|
'''Ferdinand II. Štýrský''' ([[9. červenec|9. července]] [[1578]] [[Štýrský Hradec]] – [[15. únor]]a [[1637]] [[Vídeň]]) z rodu [[Habsburkové|Habsburků]] byl [[císař]] [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský]], [[Seznam představitelů českého státu|král český]], [[Seznam uherských králů|uherský]], [[Seznam chorvatských panovníků|chorvatský]] a [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|arcivévoda rakouský]] v letech [[1619]]–[[1637]], a v letech [[1590]]–[[1637]] jako '''Ferdinand III.''' rovněž [[Seznam štýrských markrabat a vévodů|vévoda štýrský]], resp. vladař [[Vnitřní Rakousy|Vnitřních Rakous]].
Ač osobně nepříliš politicky schopný, sehrál tento hluboce, až fanaticky věřící [[Katolictví|katolický]] panovník (od svých 12 let vychovávaný v péči [[Jezuitský řád|jezuitů]]) významnou roli ve střední Evropě raného novověku;: byl to on, komupovedlo se povedlomu definitivně upevnit vládu svého rodu v soustátí českých, rakouských a uherských zemí, zlomit [[Stavovský stát|stavovské monarchie]] v těchto zemích a položit základy [[Absolutismus|absolutismu]] v [[Habsburská monarchie|habsburské říši]]. Stalo se tak především díky [[Bitva na Bílé hoře|vítězství jeho sil]] nad [[České stavovské povstání|povstalými českými stavy]] v první fázi [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]], po čemž následovala doba bezohledné [[rekatolizace]] Čech a Moravy, spojená s ohromnými konfiskacemi a rozkrádáním majetku velké části české šlechty a měst, jakož i masovou emigrací [[Protestantismus|protestantských]] šlechticů a měšťanů do ciziny. Českému státu byly tak způsobeny ohromné škody a dalšími centralizačními opatřeními vážně podkopána jeho suverenita i soudržnost jednotlivých korunních zemí; česká kultura byla zatlačena do druhořadého postavení. Proto je Ferdinand v českých dějinách tradičně chápán v silně negativním světle a jeho vláda jako počátek „[[Doba temna|Temna]]“.
Podobně nekompromisní rekatolizačně-centralistické postupy se snažil uplatnit i v části [[Uhersko|Uher]] pod habsburskou vládou a především v Říši, kde ovšem narazil na tuhý odpor a dosáhldokázal podstatně méně, než chtěl. Rozdrcení a potrestání [[Falcké kurfiřtství|Rýnské Falce]] (vlasti jeho soupeře na českém trůnu, „zimního krále“ [[Fridrich Falcký|Fridricha]]) vyvolalo druhou fázi Třicetileté války, tzv. [[Třicetiletá válka#Dánská válka (1625–1629)|dánskou válku]], již sice císař díky talentovanému vojevůdci [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovi]] dokázal vyhrát, ovšem naprosto nereálné a provokativní požadavky jím následně ([[1629]]) vydaného tzv. [[Restituční edikt|restitučního ediktu]] tolik pobouřily protestantskou část Říše, že si zavolala na pomoc [[Švédská říše|Švédsko]], ak toněmuž se již ukázalo protivníkem příliš silným – zvláště, když se k němu o pět let později přidala i tradičně protihabsburská [[Francouzské království|Francie]]. ŘíšeUprostřed zmatků a hlavněútrap císařovyválky u jejíhož počátku stál, Ferdinand II. zemřel, když předtím zajistil uherský, český a říšský trůn pro svého syna. Zanechal Svatou říši římskou v těžce rozháraném stavu, zdevastovanou, s ještě oslabenější autoritou císaře a již bez naděje na nějaké opětné sjednocení pod jednou vírou. Ve svých „[[Dědičné habsburské země|dědičnédědičných zemězemích]]“ takvšak naplnodosáhl poznalytoho, dlouhéo útrapyčem ajeho hrůzypředchůdci bojů,od rabování,roku [[1526]] mohli jen hladusnít.
Uprostřed zmatků a nejistého mocenského vývoje, 11 let před koncem války u jejíhož počátku stál, Ferdinand II. zemřel, když předtím již zajistil uherský, český a říšský trůn pro svého syna. Zanechal Svatou říši římskou v těžce rozháraném stavu, zdevastovanou, s ještě oslabenější autoritou císaře a již bez naděje na nějaké opětné sjednocení pod jednou vírou. Ve svých rodových zemích však dosáhl toho, o čem jeho předchůdci od roku [[1526]] mohli jen snít.
== Život a vláda ==
|
