Noc ve Florencii: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 3 měsíci
m
verze 20440672 uživatele David V. (diskuse) zrušena - citát
m (ČJ)
značka: revertováno
m (verze 20440672 uživatele David V. (diskuse) zrušena - citát)
značka: vrácení zpět
 
Děj se odehrává ve Florencii roku 1537.
=== 1. dějství ===
Pod chmurným nebem, v nepohodě noční očekávají tělesné stráže na náměstí di Santa Croce vévodu florentinského, Alessandra, a baví se vespolek poznámkami o poledním milostném dostaveníčku svého vznešeného pána (introdukce a dvojsbor ''Dnešní noc tak nepříjemna''). V tom zazní na blízku řinkot zbraní, výkřik – a stráže chvátají ku pomoci. Alessandro, záletný to a krvelačný tyran, přepaden byl při svém návratu z dobrodružné vycházky žárlivým manželem, však vyšel ze šarvátky bez úrazu, přes vše to, že opustil jej v rozhodné chvíli důvěrník jeho Lorenzino, jenž pod škraboškou přátelství a oddanosti vetřel se v přízeň vévody za tím účelem, aby vlast pod jhem tyrana sténající v době příhodné z pout těch vyprostil. Stráže, jako obyčejně, přišly post festum. Vévoda žertem kárá Lorenzina z jeho nestatečnosti a sděluje s ním, že za příští svou oběť si vyhlídl krásnou Luisu, dceru šlechtice Strozziho, s níž Lorenzino tajně jest zasnouben. Lorenzino rychle potlačí vzmáhající se bouři v srdci svém i slibuje vévodovi pomoc k podnikům dalším (scéna ''Vše kolem ticho'' se zpěvem Lorenzina ''Boj neznám, jen lásce já se kořím… V hodech, tanci, milování''). Dobou tou stojí vlastenci florentinští vzpouru; jejich hlava, starý Filippo Strozzi, vrací se tajně z vyhnanství a přichází v průvodu stejně smýšlejícího Michela, jemuž před časem vévoda nevěstu uloupil, do Florencie (scéna ''Zda tam kdo je?'' se zpěvem Strozziho ''O Florencie, vlasti má''). Přicházeje k domu, v němž před slídivým zrakem vévody jest ukryta Luisa, setká se s Lorenzinem, jejž nenávidí pro jeho přátelské styky s vévodou. Obořuje se na vetřelce; však ten připomíná mu dávné přátelství, přísahá, že dceru jeho, nevěstu svou vždy bude chrániti, i rozehřeje Strozziho tak, že naň této náčelník spiklenců pohlíží jako na spojence; však Lorenzo pozoruje, že doba vhodná ještě neuzrála, odmítá spojení to s posměchem (scéna ''Jak! Ty, Strozzi?'' s tercetem ''Dávno k tobě lásku vyrval jsem''). V tom zazní smuteční zpěv a z chrámu sv. Marka vychází průvod pohřební (sbor ''Hle milost zs nebeských končin neskonalá''). Michele, soudruh Strozziho, dozvídá se, že platí průvod jeho nevěstě, již vévodův hanebný čin v hrob sklátil, i zastaví průvod, shromážděnému lidu zoufalým hlasem žaluje na vévodu a vybízí rozkvašené hlavy lidu ku vzpouře, aby ztrestán byl tyran. Tu Lorenzo tajně objedná do svého bytu na druhý den Michela, jenž mu z počátku sice nedůvěřuje, však po krátkém váhání zadává své slovo. Sborem, jímž lid pomstu přísahá vévodovi, končí I. jednání (scéna ''Ach otče! – Co žádáš?'' se zpěvem Michela ''Hle, něžné kvítko, jež povadnulo'' a sborem ''Přemocná ruka věčného soudce'').
=== 2. dějství ===
Zatím podařilo se náhončím vévodovým vypátrati tajný úkryt krásné dcery Strozziovy (scéna Luisy a jejích družek ''Vysuš, krásavo, ten proud slzný'' s Luisinou árií ''Byla noc; noc to hrůzoplodná''). Vévoda k ní posílá svého paže s pozváním ku skvělé dvorní hostině. Luisa pozvání s rozhořčením zamítá (scéna Luisy a Lelia ''Toť vévody jest posel'' se zpěvem Lelia ''Tam v komnatách těch nádherných'') a vstupujícímu zasnoubenci Lorenzovi vše žaluje. Duší jeho zmítá krutý boj, zášť jeho k bezohlednému vévodovi roste, však neumí se rozhodnouti, zda by již byl čas k ráně rozhodné. Nevěstu svou, jež nechápe dvojsmyslnou jeho hru, konejší vroucími slovy lásky a líčí jí nebezpečí, v němž se nalézá otec její, o jehož návratu a osnování nové vzpoury vévoda se dozvěděl. Vybízí ji, aby pro záchranu otce v půlnoční době odebrala se do chrámu sv. Marka, a tam shromážděné spiklence v čas varovala (scéna Lorenza a Luisy ''Pomsta vévody jista'' s duetem ''Miluj mne, o dívko!''). (Proměna – Chrám sv. Marka) Závěrek druhého jednání tvoří scéna spiklencův, kteří přípravy konají ku vzpouře (scéna ''A co vás sem přivádí?'' s ansámblem ''Na rozvalinách krví zbrocených… Všichni ku zbrani!'').