Genocida původních obyvatel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editor wikitextu 2017 |
další doplnění značka: editor wikitextu 2017 |
||
Řádek 116:
Dalším etnikem téměř vymýceným krutostí Japonců byli [[Nanajci]], jejichž populace se snížila o 90 %. Konce druhé světové války se dožilo jen 300 Nanajců (přičemž v roce 1930 jich bylo kolem 1 200).
=== Genocida Džúngarů ===
Někteří akademici odhadují, že během dobývání [[Džungarský chanát|Džungarského chanátu]] [[Mandžuové|mandžuskou]] [[Říše Čching|říší Čching]] došlo v letech 1755 až 1757 ke smrti 80 % [[Džúngarové|Džúngarů]] (tj. nejméně 600 000 lidí), a to kombinací válek a nemocí. Konflikt označil za genocidu například historik [[Mark Levene]].
== Britské impérium (před rokem 1948) ==
{{Viz též|Britské impérium}}
Místa jako dnešní [[Spojené státy americké]], [[Kanada]], [[Austrálie]] nebo [[Nový Zéland]] byla pro Brity neobsazeným územím (tzv. [[Terra nullius]]) vhodným pro vznik kolonií. Tím pádem Britové neuznávali nároky tamních původních obyvatel na vlastnictví a suverenitu. Takováto osídlení poté doprovázel masový úbytek počtu původních obyvatel kombinací násilných smrtí, masakrů, nových nemocí; a dále také nucená asimilace. Naopak počet kolonistů rychle rostl a ve svých koloniích postupně vytvořili zcela novou společnost, ve které se původní obyvatelé stali potlačovanou menšinou. V některých případech mohly konflikty mezi kolonisty a původními obyvateli trvat celá staletí, jako například války mezi [[Austrálci]] a Brity nebo americké [[Indiánské války]].
Masové vymírání původních obyvatel způsobily zejména epidemie nových nemocí, které s sebou přinesli kolonisté. Během britské kolonizace zemřelo kolem 80 % [[Austrálci|Austrálců]], 57 % [[Maorové|Maorů]] a 75 % [[První národy|Prvních národů]]. Přeživší byli vystaveni rasové diskriminaci, omezení politických práv a nucené asimilici a převýchově dětí. Odhady stanovují celkový počet obětí čtyři století trvajícího britského kolonialismu na 150 milionů lidí.
=== Dobytí Irska ===
Britové od 16. století kolonizovali Irsko a ve snaze získat tamní úrodné oblasti zavedli systém plantáží pod britskou správou. Největší takto spravovanou oblatí byla provincie [[Ulster]]. Tato nucená správa nad Irskem vedla v roce 1641 k povstání, které bylo Brity následně potlačeno. Během válek tří království mezi [[Anglické království|Anglií]], [[Skotské království|Skotskem]] a [[Irské království|Irskem]] v letech 1639 až 1653 byla vojsky [[Oliver Cromwell|Olivera Cromwella]] spáchána řada masakrů na irském lidu. Spolu se zničením úrod a tím vzniku hladomorů stály tyto konflikty život statisíců Irů, přičemž dalších 50 000 Irů bylo prodáno coby [[Smluvní služebník|smluvní služebníci]]. Britům je také dáván za vinu rozsah obětí [[Velký irský hladomor|velkého irského hladomoru]] z poloviny 19. století, kdy Britové neposkytli Irům dostatečnou pomoc. Velký irský hladomor byl osudný pro milion lidí a další milion opustil zemi (zejména směrem do nových kolonií v Severní Americe).
=== Kolonizace Austrálie a Tanzánie ===
[[Vymírání]] [[Tasmánci|Tasmánců]] je akademiky bráno jako klasický příklad genocidy. Mezi lety 1824 a 1920 osadníci a jednotky složené z [[Austrálci|Austrálců]] pod velením Britů zabili na 10 000 Tasmánců, které považovali za havěť a někdy je dokonce lovili pro sport.
Populace [[Austrálci|Austrálců]] čítala v odhadu k roku 1788 půl milionu osob, roku 1900 se ale dožilo jen 50 000. Většina zemřela v důsledku epidemií nových nemocí, ale nejméně 20 000 Austrálců zemřelo během válečných konfliktů s Brity. Zejména v první polovině 20. století Britové aplikovali principy nucené asimilace, kdy odebírali děti Austrálců a zavírali je do převýchovných škol. Tento osud potkal kolem 100 000 dětí, kterým se později začalo říkat [[ukradená generace]]. Za tuto kulturní genocidu se řada států Austrálie, včetně [[Queensland]]u, omluvila v devadesátých letech 20. století. Britové také prováděli na ženách Austrálců [[Sterilizace (antikoncepce)|sterilizaci]].
=== Hladomory v Britské Indii ===
V roce 2000 představil historik [[Mike Davis]] svou knihu ''Late Victorian Holocausts: El Niño Famines and the Making of the Third World''. V ní ukázal vazby mezi důsledky Brity zavedeného politického a ekonomického systému v Britské Indii a klimatickými podmínkami (zejména tzv. [[El Niño – Jižní oscilace]]). Davis studoval, jaký podíl na hladomorech v Britské Indii měl kolonialismus a jaký klimatické podmínky. Přičemž prokazuje, že miliony životů jdou na vrub britskému koloniálnímu systému spíše než přírodě. Zmínit lze [[Bengálský hladomor 1770]], během kterého zemřelo 2 až 10 milionů lidí. Vedle klimatické příčiny – extrémního sucha – je za příčinu rozsahu obětí označován přístup britské správy (resp. [[Britská Východoindická společnost|Britské Východoindické společnosti]]), který zakazoval zdejším obyvatelům vytvářet zásoby, stanovoval vysoké zemědělské daně a nutil zemědělce pole osívat exportními plodinami ([[opium]], [[indigo]]) spíše než potravinami. Ještě během 18. století následovaly další hladomory (tzv. Chalisa a Doji Bara, které dohromady stály životy až 20 milionů lidí). Další hladomory přišly v 19. století a opět měly milionové oběti. Někteří historikové, jako například [[Niall Ferguson]], ovšem zpochybňují Davisův výzkum co do míry role britské správy na těchto tragédiích. Poslední velký hladomor pod britskou správou se odehrál v [[Hladomor v Bengálsku 1943|Bengálsku v roce 1943]]. Ten je obvykle přičítán lidskému vlivu. Během druhé světové války došlo v Bengálsku k vysoké [[Inflace|inflaci]], během které prudce vzrostly ceny, přičemž v důsledku války se snížila produkce základních potravin. Vedle toho ve snížených životních podmínkách ještě propukla epidemie [[malárie]]. Navíc humanitární pomoc začala chodit až několik měsíců po vypuknutí hladomoru. Ten si tak vybral daň v podobě 2 až 3 milionů zemřelých.
=== Boom kaučuku v Kongu a Amazonii ===
V letech 1879 až 1912 raketově stoupla poptávka po [[kaučuk]]u. V tomto důsledku výrazně stoupla cena [[latex]]u a tím se jeho produkce stala nesmírně výnosnou. V té době se latex dovážel zejména z pralesů v [[Amazonie|Amazonii]] a ve [[Střední Afrika|střední Africe]]. Jeho produkce si vyžadovala nasazení značného počtu lidí, což mělo negativní vliv na původní obyvatele Brazílie, Peru, Ekvádoru, Kolumbie a Konga. Zatímco majitelé plantáží nesmírně bohatli, dělníci dostávali jen velmi malou mzdu. V celé řadě případů dokonce nedostávali žádný plat a pracovali jako otroci. Tvrdé podmínky práce v pralesích a špatné zacházení ze strany kolonistů vedly ke snížení populací některých domorodých kmenů až o 90 %. Na jedné zdokumentované plantáži pracovalo kolem 50 000 původních obyvatel, přižemž 42 000 z nich zde při práci zemřelo.
== Odkazy ==
| |||