Wikipedista:NoJin/Pískoviště 2: Porovnání verzí

Přidáno 507 bajtů ,  před 1 měsícem
Výraznou inspirací pro vlastní tvorbu byly zahraniční cesty a bezprostřední dojmy z maleb [[Rembrandt]]a, [[Caravaggio|Carravaggia]] nebo [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela]] i Belvederské torzo.<ref>[https://www.museivaticani.va/content/museivaticani/en/collezioni/musei/museo-pio-clementino/sala-delle-muse/torso-del-belvedere.html Musei Vaticani: The Belvedere Torso, 1st century B.C.]</ref> Mramorové řecké torzo z 1. stol. před začátkem letopočtu svou dokonalostí ovlivnilo celé generace umělců počínaje italskou renesancí.
 
K malbě portrétu přešel Kubík rozsáhlou sérií portrétních studií svých výrazů v zrcadle, které nakonec převedl do "skupinového autoportrétu" ''Klon'' (1998-1999), v němž několikrát opakuje autoportrét v jakési hluchoněmé vřavě, studující vlastní tvář ve složitém světelném režimu. Uplatnil zde Rembrandtovu psychologizaci postav, Carravaggiův šerosvit<ref>Jan Stoss, Studenti vystavují v galerii U prstenu, Lidové noviny, červenec 1998</ref> a smysl pro detail i napodobení lidových typů charakteristické pro holandské malby. Pro Kubíkovu figurální malbu je typický kontrast mezi novobarokní teatrálností a psychologickou nejistotou, či ironizujícím sebezpytem postav reagujících na vnější svět.<ref>Tomáš Kubík, 2021, s. 13</ref> Autoportrét pak znovu využil v sérii přípravných skic pro portrét vojáka v tankistické přilbě, v expresivní kompozici (''Autoportrét sv figurínouhelmě'', (20011997-1998), nebove ''Velkém autoportrétu v ateliéru'' (1997), portrétní studii dle Vermeera (''Vermeerova slina'', 1997-1998) nebo v expresivní kompozici ''Autoportrét s figurínou'' (2001).
 
V té době začal pro studium šerosvitu používat box s umělým osvětlením po vzoru Tintoretta a namaloval sérii aktů podle živého modelu a volný cyklus figurálních kompozic na téma lidských vztahů (2000-2001). První z dvojice rozměrných obrazů ''Scény z manželského života'' (2004) zakoupila Národní galerie v Praze, druhou kompozici na podobné téma nazvanou ''Máří Magdaléna'', vytvořil roku 2019 a byla vystavena na velkém přehledu evropské figurativní malby Figurativas v MEAM Museum v Barceloně.<ref>[https://www.novinky.cz/kultura/clanek/ze-zavrenych-galerii-vystava-michelangelo-v-lockdownu-prodlouzena-40357964 Ze zavřených galerií: Výstava Michelangelo v Lockdownu prodloužena, rea, Novinky.cz, 23.4.2021]</ref> Kubík se s oblibou věnuje mnohafigurálním kompozicím, kde může využít své technické schopnosti i individuální charakterizaci postav, které předtím studuje v přípravných skicách v ateliéru (Večeře podle Jordaense, Čtyři muži).
 
V cyklu Smrt a dívka (2018) využil jako model bílý sádrový odlitek tváře který umožňuje studovat jemné nuance reliéfu při různém nasvícení. Jde o tradiční akademickou disciplínu, která seznamovala žáky s antickým dědictvím a grisaillovou technikou kresby. Model přitom sám o sobě vyvolává napětí mezi neosobní sádrou a emocionálně vypjatým, romantickým tématem.<ref>Tomáš Kubík, 2021, s. 19</ref>
 
Tomáš Kubík často do obrazů, inspirovanýchkteré jsou inspirované klasickou malbou, vkládá prvky ze současnosti. Idealizované Michelangelovy mužské akty ze stropu Sixtinské kaple zvané Ignudi mu posloužily jako kompoziční předlohy pro hyperrealistické mužské akty.<ref>Dílo týdne: Tomáš Kubík - Ignudo I, Reflex, 25.3.2021</ref> K jejich ztvárnění si poněkud provokativně zvolil současné lidské typy z fitcentra s výraznou muskulaturou, tetováním a stejnoměrně opálenou pokožkou ze solária. Malíř přitom musel původní manýristickou kompozici, určenou pro podhled, transponovat do reálné, věrohodné a nenásilné polohy.<ref>Tomáš Kubík, 2021, s. 19</ref>
=== Výstavy ===
==== Autorské ====