Záchytný stíhač: Porovnání verzí

}}</ref> a pojem "záchytný stíhač"{{Fakt/dne|20170902235222|}} se objevil v [[Sovětský svaz|sovětské]] vojenské literatuře na počátku roku 1950 v souvislosti s vybavením některých typů [[Stíhací letoun|stíhaček]] palubními [[Radar|radiolokátory]], které umožnily detekovat a zasáhnout vzdušné cíle bez vizuálního kontaktu. Záchytní stíhači jsou jedno i dvoumístní (kromě [[pilot]]a je zahrnut i [[Opertátor zbraňových systémů|operátor palubních zbraňových systémů]]). Zlepšování finančních prostředků leteckého útoku vedlo k vytvoření letadel, které zajišťují ničení vzdušných cílů na značné vzdálenosti od bráněných objektů, za každého počasí, ve dne i v noci, v rozmezí výšek od malých až po [[Stratosféra|stratosférické]].<ref name="securitymag">[http://www.securitymagazin.cz/historie/us-air-force-chtelo-z-sr71-zachytny-stihac-s-rychlosti-3-machy-1404056242.html US Air Force chtělo z SR-71 záchytný stíhač s rychlostí 3 Machy]</ref><ref name="armnoviny">[http://www.armadninoviny.cz/mig-41-novy-rusky-zachytny-stihac.html MiG-41: Nový ruský záchytný stíhač]</ref>

Letouny této kategorie se vyznačují zejména výkonnými radiolokátory, pomocí kterých se stíhač navádí na cíl. Dále jsou vybaveny řízenými střelami typu [[Rakety vzduch-vzduch|vzduch-vzduch]], někdy doplněnými [[Letecký kanón|palubním kanónem]]. Od kanónů se v této kategorii stíhačů pomalu ustupuje.