Šiniči Suzuki I: Porovnání verzí

Suzuki nejprve pracoval v oboru [[hedvábnictví]], často cestoval do [[Jokohama|Jokohamy]], kde se brzy učil fotografovat v jokohamském fotografickém studiu [[Rendžó Šimooka|Šimooka Rendžó]] v roce 1867.<ref>Podle Bennetta v roce 1866, ''OJP'', 291.</ref> V letech 1872–1873 byl pověřen J. R. Blackem, vydavatelem periodika ''The Far East (Dálný východ)'', aby zpracoval fotografický cyklus dokumentující venkovský život. Obrázky z této série se nadále objevovaly v Suzukiho albech až do osmdesátých let.<ref>Bennett, ''OJP'', 291; ''PiJ'', 171.</ref> V listopadu 1873 založil Suzuki své vlastní studio, ve kterém pořizoval portréty a vyráběl alba a suvenýry. Ve stejném roce Okamoto Keizō 岡本圭三,<ref>Bennett, ''PiJ'', 169.</ref> jeho nástupce v Šimookově studiu, se oženil se Suzukiho dcerou a Okamoto se připojil k Suzukiho rodině (znovu rituálem ''muko-iri''). Okamoto si změnil jméno na Šiniči Suzuki II a starší fotograf poté své jméno změnil. Tentokrát Suzuki pravděpodobně studoval fotografii u [[Macusaburó Jokojama|Jokojamy Macusaburóa]].<ref>Nebo studentem Jokojamy mohl být Suzuki Šiniči II, záznamy nejsou konkrétní. Yokoe, 183; Bennett, ''PiJ'', 83.</ref> V roce 1884 se přestěhoval do nově postaveného dvoupodlažního studia západního stylu. V Kudanzace v [[Prefektura Tokio|Tokiu]] bylo otevřeno pobočkové studio, které provozoval Šiniči Suzuki II.<ref>Bennett, ''OJP'', 236. Po roce 1903 neexistují žádné důkazy o tokijském studiu. Bennett, ''PiJ'', 171.</ref> Suzukiho fotografie byly vysoce ceněny a v roce 1877 za ně získal cenu. V roce 1889 (nebo 1888) byl spolu s [[Maruki Rijó]] pověřen fotografováním [[Meidži (císař)|císaře Meidžiho]] a jeho manželky, protože tehdy používaná oficiální fotografie byla deset let stará. Kupci jeho děl byli většinou zahraniční rezidenti a turisté. Kromě prodeje z vlastního ateliéru distribuovala Suzukiho fotografie také společnost [[Adolfo Farsari|Adolfo Farsari & Co.]]<ref>Bennett, ''PiJ'', 169; ''OJP'', 233.</ref> Jeho studio inzerovalo již v roce 1880 v ''Keeling's Guide to Japan'', a následně v ''japonském adresáři'' do roku 1908, nabízející [[daguerrotypie]], fotografie (včetně velkoformátových [[Kolorování|ručně kolorovných]] [[Albuminový papír|albuminových tisků]]) a Suzukiho inovace fotografií vytištěných na porcelánu, později prodávané za 12 jenů.<ref>Bennett, ''OJP'', 236, 253, 274; ''PiJ'', 171.</ref> Tyto reklamy naznačují, že v Jokohamě od roku 1893 provozoval studio I. S. Suzuki, což byl Suzukiho syn Izaburó.<ref>Bennett, ''OJP'', 253, 274.</ref> Suzuki Šiniči odešel do důchodu v roce 1892 a zemřel v prosinci 1918 ve věku 83 let.<ref>Bennett, ''PiJ'', 171.</ref>