François René de Chateaubriand: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
lf
Řádek 64:
V letech 1826–1828 se vrátil do Paříže. Ihned se dal k opozici, ale tentokrát na straně liberálů. Bojoval jak mohl s ministrem Villèlem, ať už v poslanecké sněmovně, nebo v deníku ''Journal des débats'', kde předpověděl jeho porážku: jevil se zde jako rytíř bránící svobodu tisku a nezávislost Řecka, čímž si získal velkou popularitu.
 
Po pádu ministra Villéleho byl jmenován velvyslancem v Římě (1828), kam ho tentokrát doprovodila Céleste, která se s nadšením ujala postu velvyslankyně. S příchodem ministra [[Jules de Polignac|Polignaca]]a podal Chateabriand demisi a tím ukončil svou politickou kariéru.
 
Od roku 1838 až do své smrti žil v Paříži v ulici Rue du Bac, číslo popisné 120. Již téměř nevycházel, zato ale přijímal četné návštěvy a věnoval se dokončování svých Pamětí, započatých v roce 1811. V roce 1847 ovdověl a umírá 4. července 1848.