Perturbace (astronomie): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
V [[astronomie|astronomii]] je '''perturbace''' (odchylka) komplexní pohyb masivního tělesa ovlivněný jinými silami jako je [[gravitace|gravitační]] přitažlivost jednoho jiného masivního tělesa.<ref name="BMW">
{{cite book|last1 = Bate|first1 = Roger R.|last2 = Mueller|first2 = Donald D.|last3 = White|first3 = Jerry E.|title = Fundamentals of Astrodynamics|publisher = Dover Publications, Inc., New York|isbn = 0-486-60061-0|date = 1971|url-access = registration|url = https://archive.org/details/fundamentalsofas00bate}}, e.g. at ch. 9, p. 385.</ref>
Jiné síly mohou zahrnovat třetí (čtvrté, páté atd.) těleso, [[odpor prostředí|odpor]] např. [[atmosféra|atmosféry]] a mimostředovou přitažlivost [[sféroid]]u nebo jinak nepravidelného tělesa.
 
[[Soubor:Moon perturbation diagram.svg|thumbnáhled|300px|alt=Vector diagram of the Sun's perturbations on the Moon. When the gravitational force of the Sun common to both the Earth and the Moon is subtracted, what is left is the perturbations.|Perturbační (odchylující) síly [[Slunce]] na [[Měsíc]] na dvou místech jeho [[oběžná dráha|oběžné dráhy]]. Modré šipky reprezentují [[Eukleidovský prostor|směr a velikost]] gravitační síly na [[Země|Zemi]]. Aplikace toho na pozici Země a Měsíce neruší jejich vzájemnou pozici. Když se to odečte od síly na Měsíc (černé šipky), to co zůstane je perturbační síla (červené šipky) na Měsíc vzhledem k&nbsp;Zemi. Protože perturbační síla se liší ve směru a velikosti na opačných stranách orbitu, vyvolá změnu tvaru oběžné dráhy.]]
 
== Úvod ==
Řádek 11:
Komplexní pohyby gravitačních perturbací lze rozdělit. Hypotetický pohyb daného tělesa pod gravitačním vlivem pouze jiného tělesa je obvykle [[kuželosečka]] a lze jí lehce popsat metodami [[geometrie]]. Nazývá se to [[problém dvou těles]] nebo neodchýlený [[Keplerův orbit]]. Rozdíly mezi tímto a skutečným pohybem tělesa jsou perturbace pro další gravitační vlivy jiného tělesa nebo těles. Pokud existuje pouze jedno další důležité těleso, pak je perturbační (odchýlený) pohyb [[problém tří těles]]. Pokud existuje více jiných těles, je to [[problém n těles]]. Analytická řešení (matematické výrazy na predikci pozicí a pohybů v&nbsp;jakémkoli budoucím čase) pro problém dvou a tří těles existuje, ale zatím nejsou známa pro problém ''n'' těles kromě některých speciálních případů. Dokonce i problém dvou těles se stane neřešitelným, pokud má jedno z&nbsp;těles nepravidelný tvar.<ref name="roy">{{cite book |last = Roy |first = A.E. | title = Orbital Motion |publisher = Institute of Physics Publishing |edition = third |isbn = 0-85274-229-0 |date=1988}}, chapters 6 and 7.</ref>
 
[[Soubor:Mercury perturbation comparison.png|thumbnáhled|300px|alt=Plot of Mercury's position in its orbit, with and without perturbations from various planets. The perturbations cause Mercury to move in looping paths around its unperturbed position.|Orbitální longituda a latituda [[Merkur (planeta)|Merkuru]] odchýlena [[Venuše (planeta)|Venuší]], [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a dalšími planetami [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] v&nbsp;intervalech 2,5&nbsp;dne. Bez perturbací by Merkur zůstal na mřížce centrován.]]
 
Většina systémů obsahujících vícenásobné gravitační přitažlivosti prezentuje jedno primární těleso, které je dominantní ve svých vlivech (např. hvězda v případě hvězdy a její planety, nebo planeta v případě planety a jejího satelitu). Gravitační vlivy jiných těles lze uvažovat jako perturbace hypotetického neodchýleného pohybu planety nebo satelitu kolem jeho primárního tělesa.
Řádek 21:
 
== Periodická povaha ==
[[Soubor:Eccentricity rocky planets.jpg|thumbnáhled|300px|[http://www.orbitsimulator.com/gravity/articles/what.html Gravitační simulační] graf měnící se [[Excentricita dráhy|excentricity dráhy]] [[Merkur (planeta)|Merkuru]], [[Venuše (planeta)|Venuše]], [[Země]] a [[Mars (planeta)|Marsu]] pro dalších 50 000 let. Bod 0 na tomto grafu je rok 2007.]]
 
Ve Sluneční soustavě je mnoho rušení jedné planety druhou periodických, složených z malých impulzů vznikajících pokaždé, když se planety přiblíží na svém orbitu. To způsobuje, že tělesa konají pohyby, které jsou periodické nebo kvaziperiodické, např. Měsíc ve svém [[lunární teorie|silně odchýleném]] [[měsíční fáze|orbitu]], který je předmětem [[lunární teorie]]. Tato periodicita vedla k&nbsp;[[Johann Gottfried Galle#objev Neptunu|objevu Neptunu]] v&nbsp;roce 1846 jako výsledek jeho perturbací na orbit [[Uran (planeta)|Uranu]].
Řádek 31:
== Související články ==
* [[Keplerova rovnice]]
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Oběžná dráha]]