Bernard František z Věžník: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Celková úprava a doplnění hesla, fotografie
rozšíření článku s důrazem na Nové Dvory, odstranění nesmyslů (Nové Dvory/Nový Dvůr), doplnění rodiny, foto, reference
Řádek 3:
| popisek = Rodový erb Věžníků z Věžník
}}
'''Bernard František Ignác hrabě Věžník z Věžník''' (též německy jako ''Bernhard Franz Ignatius Graf von Wischnik'', [[1647]] nebo [[1651]] – [[12. září]] [[1714]], [[Praha]]) byl [[Česká šlechta|český šlechtic]] ([[svobodný pán]], později [[hrabě]]) ze starého rodu [[Věžníkové z Věžník|Věžníků z Věžník]].<ref>''Ottův slovník naučný'', díl 26.; Praha, 1907; s. 638–639 [https://pdfknihy.maxzone.eu/books/OSN/otto26.pdf dostupné online]</ref> Zastával úřady v zemské správě [[České království|Českého království]] a v roce 1694 byl povýšen na [[hrabě]]te. Vlastnil statky v různých částech Čech, jeho zásluhou dosáhly rozkvětu [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Nové Dvory]] na Kutnohorsku, kde měl své hlavní sídlo.<ref>[[Karel Kuča|KUČA, Karel]]: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl IV.; Praha, 2000; s. 380–385 ISBN 80-85983-16-8</ref> Z jeho početného potomstva vynikl syn [[František Xaver Věžník]] (1711–1789), který jako právník a vysoký zemský úředník patřil k významným osobnostem vlády [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]]
 
== Životopis ==
[[File:Nové_Dvory,_erb_Věžníků.jpg|thumb|left|Erb Bernarda Františka Věžníka a jeho druhé manželky Barbory Elišky Švihovské z Rýzmberka v [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Nových Dvorech]]]]
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Věžníků z Věžník povýšeného v roce 1658 do [[Svobodný pán|panského stavu]]. Narodil se jako jediný syn císařského rady a hejtmana Čáslavského kraje Václava Rudolfa Věžníka (†1666) a jeho druhé manželky Anny Marie, rozené [[Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle|Mitrovské z Nemyšle]]. Po studiích absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]] po Evropě, v roce 1671 dosáhl zletilosti a převzal otcovské dědictví na Kutnohorsku a [[Českomoravská vrchovina|Vysočině]]. V roce 1676 byl jmenován přísedícím [[Dvorský soud|dvorského]] a [[Komorní soud|komorního soudu]], později získal hodnost [[Císařský komorník|císařského komorníka]]. Byl historicky nejdéle sloužícím [[Krajský hejtman|hejtmanem]] [[Čáslavský kraj|Čáslavského kraje]], tento úřad zastával přes třicet let (1680–1711).<ref>SEDLÁČKOVÁ, Helena: ''Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení''; [[Národní archiv]], Praha, 2021; s. 231, 360 ISBN978-80-7469-103-4</ref> Hned v roce 1680 vynikl energickým postupem proti [[Selské povstání (1680)|poddanským vzpourám]], v roce 1683 organizoval průchod armády směřující k [[Druhé obléhání Vídně|obraně Vídně]] před Turky. Za zásluhy své a svého nejstaršího syna Jiřího Markvarta padlého v [[Velká turecká válka|bojích proti Turkům]] byl v roce 1694 povýšen na [[hrabě]]te. Správu Čáslavského kraje řídil ze svého nově postaveného zámku v Nových Dvorech u Kutné Hory. V roce 1702 navštívil Nové Dvory arcivévoda a pozdější císař [[Josef I. Habsburský|Josef I.]], který se zde zúčastnil honu na jeleny. Při té příležitosti byla Věžníkům platnost hraběcího titulu rozšířena pro celou [[Svatá říše římská|Svatou říši]], od té doby se tedy Bernard František a jeho potomci mohli psát jako [[Říšský hrabě|říšská hrabata]].
Bernard František bylByl donátorem 19. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|poutní Svaté cesty]] z Prahy do Staré Boleslavi, založené [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] roku 1674. Mimo jiné užíval také dědičný titul místolovčího Českého království uděleného Věžníkům v roce 1655. Jeho jméno nese obec [[Bernardov]] založená koncem 17. století na panství Nové Dvory.
== ŽIvot a činnost ==
Narodil se jako syn [[Václav Rudolf z Věžník|Václava Rudolfa Věžníka z Věžník]] a jeho manželky Anny Marie Mitrovské z Mitrovic.
 
Hrabě Bernard František Věžník zemřel 12. září 1714 v Praze ve věku 63 let. Pohřben byl v kostele sv. Anny v Nových Dvorech, schránka se srdcem byla uložena v [[Kostel svatého Vavřince (Církvice)|kostele sv. Vavřince v Církvici.]]
Od roku [[1679]] zastával úřad hejtmana [[Čáslavský kraj|Čáslavského kraje]] a byl zemským soudcem. Za služby v císařských úřadech byl odměněn povýšením do [[Hrabě|hraběcího]] stavu.
Roku [[1679]] koupil zpustlé [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|novodvorské zboží]] u [[Kutná Hora|Kutné Hory]] a na pobořených stavbách dal postavit [[Nové Dvory (zámek)|zámek]] se dvěma galeriemi a [[Kostel svatého Martina (Nové Dvory)|kostelem sv. Martina]]. 11. dubna 1701 byly Nové Dvory povýšeny císařem [[Leopold I.|Leopoldem I.]] na městečko.
Bernard František byl donátorem 19. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|poutní Svaté cesty]] z Prahy do Staré Boleslavi, založené [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] roku 1674.
 
== Majetkové poměry ==
Hrabě Bernard František Věžník zemřel 12. září 1714 v Praze.
Po otci zdědil Bernard František panství [[Třebešice (okres Kutná Hora)|Třebešice]] a [[Zdechovice (okres Pardubice)|Zdechovice]] s dalšími připojenými statky ([[Zbyslav (Vrdy)|Zbyslav]], [[Modletín]]). Dalším majetkem byla [[Vrbice (Leština u Světlé)|Vrbice]] na Vysočině. Dnes malá vesnice byla tehdy centrem panství s jedním městečkem a patnácti vesnicemi. Bernard František sídlil původně na tvrzi v Třebešicích, části rodového dědictví postupně prodával (Vrbice, 1674; Modletín, 1689), mezitím v roce 1679 koupil panství Nové Dvory, které se staly jeho hlavním sídlem.<ref>ŠIMŮNEK, Robert: ''Obraz šlechtického panství v Čechách 1500-1750''; Praha, 2018 s. 159-160, 278 {{ISBN|978-80-7422-654-0}}</ref>
 
==Rodina= Nové Dvory ===
[[Soubor:Zámek_Nové_Dvory_s_arkádovou_chodbou.jpg|thumb|left|[[Nové Dvory (zámek)|Zámek Nové Dvory]] s arkádovou chodbou]]
Bernardovou druhou manželkou byla Barbora Eliška [[Švihovští z Rýzmberka|Švihovská z Rýzmberka]], s níž měl několik dětí. Jedním z nich byl [[František Xaver Věžník|Fantišek Xaver]], pozdější politik, jehož jediným synem [[Emanuel Josef z Věžník|Emanuelem Josefem]] (1748-1806) rod Věžníků vymřel po meči.
Panství Nové Dvory na Kutnohorsku bylo největším majetkem ve vlastnictví Bernarda Františka Věžníka a jeho éra patří k významným kapitolám v dějinách města. Panství zdevastované [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]] koupil v roce 1679 od Jana Kašpara Montaniho za 125 000 zlatých. Jako cílevědomý a energický hospodář hned přistoupil k obnově velkostatku, kácením lesů vznikala úrodná pole, opravoval hospodářské dvory a zvyšoval počet chovaného dobytka. Později přikupoval další sousední statky ([[Radvančice]] 1705, [[Hetlín]], 1709), získal také pozemky v [[Církvice (okres Kutná Hora)|Církvici]]. Ambicí Bernarda Františka bylo vytvořit z Nových Dvorů aristokratickou rezidenci a v letech 1679–1686 na ruinách starého zámku vznikl nový barokní zámek spojený později arkádovou chodbou s kostelem sv. Martina (1696).<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 326</ref> V návaznosti na výstavbu rozlehlého zámku s dvěma nádvořími věnoval Bernard Věžník svou pozornost i jeho bezprostřednímu okolí.<ref>CHODĚJOVSKÁ, Eva a kolektiv: ''Krajina v rukou barokního člověka. Lidé a krajina v 16.–18. století na východě Čech''; [[Národní památkový ústav]], [[Josefov (Jaroměř)|Josefov]], 2020; s. 82, 200 ISBN 978-80-88226-23-9</ref> Severovýchodně od zámku byla založena [[Francouzský park|zahrada francouzského typu]] s vodotrysky a skleníky, součástí parku byl také rybník s letohrádkem.<ref>[[Karel Hieke|HIEKE, Karel]]: ''České zámecké parky a jejich dřeviny''; Praha, 1984; s. 275</ref> V roce 1701 byly Nové Dvory povýšeny na městečko (součástí městského znaku je dodnes psí hlava z erbu Věžníků), téhož roku byl na náklady Bernarda Františka Věžníka postaven [[mariánský sloup]]<ref>SLOUKA, Jiří: ''Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy''; Praha, 2010; s. 151 ISBN 978-80-247-2996-1</ref> a Kutnohorská brána. Spolu se svou druhou manželkou Barborou Eliškou Švihovskou z Rýzmberka nechal postavit kostel sv. Anny jako základ pozdějšího dominikánského kláštera. Panství Nové Dvory zdědil v roce 1714 nejstarší syn z druhého manželství Romedius Jan, po jeho předčasném úmrtí v roce 1720 převzala majetek matka, které celé panství prodala v roce 1722 [[Pachtové z Rájova|Pachtům z Rájova]].
 
=== Další statky Bernarda Františka Věžníka ===
== Panství ==
[[Soubor:Svatý Mikuláš (1).jpg|vlevo|náhled|[[Kostel svatého Mikuláše (Svatý Mikuláš, okres Kutná Hora)|Kostel Svatého Mikuláše]] na návsi v obci [[Svatý Mikuláš (okres Kutná Hora)|Svatý Mikuláš]]]]
Během [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byla v roce 1639 obec [[Svatý Mikuláš (okres Kutná Hora)|Svatý Mikuláš]] na [[Kutná Hora|Kutnohorsku]] vypálena Švédy. Škody utrpěl i tamní [[Kostel svatého Mikuláše (Svatý Mikuláš, okres Kutná Hora)|kostel svatého Mikuláše]].<ref name="encyklopedie" /><ref name="středočechy" /> Ten byl v roce 1655, když hrabě [[Bernard František z Věžník]] koupil novodvorské panství, přifařen jako [[filiální kostel|filiální]] k [[Církvice (okres Kutná Hora)|církvické]] farnosti. Na své náklady nechal kostel v roce 1680 důkladně opravit.<ref name="narodni">{{Citace elektronického periodika|url=https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mikulase-14514268|periodikum=Národní památkový ústav – památkový katalog|datum přístupu=2020-12-10}}</ref>
 
V roce 1698 koupil Bernard Věžník panství [[Nihošovice (zámek)|Nihošovice]] s&nbsp;tvrzí, dvorem a pivovarem. Půdorys nihošovického zámku vznikl nejspíše už během [[Renesanční architektura v Česku|renesanční]] přestavby, ale dochovaná podoba budovy je až výsledkem rozšíření let 1670–1675.<ref name="pk" /> Po Albertu [[Chřepičtí z Chřepic|Chřepickém]] statek v&nbsp;roce 1696 převzal syn Jan Ferdinand Chřepický, který je o&nbsp;dva roky později prodal Bernardu Věžníkovi z&nbsp;Věžník. Posledním majitelem se stala [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|svatovítská kapitula]], jejíž správa Nihošovice připojila k&nbsp;[[Volyně (tvrz)|Volyni]].<ref name="triska" /> Když Jan Ferdinand [[Chřepičtí z Modliškovic|Chřepický z Modliškovic]] v roce 1698 Bernardu Věžníkovi z Věžník prodával také ves [[Němětice]], stávala na neznámém místě [[tvrz]].
 
Nedaleko od Kutné Hory koupil v roce 1689 panství [[Vlastějovice]], k němuž připojil některé již dříve získané statky ([[Nesměřice]]). Ve Vlastějovicích nechal postavit barokní zámek, z nějž se dodnes dochovala jen kaple sv. Maří Magdaleny. Po Bernardu Františkovi vlastnila panství s 18 vesnicemi vdova Barbora Eliška Švihovská z Rýzmberka, která je v roce 1716 prodala [[Trautsonové|Trautsonům]].
Když Jan Ferdinand [[Chřepičtí z Modliškovic|Chřepický z Modliškovic]] v roce 1698 Bernardu Věžníkovi z Věžník prodával také ves [[Němětice]], stávala na neznámém místě [[tvrz]].
 
== PanstvíRodina ==
Po smrti Bohuslava Ferdinanda Horňateckého v roce 1653 dědí kromě jiného Hetlín jeho syn František Litmír Horňatecký, po němž s manželkou Marií Terezií z Neyenperku zůstaly dvě dcery, Antonie a Anna, jichž se ujali [[Věžníkové z Věžník|Bernard z Věžník]], tehdejší pán na [[Třebešice (zámek, okres Kutná Hora)|Třebešicích]] a rytíř Jan Václav Ferdinand Obytecký z Obytec na Janovičkách, Petrovicích a Zhoři. Dva roky po smrti Ferdinanda Obyteckého, roku 1709, Hetlín koupil Bernard z Věžník od jeho pozůstalých synů za částku 4 880 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]]. Hetlín se tak stal na dlouhou dobu součástí [[Nový Dvůr (okres Nymburk)|Novodvorského]] panství. V době, kdy Bernard Věžník Hetlín kupoval, byl již po druhé ženat, a to s Barborou, rozenou [[Švihovští z Rýzmberka|Švihovskou z Riesenberku]].
[[File:Nové_Dvory,_kostel_sv._Anny.jpg|thumb|right|Klášterní kostel sv. Anny v Nových Dvorech, pohřebiště Bernarda Františka Věžníka z Věžník]]
Bernard František z Věžník byl dvakrát ženatý.<ref>''Rodokmen Věžníků'' in: ''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 652–653</ref> Poprvé se v roce 1671 oženil s hraběnkou Terezií Arco (1648–1692), po ovdovění se jeho druhou manželkou stala Barbora Eliška [[Švihovští z Rýzmberka|Švihovská z Rýzmberka]] (†1752). Z obou manželství měl celkem patnáct dětí, mezi nejstarším a nejmladším synem byl věkový rozdíl čtyřicet let. Bernardova druhá manželka Barbora Eliška převzala od manžela Vlastějovice, které prodala v roce 1716. Krátce vlastnila [[Zbraslavice]] (1712–1718) a v letech 1717–1721 byla majitelkou [[Soutice|Soutic]]. Na tomto panství založila vesnice pojmenované po ní [[Rýzmburk (Hulice)|Rýzmburk]] a Švihov. Po dnes již zaniklé obci Švihov nese název [[vodní nádrž Švihov]] známá též pod názvem Želivka.
 
Potomstvo:
Hrabě Bernard Věžník ve své závěti z 20. září 1713 odkázal Hetlín a další statky svému synovi z druhého manželství [[Romedius z Věžník|Romediovi Věžníkovi]]. Romedius, vlastník také Novodvorského panství, ale svého otce dlouho nepřežil. Zemřel v Nových Dvorech dne 2. července 1720 ve věku 25 let. Hetlín se dostává na základě Romediova testamentu do vlastnictví jeho matky – hraběnky Barbory Věžníkové. Ta jej nedržela dlouho a již 15. září 1722 celé panství včetně Hetlína prodává [[František Antonín Pachta z Rájova|Františku Antonínu Pachtovi]], [[Pachtové z Rájova|hraběti z Rájova]].
* 1. Jiří Markvart (1672–1693), majitel panství [[Běstvina]], padl při obléhání [[Bělehrad]]u
* 2. Marie Kateřina (1674–1725), manžel 1693 Raimund Erdmann svobodný pán Stillfried z Ratenic (1672–1720), majitel panství [[Nowa Ruda|Neurode]] v [[Kladské hrabství|Kladsku]]
* 3. Leopold Ignác (1675–1730), majitel panství Zdechovice, [[Ledeč nad Sázavou]], [[Lázně Bohdaneč|Bohdaneč]]
* 4. Romedius Jan (1695–1720), majitel panství Nové Dvory (po něm dědí matka)
* 5. Josef Jaroslav (1696–1740), majitel panství [[Košetice (okres Pelhřimov)]], [[Ronov nad Doubravou]], hejtman [[Čáslavský kraj|Čáslavského kraje]]
* 6. Marie Anna (1698–1738), manžel [[Šporkové|Jan Josef hrabě Špork]] (1693–1749), majitel panství [[Heřmanův Městec]], hejtman [[Chrudimský kraj|Chrudimského kraje]], přísedící dvorského a komorního soudu
* 7. Konstancie Marie (1699–1748), manžel [[Bechyňové z Lažan|Václav Jan svobodný pán Bechyně z Lažan]] (1680–1729), majitel panství [[Rozsochatec]], hejtman Čáslavského kraje
* 8. Jan Ignác, majitel panství [[Lobeč]], [[Mšeno]], hejtman [[Boleslavský kraj|Boleslavského kraje]]
* 9. Marie Františka (†1769), manžel [[Schaffgotschové|Josef Vilibald Schaffgotsch]] (1706–1772), majitel panství [[Horní Maršov]], [[Lázně Bělohrad]], [[Rada nad apelacemi|rada apelačního soudu]]
* 10. [[František Xaver Věžník|František Xaver]] (1711–1789), majitel panství [[Obříství]], [[Bukovany (okres Příbram)|Bukovany]], [[Velké Všelisy]], [[Prezident rady nad apelacemi|prezident apelačního soudu]] 1762–1783, [[nejvyšší hofmistr]] [[České království|Českého království]] 1783–1789
* 11. Jáchym Matěj (1712–1743), rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]], zemřel na [[Malta (ostrov)|Maltě]]
 
== ReferenceOdkazy ==
=== Reference ===
<References/>
<references/>
=== Literatura ===
* LEDR, Josef: ''Děje panství a města Nových Dvorů''; Kutná Hora, 1884; (kapitola Věžníkové na Nových Dvorech), s. 61–128 [https://archive.org/details/djepanstvamstan00ledrgoog/page/n7 dostupné online]
=== Externí odkazy ===
* ''Rodina Věžníků z Věžník'' in: ''Novodvorské noviny'', Nové Dvory 3/2018; s. 3–4 [http://www.novedvory.cz/documents/1537940716.pdf dostupné online]
{{portály|Česko}}
[[Kategorie:Věžníkové z Věžník]]
[[Kategorie:Čeští šlechtici]]
[[Kategorie:Císařští komoří]]
[[Kategorie:Politici habsburské monarchie]]
[[Kategorie:Hejtmani Čáslavského kraje]]
[[Kategorie:Hrabata]]
[[Kategorie:Mecenáši]]
[[Kategorie:Narození 1651]]
[[Kategorie:Úmrtí 12. září]]
[[Kategorie:Úmrtí 1714]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Muži]]