Přísloví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Obdobná přísloví v různých jazycích: typografie za použití AWB |
nový úvod a kapitola o rozdílech od podobných žánrů založené na etnologické literatuře |
||
Řádek 5:
[[Soubor:Bruegel6.jpg|thumb|upright=1.3|Vysvětlivky některých přísloví na obraze v němčině (kliknout na obrázek)]]
'''Přísloví''' je [[žánr]] [[Lidová slovesnost|lidové slovesnosti]] v podobě krátkého mravního [[mudrosloví|naučení]] vyjádřeného [[přirovnání]]m či [[Metafora|metaforou]]. Tato naučení představují zobecnění zkušeností mnoha generací a vyjadřují různá hodnocení, normy jednání a z nich vyplývající závěry, působící jako mravní [[imperativ]].<ref name="Beneš">{{Citace monografie
| příjmení = Beneš
| jméno = Bohuslav
Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Mnohá z nich přecházela od národa k národu, mnoho jich je u všech národů křesťanských původu biblického.<ref name= "SLOV"/> Přestože jsou mnohá přísloví v různých jazycích formálně a svým lexikálním složením často úplně odlišná, v rámci různých kultur a jejich sociálního a historického kontextu vystihují tentýž význam. Obecně platí, ře příslovné motivy přecházley od národa k národu, absorbovaly rozmanité duchovní podněty a v různých varintách zdomácňovaly. Představují tak hodnotící hledisko skryté za symbolickou formu, která se přenáší z generace na generaci v podstatě se stejným obsahem.<ref>MOCNÁ, Dagmar. PETERKA josef a kol. ''Encyklopedie literárních žánrů''. Praha a Litomyšl: Paseka 2004. S. 550-551.</ref> Nemívají známého autora a tvoří tak součást národní jazykové tradice. Obsahují obecně platné zásady nebo zkušenosti kolektivu a jejich nadosobní a zobecňující obsah působí jako mravní imperativ. Tím se přísloví odlišuje od pořekadla, rčení nebo úsloví.<ref>RÁDL, Emanuel. TOBOLKA, Zdeněk V. a kol. ''Masarykův slovník naučný. V. díl. N-Q.'' Praha: Československý kompas 1931, s. 1069.</ref><ref>PROCHÁZKA, Vladimír a kol. ''Příruční slovník naučný. III. díl. M-Ř''. Praha: Academia 1966, s. 764.</ref><ref>PAVERA, Libor. VŠETIČKA, František. ''Lexikon literárních pojmů''. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2002, s. 294</ref><ref>TYLLNER, Lubomír. ''Lidová kultura O-Ž, druhá část - Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska''. Praha: Mladá fronta 2007. ISBN 80-204-1713-3.</ref>▼
| titul = Česká lidová slovesnost
| vydavatel = Odeon
[[etnografie|Etnograficko]]-[[lingvistika|lingvistická]] věda zkoumající přísloví se nazývá '''paremiologie'''.<ref>{{Citace monografie▼
| místo = Praha
| rok = 1990
| strany = 238
| isbn =
}}</ref><ref name="Ency">TYLLNER, Lubomír. ''Lidová kultura O-Ž, druhá část - Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska''. Praha: Mladá fronta 2007. ISBN 80-204-1713-3.</ref> Přísloví lze také charakterizovat dvěma základními rysy: formálně je to výstižnost a stručnost a z hlediska obsahu nárok na obecnou platnost. Někteří badatelé považují za další nutné podmínky ustálenou formu, jeho obecnou akceptaci či alespoň známost a užití stylizovaného jazyka.<ref name="Mudro">{{Citace sborníku
| příjmení =
| jméno = Vítek
| autor = Tomáš
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Starý
| jméno2 = Jiří
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 = Antalík
| jméno3 = Dalibor
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| titul = Mudrosloví – jeho formy a funkce
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Vítek
| jméno sestavitele = Tomáš
| sestavitel =
| odkaz na sestavitele =
| příjmení sestavitele2 = Starý
| jméno sestavitele2 = Jiří
| sestavitel2 =
| odkaz na sestavitele2 =
| příjmení sestavitele3 = Antalík
| jméno sestavitele3 = Dalibor
| sestavitel3 =
| odkaz na sestavitele3 =
| sborník =
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Herrmann & synové
| odkaz na vydavatele =
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| isbn = 978-80-87054-17-8
| url =
| kapitola =
| strany = 10
| jazyk =
}}</ref> Jiní badatelé zmiňují [[Tradice|tradičnost]] a aktuálnost jako další definiční znaky přísloví.<ref name="Green">{{Citace monografie
| příjmení = Green
| jméno = Thomas A.
| titul = Folklore: An Encyclopedia of Beliefs, Customs, Tales, Music, and Art
| url = https://archive.org/details/folkloreencyclop00gree_262
| vydavatel = ABC-CLIO
| místo =
| rok = 1997
| strany = 661
| isbn = 0-7141-1705-6
▲}}</ref> [[etnografie|Etnograficko]]-[[lingvistika|lingvistická]] věda zkoumající přísloví, ale také rčení a pořekadla, se nazývá
| příjmení = Čermák
| jméno = František
Řádek 23 ⟶ 76:
| isbn = 978-80-7422-020-3
| jazyk =
}}</ref><ref name="Ency"/>
Užívání přísloví není vázáno na určité situace, ale objevuje se v běžné řeči jako vyjádření postojů dané společnosti. Přísloví je užíváno také k obraznému obohacení řeči, v [[Bajka|bajkách]] a [[Anekdota|anekdotických příbězích]] či pro zábavu. Nadměrné užívání může vést k jejich [[Karikatura|karikování]]. Obvykle nemají jednu formu, ale objevují v různých variantách, a zároveň nefungují izolovaně, ale v širším kontextu dané kultury. Přísloví se typicky skládají ze dvou členů (Jaký pán – taký krám) a často užívají [[rým]]u, [[asonance]] či [[rytmus (literatura)|rytmu]].<ref name="Ency"/><ref name="Beneš"/>
Nejstarší dochované sbírky přísloví se nachází na [[Sumer|sumerských]] tabulkách z [[3. tisíciletí př. n. l.]] a k největším sbírkám patří ''Deutsches Sprichwörter-Lexikon'' [[Karl Friedrich Wilhelm Wander|Karla Friedricah Wilhelma Wandera]] s dvěstě padesáti tisíci položkami. Smysl přísloví však nemůže být chápán mimo jejich kontext a uvedená v různých sbírkách bez něj a bez nutných poznámek se dají považovat za „mrtvá“, protože takto nejsou zaštiťována autoritou tradiční moudrosti.<ref name="Green"/>
Přísloví lze dělit na [[gnóm (literatura)|gnómická]] a metaforická. Gnómická mají povahu rozkazu či výstrahy (Ve štěstí nedoufej, v neštěstí nezoufej), zatímco metaforická skrývají svůj obsah za obrazným vyjádřením (Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde). Lze je také dělit podle jejich tématického zaměření, například na přísloví psychických vlastnostech člověka, rodinných vztazích či o vztahu člověka a společnosti.<ref name="Ency"/>
▲Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Mnohá z nich přecházela od národa k národu, mnoho jich je u všech národů křesťanských původu biblického.<ref name= "SLOV">[[Ottův slovník naučný]], 20. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2000. S. 709.</ref> Přestože jsou mnohá přísloví v různých jazycích formálně a svým lexikálním složením často úplně odlišná, v rámci různých kultur a jejich sociálního a historického kontextu vystihují tentýž význam. Obecně platí, ře příslovné motivy
Pro stejnou situaci je někdy možné najít přísloví opačných významů (např. ''Líná huba holé neštěstí'' a ''Mluviti stříbro, mlčeti zlato'').
Řádek 70 ⟶ 124:
** česky ''Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají'', rusky ''Обещаниям не верь'', tj. ''Slibům nevěř''
** česky ''Kam vítr, tam plášť'', francouzsky ''Le vent de prospérité change bien souvent de côté'', tj. ''Vítr prosperity často mění směr''
== Příbuzné žánry ==
* [[Pořekadlo|Pořekadla]], [[rčení]], [[přirovnání]] nebo [[úsloví]] se od přísloví liší tím že odráží spíše [[Fantazie|fantasii]] a jazykovou hravost než zobecněné rozumové a mravní zkušenosti. Přísloví vždy také tvoří celou větu a užívá se v ustálené podobě. Hranice mezi příslovími, rčeními a pořekadly je však často nejasná.<ref name="Ency"/><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Tyllner
| jméno = Lubomír
| odkaz na autora = Lubomír Tyllner
| titul = Velké dějiny zemí Koruny české - Lidová kultura
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| strany = 522, 706, 779, 834
| rok = 2014
| isbn = 978-80-7432-442-0
}}</ref>
* Příslovím se také podobají [[gnóm (literatura)|gnómy]] a oba žánry lze od sebe těžko rozlišit. Někdy bývá gnómům vágně přisuzován „vyšší charakter“, zatímco příslovím „nižší“, nebo se o gnómech mluví v souvislosti s formou, zatímco o příslovích v souvislosti s obsahem.<ref name="Mudro"/>
* [[Anekdota|Anekdotický výrok]] se od přísloví formálně liší tím že je mu přisuzován konkrétní autor, ať už historický či fiktivní (v takovém případě mluvíme o [[Aforismus|aforismu]]), nebo autor abstraktní, jako „muž“, „stařena“ nebo „král“ (v takovém případě mluvíme o [[wellerismus|wellerismu]]).<ref name="Mudro"/>
== Příklady českých přísloví ==
| |||