Vztuhy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upřesnění souřadnic |
m prolinky |
||
Řádek 28:
Dalším známým držitelem panství byl na počátku 15. století pan [[Smil z Chlumu a Křemic]], který však na vztužské tvrzi nesídlil, neboť měl panství na [[Plzeňský kraj|Plzeňsku]]. V této době bylo usazeno ve Vztuhách 5 sedláků. Od Smila přešly Vztuhy na Albína, [[České Budějovice|českobudějovického]] [[Měšťanstvo|měšťana]] a dědičného soudce městského, jehož dcera Eliška zboží zapsala svému manželu Wolfgangu Pochomerovi, měšťanu z [[Rakousko|rakouského]] [[Freistadt]]u.
V roce 1445 získal vztužské panství sňatkem s Magdalenou Johanou Pochomerovou (věno obsahovalo i dům na budějovickém náměstí) tehdejší člen městské rady a pozdější [[
Dědičkou se stala Johanka († asi 1516), dcera Jana Puklice, která se asi roku 1504 provdala za Linharta Ekharta († 1537), bohatého kupce z Freistadtu a díky sňatku následně předního měšťana Českých Budějovic a člena městské rady,<ref name="EČB">http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/patricijske-rodiny</ref> a tomu také zapsala své zboží.<ref name="HH">{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.hlincovahora.cz/obec/o-obci/ |datum přístupu=2016-03-10 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160221035629/http://www.hlincovahora.cz/obec/o-obci/ |datum archivace=2016-02-21 |nedostupné=ano }}</ref> Za jejich užívání dochází k rozdělení vsí.<ref name="Zvíkov">http://www.zvikovulisova.cz/historie-obce/historie-ortvinovic.html</ref> Ortvínovice zůstaly Johance a jejímu manželovi s užíváním predikátu z Urtvínovic.<ref name="HH"/> Vztuhy Johanka prodala patrně ještě před svatbou svému bratranci a budějovickému měšťanovi Mikuláši Štrabochovi († 1539), jenž se poté píše s přídomkem ze Vztuh. Mikuláš Štraboch tak rozmnožil značný rodinný movitý i nemovitý majetek, obchodoval s obilím, rybami, sladem a pivem, spekuloval také s koupěmi a prodeji domů. Na sklonku života prodal městu ve prospěch kostelních záduší ves [[Srubec]], kterou koupil od příbuzného Linharta Ekharta z Urtvínovic. Mikuláš Štraboch byl dvakrát ženat a měl dvě děti. Dcera Anna († 1549) se provdala za Wolfa Wiennera z Muranu († 1548), který se sňatkem zařadil mezi přední měšťany a počeštil se, od té doby se rovněž psal ze Vztuh, patřila mu i [[Drslavice (tvrz)|tvrz Drslavice]] na [[Okres Prachatice|Prachaticku]]. Posledním známým z jeho potomků je dcera Maryna Wiennerová († 1559). Maryna se 1558 provdala za Michala Frydbergera († 1586), služebníka arciknížete [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinanda Tyrolského]] (1529—1595). Frydberger se ujal dědictví po své ženě a usadil se v Českých Budějovicích, kde působil 1573—1576 jako desátník při mincovně.<ref name="EČB"/>
V roce 1572 se majitelem Vztuh stal další budějovický měšťan a městský radní pan Daniel [[Matyášové ze Sudetu|Matyáš ze Sudetu]]. Daniel Matyáš (1535— asi 1610) studoval na [[Univerzita Karlova|univerzitě]] v [[Praha|Praze]], kde 1555 dosáhl titulu [[bakalář]]e, a pokoušel se i o příležitostnou humanistickou poezii. V roce 1558 získal dědičně erb s predikátem ze Sudetu, jenž se vztahoval i na ostatní členy rozvětvené rodiny. Opakovaně zasedal v městské radě, než se s městem rozešel pro spory o dědictví po manželce Kateřině († 1563) a pro náboženské rozdíly, neboť stejně jako jeho příbuzní i on sympatizoval s [[luteránství]]m. V roce 1572 koupil ves Vztuhy a rozšířil o ně svůj přídomek. V letech 1582 a 1590 přikoupil Urtvínovice od Jakuba Ekharta z Urtvínovic (vnuk Johanky a Linharta Ekharta) a Ortvínovice se opět spojily se Vztuhy v jedno panství. Na sněmu 1589 byl Daniel Matyáš přijat do [[rytíř|rytířského stavu]]. Zbytek života dožil ve Vztuhách, pochován byl v [[Kostel svatého Víta (Rudolfov)|luterském kostele v Rudolfově]].<ref name="EČB"/> Daniel Matyáš mimo jiné založil na svém panství 10 rybníků. Po jeho smrti převzal panství Zikmund Matyáš. Ovšem celé Českobudějovicko bylo v roce 1611 zasaženo [[Vpád pasovských|vpádem pasovských]]. Město České Budějovice bylo pasovskými obsazeno od ledna do června a ti odtud podnikali do kraje pravidelné loupežné výpravy. Od Vztuh nedaleké [[Zaliny]] byly 23. dubna 1611 přepadeny a při bitce byl zabit jeden sedlák a dva vojáci, poté vojáci vypálili celou ves. Drancování nebyly ušetřeny ani Vztuhy. Osudným pro existenci Vztuh se stalo [[České stavovské povstání|stavovské povstání]] o sedm let později. Od června 1618 obléhala stavovská vojska město České Budějovice. V listopadu bylo město obsazeno císařským vojskem vedeným [[Karel Bonaventura Buquoy|hrabětem Buquoyem]]. Stavovské vojsko zaujalo pevné postavení v městě Rudolfově a na okolních návrších. V následujících měsících docházelo k rabování okolních vesnic a městeček, vojáci plenili chlévy, stodoly, sklepy i rybníky. Po [[bitva u Záblatí|bitvě u Záblatí]] opustilo stavovské vojsko časně z rána 15. června 1619 Rudolfov a nikým nechráněné město se stalo kořistí útočníků, hornické město bylo vypáleno, vydrancováno, obyvatelé pobiti či vyhnáni. V dalších měsících nemělo císařské vojsko proti sobě nepřítele a pustošilo blízké i dalekém okolí Budějovic, zkáza se tehdy nevyhnula ani Vztuhám a Ortvínovicím, jimž přitížila luteránská víra jejich majitele. Zikmund Matyáš ze zničeného panství rovněž uprchl a vrátil se až po šesti letech, kdy pobýval v [[Třeboň|Třeboni]], [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] a [[Ratibořské Hory|Ratibořských Horách]] na Táborsku. Na vypleněné panství však kvůli průběhu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], kdy docházelo neustále k pohybu vojsk nezůstal žádný poddaný. Ve snaze znovu zde začít hospodařit si Zikmund Matyáš půjčil v roce 1629 od budějovického měšťana Benedikta Fischera 300 kop míšenských, ale i po roce bylo panství nadále bez poddaných, a tak se jej Zikmund Matyáš nakonec rozhodl prodat.
| |||