Zborovský hrad: Porovnání verzí

[[Ján z Ortrogu]] prodal v roce 1601 makovické panství spolu s hradem [[Zikmund Rákoci|Žikmundovi Rákocimu]] za osmdesát tisíc dukátů a jeho potomci v roce 1611 vyplatili ještě dalších třináct tisíc dukátů. Tato suma předpokládá roční ziskovost z panství osm tisíc dukátů. Ekonomická základna panství byla v té době mimořádně silná. Z [[urbář]]e hradního panství z 3. října 1618 se dozvídáme, že začátkem [[17. století]] hospodařilo ve Zborově okolo 35 selských domácností, které měly koně a dobytek. Asi 50 domácností neužívalo pozemek. Šlo o služebnictvo na hradě a o železáře. Poprvé jsou zde uvedeni i [[Řemeslo|řemeslníci]]: 4 tkalci, zámečník, uhlíř, švec a krejčí. Ve Zborově bydlelo i osazenstvo panského dvora a fary. Součástí panského dvora byl [[mlýn]], pila na vodní pohon, dva hostince, pekárna, tkalcovská dílna na výrobu lněného plátna a sukna, ale dvůr se specializoval hlavně na chov [[Ovce domácí|ovcí]] a beranů v počtu 968 kusů a [[Koza domácí|koz]] v počtu 108 kusů. Ke dvoru patřil mlýn na [[střelný prach]] a [[sklárna]], která byla zřízena v Bardejovské Nové Vsi a koncem 17. století se přestěhovala do [[Stebnícka Huta|Stebnícké Huty]]. Ve Smilně byli vystavěny [[rybník]]y. Navzdory stavovským povstáním, na kterých se podíleli i Rákociové, rozvíjela se zde řemesla. Zdejší tkalci, ševci, krejčí a kožešníci se podle vzoru větších měst sdružovali do [[cech]]ů (tkalci zřídili cech v roce 1675, ševci a obuvníci v roce 1690 a později i krejčí a kožešníci). V roce 1691 vzniklo Bratrstvo sv. Růžence. Začátkem 18. století po neúspěšném povstání [[František II. Rákóczi|Františka Rákociho II.]] bylo panství zkonfiskováno a rozděleno. Část získal hrabě Aspremont, manžel Juliany Rákociové, sestry Františka Rákociho II., část Szirmyové a menší čé Erdöyové.

 

Zborovský hrad byl postaven pravděpodobně ve třetím a čtvrtém desetiletí 14. století patrně na ochranu uherského pohraničí a obchodní cesty do [[Polsko|Polska]]. [[První písemná zmínka]] o něm pochází z roku [[1347]].

 

Dolní (třetí) nádvoří bylo předěleno zdmi, což umožňovalo lepší kontrolu přístupu do středního nádvoří, v jeho západní části byly k hradební zdi přistavěny hospodářské objekty. [[Renesanční architektura|Renesančními]] stavebními úpravami podle italských vzorů byl zdokonalen zastaralý a nevyhovující fortifikační systém a vzniklo pohodlné zeměpanské sídlo splňující nejnáročnější dobové požadavky bydlení. Rákociovci, kteří vlastnili hrad v 17. století, se věnovali už jen jeho údržbě.

 

 

Hradní zřícenina byla v době [[První světová válka|první světové války]] značně poškozena. Hradní kopec byl už v roce 1926 vyhlášen chráněnou oblastí a jeho ochrana byla rozšířena v roce 1950 vyhlášením za státní přírodní rezervaci, což ho zařazuje mezi nejstarší chráněná území na Slovensku. Ochrana je zde zaměřena hlavně na mohutné několiksetleté jedince [[Dub letní|dubu letního]] vysazeného podél přístupové cesty ke hradu.