Víceuživatelský operační systém: Porovnání verzí

Kvůli vysokým pořizovacím nákladům byla snaha nevyužité „výpočetní časy“ pronajmout jiným zájemcům, například podnikatelům, kteří mohli počítače užít pro kontrolu jejich účetních výpočtů nebo je mohli využít ke zrychlení vývoje nových výrobků. Takto se mohlo přihodit, že data od konkurentů se zpracovávala na jednom počítači, proto bylo nutné nějak soubory různých uživatelů oddělit.

Přípravu [[datový nosič|datových nosičů]] a nastartování tohoto „oboru“ dostal na starost obslužný personál, aby administrátoři mohli vykonávat vlastní práci. Kvůli snaze o vyloučení chyb dostal tento personál pouze omezená práva.

Postupně přišly první [[mikropočítač]]e, ale jen minimum jich bylo vybaveno [[polovodič|polovodičovými]]ovými [[elektronická paměť|paměťmi]], kvůli jejich vysoké cenně. Na klasických záznamových médiích také tenkrát nebylo místa nazbyt, tudíž byli první operační systémy pro mikropočítače značně redukované. Tehdy rozšířený [[DOS]] tedy nebyl ani zdaleka víceuživatelský, stejně jako na něm vystavěné [[Microsoft Windows|Windows]] 3.x a 9x (přestože v jejich době už důvod k redukci pominul). Víceuživatelské systémy zažily svou renesanci až s nástupem Windows NT/2000/XP a s objevením verzí UNIXu a UN*Xových OS pro mikropočítače - a to jak nových druhů ([[Linux]], [[BSD]]), tak přeportováním UNIXů ze sálových počítačů ([[Solaris (operační systém)|Solaris]]).

Důležitým prvkem víceuživatelských systémů je oddělení běžných uživatelských účtů od účtů superuživatelských (zvaných také [[Správce počítače|administrátor]] nebo v [[Unix|UNIXUNIXu]]u tradičně [[root (účet)|root]]). I člověk, který má k dispozici superuživatelský účet, by měl pro normální práci používat běžný uživatelský: tím snižuje nejen riziko neúmyslného poškození systému svou akcí nebo chybou nějakého programu, ale i nebezpečnost [[Počítačový virus|virů]] a [[trojský kůň (program)|trojských koňů]].