlavně plánována kandidatura [[Paul von Hindenburg|maršála von Hindenburga]], která spustila vlnu protestů v zahraničním tisku. [[Německé prezidentské volby 1925|V druhém kole prezidentských voleb v dubnu 1925]] Hindenburg doopravdy zvítězil a vyjádřil své výhrady ohledně směřování vládní politiky. Na druhou stranu přísahal dodržovat výmarskou ústavu a potvrdil, že neplánuje použít svých pravomocí na výměnu kancléře či ke změnám ve vládě.
| |||