Všední hřích: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Související články: souvisí -Skrupulozita značka: editace z Vizuálního editoru |
m robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
'''Všední hřích''' (také '''lehký hřích''', '''každodenní vina''') je v pojetí [[římskokatolická církev|katolického]] a [[pravoslaví|pravoslavného]]<ref>http://pravoslavi.cz/katechismus/iv.html, paragrafy 750-752</ref> [[křesťanství]] takový [[hřích]], který nemá za následek úplné odvrácení člověka od [[Bůh|Boha]], nýbrž "pouze" částečnou ztrátu [[milost (teologie)|milosti]]. Pojem se používá v protikladu ke [[smrtelný hřích|smrtelnému hříchu]].
Zatímco smrtelný hřích zcela přerušuje vztah mezi člověkem a Bohem („duchovní smrt“ - proto smrtelný), všedním hříchem je tento vztah pouze poškozen, oslaben. (KKC 1863)
Všedním hřích má podle [[Katechismus katolické církve|Katechismu katolické církve]] (KKC 1859) tři hlavní kritéria:
# jeho předmětem není závažná látka (závažnost hříchů má mnoho stupňů, hlavním kritériem je [[Desatero]]),
# není spáchán s plným vědomím (tj. člověk si není vědom toho, že jeho skutek odporuje Božímu zákonu),
# není spáchán s uváženým souhlasem (např. pod nátlakem, v důsledku nemoci, v „hnutí smyslnosti a vášně“; opět může mít mnoho stupňů).
Lehký hřích je nevyhnutelný ({{Citace bible|1J|1|8}}), může však vést ke smrtelným hříchům a oslabuje ctnosti - důsledkem opakování hříchů, i lehkých, může být neřest (KKC 1865). Prostředkem odpuštění všedních hříchů je [[eucharistie]] (KKC 1394), vyznávat tyto hříchy při [[svátost smíření|svátosti smíření]] tedy není nezbytné, pouze doporučené (KKC 1458). Lehký hřích je nedokonalý hřích, vlastně ani ne hřích jako takový, nenarušuje poslední cíl člověka.
Rozlišení na lehké a těžké hříchy bývá odůvodňováno i odkazem na [[bible|bibli]] ({{Citace bible|1J|5|16||17}}), [[protestantismus|protestantské církve]] ho nicméně obvykle z různých důvodů odmítají ([[Jan Kalvín]] ho v [[Institutio Christianae religionis|Institucích]] nazývá ''„tropením nejapných žertů z Boha“'' a prohlašuje, že ''„hříchy věřících jsou odpustitelné, nikoli proto, že si nezasluhují smrti, nýbrž poněvadž pro milosrdenství Boží není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši“''.<ref>v online verzi http://www.hcjb.cz/pdf/kalvin.pdf {{Wayback|url=http://www.hcjb.cz/pdf/kalvin.pdf |date=20120314065244 }} na str. 47</ref>). Některé protestantské církve nicméně uznávají, že ''„hříchy nejsou stejné, i když pocházejí z téhož pramene zkaženosti a nevěry, ale že jedny jsou těžší než druhé“'' ([[Helvetská konfese|Druhá helvetská konfese]] VIII,4). Učení o rovnosti hříchů bylo součástí některých [[hereze|herezí]] ([[Jovinianus]]<ref>http://www.newadvent.org/fathers/30091.htm</ref>).
Český římskokatolický teolog [[Albert Beneš]] uvádí ve svých skriptech ''Morální teologie'' mezi všedními hříchy například marnotratnost, [[krádež]], která okradeného závažněji nepoškodí (hranicí je „částka nezbytná k denní sustenaci okradeného a jeho rodiny“), méně závažnou neposlušnost dětí vůči rodičům, [[lež]], která nepůsobí velkou škodu, bezvýzamné případy [[potupa|potupy]], naslouchání pomluvám a nactiutrhání se zalíbením (aktivní pomluva a nactiutrhání jsou hříchy těžké), částečné zanedbávání modlitby, zbytečné přísahy (křivá přísaha je ale těžkým hříchem), ve většině případů [[pověra|pověry]] a jednorázové konzultace [[věštění|věštce]] (habituální je ale těžkým hříchem), jednotlivou účast na [[spiritismus|spiritistické]] seanci (zvláště je-li vyvolána zvědavostí), braní Božího jména nadarmo (neobsahuje-li přímo potupení Boha), [[polibek|polibky]] a objetí vyjadřující smyslnost, nestřídmost v jídle a menší [[opilost]] (která nevede k odnětí užívání rozumu).
== Související články ==
* [[Skrupulozita]]
* [[Smrtelný hřích]]
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Nectnosti]]
| |||