Japonský paleolit: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 1 rokem
m
bez shrnutí editace
m ({{Autoritní data}})
mBez shrnutí editace
Začátek''' Japonského [[paleolit]]u''' ({{Vjazyce|ja}}: 旧石器時代, ''kjúsekki džidai'') se datuje do období zhruba 50 000–30 000 let př. n. l., kdy byly nalezeny nejstarší kamenné nástroje a končí kolem roku 14000 př. n. l., na konci poslední doby ledové, což odpovídá začátku [[období Džómon]]. V této době se ostrovy oddělovaly od pevniny. Kontakty s pevninou byly mezi [[Hokkaidó|Hokkaidem]] a [[Sibiř]]í přes [[La Pérouseův průliv|La Pérousův průliv]]. Na jihu z [[Korea|Koreje]] přes [[Cušimský průliv]]. Odtud sem přicházeli budoucí obyvatelé. Ti lovili mamuty, slony a vysokou zvěř. Byla zde vysoká sopečná činnost. Popel dal vzniknout úrodné půdě v nížině [[Kantó]].
 
Většina vědců souhlasí s tím, že před asi 40 000 roky byly japonské ostrovy díky zamrznutí oceánu spojeny s asijskou pevninou. Z archeologických nálezů vyplývá, že mezi lety 35 000 a 30 000 př. n. l. přišli lidé druhu ''[[Člověk rozumný|Homo sapiens]]'' na japonské ostrovy z východní a jihovýchodní [[Asie]]. Tito lidé byli lovci a sběrači a uměli vyrábět kamenné nástroje. Kamenné nářadí, bydliště a lidské fosilie z tohoto období byly nalezeny na všech ostrovech Japonska. Nejstarší lidské kosti byly objeveny v [[Hamamatsu]]. Radiouhlíková metoda ukázala, že fosíliefosilie jsou staré asi 14 000 až 18 000 let.
 
Významná naleziště: [[Akaši]], [[Ušikawa]], [[Mikabi]], [[Hamakita]], [[Kuzu]]
Stavba kostry poukazuje na mnoho podobností s jinými domorodými lidmi z asijského kontinentu. Zubní struktura patří do skupiny [[Sundadont]], rozšířené především mezi pravěkými obyvateli jihovýchodní Asie (kde současné populace patří do skupiny [[Sinodont]]). Rysy lebky mají tendenci být silnější, s poměrně vyklenutýma očima.
 
Domorodé populace [[Ainu]], dnes většinou omezeny na severním ostrově [[Hokkaidó]], se zdají být potomky těchto paleolitických populací, a vykazují rysy, které byly v minulosti ozačoványoznačovány jako rysy [[caucasoidní rasa|caucasoidní rasy]], ale dnes jsou obecně spíše považovány za součást této rané paleolitické populace.
 
Genetická analýza dnešní populace není jednoznačná a uvádí značné množství genetického míšení mezi nejstarší populací v Japonsku a pozdějšími příjezdy lidí. Odhaduje se, že 10 až 20% genetické výbavy dněšnídnešní japonské populace pochází z domorodé populace [[Období Džómon|Džómonského období]], a zbytek pochází z pozdějších stěhování lidí z Asijského kontinentu, zejména z [[období Jajoi]].
 
== Archeologické nálezy ==
Studie období paleolitu v Japonsku nebyla zahájena až donedávna – první paleolitické naleziště bylo objeveno až po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Vzhledem k dřívějšímu předpokladu, že lidé v Japonsku nežili před [[Období Džómon|obdobím Džómon]], vykopávky obvykle končily na začátku Džómonské vrstvy [[Litosféra|litosféry]] (14 000 let př. n. l.) a nepokračovalo se hlouběji. Od prvního paleolitického nálezu, učiněného Tadahirem Aizawem, bylo nalezeno kolem 5000 dalších paleolitických nalezišť, některé z nich na stávajících Džómonských archeologických nalezišťíchnalezištích.
 
Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní [[Stratigrafie Marsu|stratigrafických]] informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké [[sopečná erupce|erupce]] inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky [[Aira-Tanzawa]], která pokryla celé [[Japonsko]] zhruba před 21 000–22 000 lety.